New York čeká náročné období i mnoho příležitostí, říká Čech, který tam rozjel realitní start-up
Studoval v Rakousku, pracoval v Asii i ve Spojených státech. Tam působil v investičním fondu na pozici viceprezidenta pro strategii Somerset Partners. „Podílel jsem se na zakázkách přesahujících jeden a půl miliardy dolarů,“ říká Martin Mucha. Před čtyřmi lety vycítil příležitost na trhu a založil realitní start-up Gobii. „V současnosti naše služby využívá 115 tisíc makléřů,“ poznamenává.
Narodil jste se na Moravě, studoval v Rakousku a teď podnikáte v New Yorku. Jak se to událo?
Studoval jsem ve Vídni na soukromé univerzitě Lauder Business School, která je zastřešená Ronaldem Lauderem. Ten byl dřív velvyslancem Spojených států v Rakousku. V té době jsem při studiích pracoval na rakousko-asijských projektech a trávil jsem nějaký čas v Číně, Singapuru, Thajsku, Indonésii a v Indii. Pak jsem šel v rámci studia pracovat do New Yorku pro soukromý fond. Přišel jsem na pár zajímavých způsobů, jak je možné ušetřit spoustu peněz, což se jim líbilo. Pak jsem jel dělat byznys do Indie, no a zavolali mi z New Yorku, jestli bych jim přijel pomoci s jednou akvizicí. Potom mi nabídli pozici viceprezidenta pro strategické akvizice a operace. Šlo hlavně o komerční nemovitosti. Tím jsem strávil skoro čtyři roky, podílel jsem se na zakázkách v hodnotě přes jeden a půl miliardy dolarů. Pak jsem dostal nabídku, která se nedala odmítnout. Totiž spolubudovat fond, který měl půjčovat peníze na komerční nemovitosti.
Hrálo roli i štěstí?
Měl jsem v životě štěstí na načasování, na to být ve správný čas na správném místě. Člověk nemůže sedět na gauči a čekat, jestli se mu nepoštěstí. Člověk musí být aktivní a nesmí se podceňovat. Měl jsem také štěstí na lidi a obrovské štěstí na mentora, který mi hodně pomohl. Ezra Zilkha. Bez něho bych nemohl mít šanci být tam, kde dneska sedím.
Díky čemu se kluk z východní Evropy stal viceprezidentem investiční firmy v New Yorku?
Jednou se ve firmě řešil potenciální investiční projekt a všichni říkali: jo, to je skvělý, to je skvělý. A já jediný jsem prohlásil: to je strašný nápad. Ředitel na mě pak nevěřícně koukal, že mu to někdo tak otevřeně řekl. Přes víkend jsem připravil analýzu, proč bychom do toho investovat neměli, a ve finále jsme neinvestovali ani dolar, protože jsem měl pravdu. A tím jsem si získal důvěru.
V roce 2016 jste založil portál Igluu, ten se pak přejmenoval na Gobii. Proč? A jak se projektu daří?
Přejmenovali jsme se z důvodu kulturní senzitivity. Měli jsme na to předchozí jméno stížnosti. Veřejnost je ve Spojených státech zkrátka citlivější. Co se týče Gobii, tak je nás v týmu 35 lidí. Máme napojení na newyorský katastr nemovitostí, analytické pomůcky, reporty, kompletní systém pro řízení zakázek. V současnosti naše služby využívá asi 115 tisíc makléřů v celé Severní Americe.
Kolik jste doposud získali na investicích?
Přes osm milionů dolarů.
Jak na vás dopadl koronavirus?
Zvládli jsme ho, jako skupina jsme ziskoví a tento rok jsme hodně inovovali v rámci služeb a možností pro makléře. Důležitou roli hraje naše zaměření na standardizaci, digitalizaci a na automatizaci procesů. Finanční model máme založený na službách pro makléře a pak podílu z transakcí, tedy prodejů a pronájmů nemovitostí. Jsme realitní tržiště a do budoucna uvažujeme i o poskytování dalších služeb. Mou vizí je místo, kde bude všechno na jednom místě. Úvěrové skóre, pojištění, žádosti o hypotéky a informační panel s přehledem, jak se vyvíjí hodnota nemovitosti. Jestli je lepší pronajímat, nebo prodávat a jestli jde o vhodnou investiční nemovitost.
V čem je podnikání v USA specifické?
Oproti Evropě jsou ve Spojených státech lidé mnohem otevřenější a zároveň i benevolentnější. Takže když v USA investují, riskují a třeba zbankrotují, tak začnou znova a je to úplně normální. Americká kultura je i proto velice důležitá v rámci zkoušení nových věcí a inovací.
A co se týče mentality? Američanům je často vytýkáno, že se přeceňují a jsou pořád až přes míru pozitivní.
Je to jiná kultura a je potřeba tu kulturu chápat. Faktem je, že jsou mnohem lepší v prodávání sebe samých a to je důležitá věc, která nám tady v Česku chybí. Když se nám lidé hlásí o práci, tak americký životopis má mnohem lepší marketing. Působí to tak, že když ho nevezmu teď, tak zítra bude pryč. Evropský člověk je nudný, konzervativní.
V americké kultuře si také nikdy nezavíráme dveře. Když s někým nesouhlasím, tak to na rovinu neřeknu, lidé jsou diplomatičtější. V Evropě víc víte, na čem jste. Ve Spojených státech se musím víc dívat, co se děje kolem, abych pochopil. A co se týče té pozitivity, já mám mnohem raději člověka, který je pozitivní. Může být strašný den, ale když je úsměv na tváři, tak to zkrátka zlepšuje kvalitu života. Já jsem pozitivní a příjemný na ostatní, to mě nic nestojí.
Co dalšího je v USA jiné?
Řekl bych, že když chce mít člověk lehčí život, méně pracovat a nemít nějaké velké ambice, tak Evropa je skvělé místo, takové sociálnější. Tady se o vás společnost postará v rámci státu, záchytné sítě v nezaměstnanosti, co se týče zdravotnictví a podobně. V USA jsou mezi různými sociálními vrstvami obrovské rozdíly.
Plánujete rozšířit aktivity z USA třeba i směrem do Evropy?
Ano. Rád bych přinesl některé z našich inovací do Česka a do budoucna viděl Českou republiku jako evropského lídra v oblasti realitních technologií a exportéra know-how. Je to pochopitelně menší trh, který je pro nás začátkem evropské expanze. Česká republika reprezentuje v rámci všech prodejů rezidenčních nemovitostí pět procent New Yorku.
Jak zvládal New York koronavirovou krizi? A jak se město potýká s podzimní vlnou nyní.
New York má před sebou náročnou cestu zpět, kterou ustojí. V každé krizi existují zajímavé příležitosti. Je možnost, že zhruba polovina restaurací do konce roku zbankrotuje. Ceny nemovitostí šly krátkodobě dolů, i ceny nájmů šly dolů, třeba o 30 procent. Krátkodobě byla nejvyšší nezaměstnanost za desítky let. Lidí bez domova tam je přes 80 tisíc. Je mi líto lidí, kteří tenhle rok otevřeli kavárnu, restauraci anebo teď dostudovali, aby si našli kvalitní práci, s čímž budou mít problém.
Jaká nejtvrdší opatření jste v New Yorku zažil?
Všechno se zavřelo, restaurace i obchody. Fungovaly jenom menší supermarkety. Bydlím v jedné z výškových budov a kolem létaly vojenské helikoptéry. Já jsem nic takového předtím nezažil a doufám, že už ani nezažiju. Také jsme měli zákaz vycházení po osmé večer v průběhu Black Lives Matter protestu. Ale to je zase jiný příběh.
Vnímáte společnost v USA jako polarizovanou?
Velmi. Bohužel ani média tomu nepomáhají a nehrají roli, jakou by měla hrát. Ukázat, co se děje, a nechat na každém, aby použil kritické myšlení a sám si to vyhodnotil. To se dnes ale neděje. Já se snažím číst několik zdrojů a ve výsledku si udělat ucelený názor.
Jak obecně na sobě pracujete? A čím relaxujete?
Každý den rád chodím a poslouchám audioknížky, učím se z audiobiografií zajímavých lidí. Třeba kniha od Henryho Forda My Life and Work je skvělá, nebo Made in America od Sama Waltona. Teď poslouchám životopis Walta Disneyho, to je velice fascinující příběh. Denně naposlouchám hodinu a půl až dvě. Pak také chodím do přírody nebo do muzeí či galerií na výstavy. Také rád fotím.
Martin Mucha (33) Spoluzakladatel a generální ředitel americké technologické společnosti Gobii.com zaměřené na konsolidaci realitního trhu přes digitalizaci a automatizaci procesů. Téměř deset let působil v oblastech private equity a family office se zaměřením na strategické akvizice, komerční hypotéky a na efektivitu operací ve společnostech Somerset Partners nebo Cerco Funding. |
