Ředitelům televize Nova a televize Prima se nelíbí plány na významné zvýšení televizních poplatků. Je to přitom jeden z hlavních cílů nového šéfa České televize Jana Součka, kterému by se optimálně zamlouvaly poplatky ve výši 180 korun měsíčně. To je dokonce víc, než chce současný generální ředitel Petr Dvořák.
Dvořák hledal s politiky shodu na částce 150 korun, což je o patnáct korun víc než v současnosti. Zároveň se zástupci vládní koalice diskutoval o rozšíření definice poplatníka o držitele počítačů a mobilních telefonů, kteří nemají klasický televizor, ale sledují obsah České televize online. To by se týkalo asi 350 tisíc domácností.
Narušení křehké rovnováhy a zdražení výroby
Jan Souček je ambicióznější. Kromě vyšší částky by chtěl, aby poplatky platila úplně každá česká domácnost. Jde o takzvaný německý zásuvkový model, kdy vůbec nezáleží na tom, jestli máte jakýkoli přijímač. Na základě solidárního principu by na média veřejné služby přispíval i ten, v jehož domácnosti se nenachází žádné zařízení schopné reprodukovat jakoukoli formu audiovizuálního obsahu.
Souček argumentuje tím, že optimální poměr televizního poplatku vůči průměrné mzdě by měl být zhruba 0,6 procenta. V takovém případě by Česká televize významně zbohatla. Její rozpočet by převýšil komerční příjmy dvou největších televizních skupin u nás, což povede k otevírání starých ran. Zatímco dnes jsou komerční televize schopné najít funkční model vedle České televize a vzájemně se nedráždí, v nových poměrech by se tato křehká rovnováha narušila.
Podívejte se na rozhovor s nově zvoleným generálním ředitelem ČT Janem Součkem
Velmi obezřetná jsou komerční média i vůči návrhům Petra Dvořáka. „Pokud se rozšíří báze, ze které se budou vybírat televizní poplatky, a ty se navíc navýší třeba až na 180 korun, dostáváme se hrubou kalkulací někam přes dvě miliardy korun, které by Česká televize dostala navíc. A dostávala by je každý rok. To vytvoří zásadní disbalanci na trhu a nerovné podmínky pro komerční hráče,“ varoval generální ředitel TV Nova Daniel Grunt na konferenci Digimedia.
A ředitel Primy Marek Singer dodal: „Když se do trhu s výrobou televizních nebo filmových děl v České republice napumpují další dvě miliardy korun, neznamená to, že vznikne víc skvělých nových seriálů. Ty dvě miliardy způsobí jedinou věc: pokud se napumpují do výroby, inflačně zvednou ceny za výrobu.“
Prima podle slov svého ředitele rozumí tomu, pokud se změní dávná definice televizního poplatníka a rozšíří se tak, aby technologicky odpovídala současné době. Plošné zbohatnutí České televize by ale nebylo pro komerční televize komfortní.
Velkolepé plány nového ředitele České televize Jana Součka se tedy trefily do doby, kdy není jisté, kolik návrhů by vůbec prošlo alespoň jako kompromis. Vizím svého nástupce příliš nerozumí ani Petr Dvořák. „Přichází půl hodiny po dvanácté,“ poznamenal na Součkovu adresu v narážce na to, že politická jednání o potřebných změnách zákonů jsou už poměrně daleko. Pokud by se dohody s ministerstvem kultury měly vrátit na začátek, všechno by se zkomplikovalo a protáhlo. Pak by média veřejné služby s novým modelem financování nemohla počítat dříve než v roce 2028.
Na stejné konferenci se k poplatkové politice vyjádřil také prezident Asociace provozovatelů mobilních sítí Jiří Grund. Pokud vláda hledá způsob, jak zpoplatnit „černé pasažéry“ sledující obsah České televize online, aniž na její veřejnou službu přispívají, mohou s tím podle Grunda pomoci právě operátoři. Ti jsou schopni ve svých sítích odříznout neplatiče od přístupu k pořadům České televize.
Firemní autorádia se dobře počítají
Kompromis mezi potřebami České televize, technologickým vývojem a férovou soutěží na televizním trhu se hledá velmi obtížně. A to přesto že se pětikoaliční vláda v programovém prohlášení zavázala najít udržitelný a stabilní model financování médií veřejné služby, který jim umožní efektivní hospodaření. Ještě loni v létě vláda nechtěla o zvyšování poplatků ani slyšet, teď to vypadá na zmíněnou úpravu o 15 korun.
„Dostali jsme to do programového prohlášení vlády, ale máme další čtyři strany, které vytvářejí koalici, a tam jsou ty názory velmi různé,“ podotkl poslanec Jan Lacina (STAN) při pondělní debatě v Senátu. Neshody mezi stranami panují například kolem takzvané indexace, tedy automatického navyšování poplatku podle vývoje inflace. A rozdílné pohledy mají na některé detaily také Český rozhlas s Českou televizí.
„Asi nejkomplikovanější byla debata, jakým způsobem se změna definice poplatníka propíše do povinností pro právnické osoby,“ řekl Petr Dvořák při senátní debatě. Zatímco domácnosti dnes platí jeden poplatek bez ohledu na to, kolik mají přijímačů, firmy musejí platit poplatky za každý jednotlivý přístroj. Český rozhlas chtěl, aby se u firem nic neměnilo, protože například dokáže dobře spočítat, kolik je autorádií ve firemních vozidlech. „My jsme navrhovali, aby se systém změnil.
Jedním z konceptů je, aby právnické osoby platily podle počtu zaměstnanců. To je údaj, který je snadno kontrolovatelný a jasně definovaný. Firmy přibližně do pěti až deseti zaměstnanců by neplatily nic, protože tito podnikatelé by poplatky už platili v rámci své domácnosti. A potom by bylo několik pásem. U největších firem nad tisíc zaměstnanců, které mají obraty v řádu miliard, by roční televizní poplatek vycházel na nižší stovky tisíc korun,“ popsal Petr Dvořák.
Přes tři miliardy ročně navíc
Jestliže by se upravila definice poplatníka, muselo by poplatky platit 300 až 350 tisíc nových domácností, které dosud využívají toho, že z právního pohledu nemají přijímač. Do rozpočtu České televize by to znamenalo přínos asi půl miliardy korun ročně.
Změna výběru u právnických osob by televizi přinesla okolo 800 až 900 milionů korun ročně. Navýšení poplatku na 150 korun by znamenalo asi 650 milionů korun. V součtu by všechny tyto změny přinesly 1,9 miliardy korun ročně.
Ale v případě, že by poplatky stouply na 180 korun, jak chce Jan Souček, a zároveň prošly i ostatní změny, nabobtnal by rozpočet České televize každý rok o 3,5 miliardy korun. Hospodařila by tedy s více než deseti miliardami.
Český rozhlas by také chtěl zvýšit poplatky, a to ze současných 45 korun na 60 korun. „Není to závratná částka, žádnou domácnost by neměla vykolejit,“ řekl v Senátu ředitel komunikace Českého rozhlasu Jiří Hošna. „Máme na sebe navázáno poměrně hodně právnických osob, kde je pro nás klíčový právě výběr z autorádií. Pro nás je důležité, aby nedošlo k nějakému rozkolísání, protože by nás to mohlo finančně hodně bolet,“ dodal k rozdílnosti názorů na výběr poplatků od právnických osob.
Není jasné, kdy by změny mohly začít platit. Rozhlas by je ideálně chtěl už od ledna 2024, to je ale nejspíš legislativně nereálné. Také naznačené názorové rozdíly ve vládní koalici mohou zbrzdit projednávání a změnit finální podobu plánované novely. Své výhrady si řeknou i opoziční strany. Například ANO je alespoň podle vyjádření poslance Aleše Juchelky ochotné diskutovat o změně definice poplatníka, aby odpovídala 21. století. Zvýšení poplatků bude ale v současné sněmovně podstatně hůř průchodné.
„V čem tedy vězí ten problém, že se nám nedaří už 15 let dospět ke změně systému, navýšení poplatků a navýšení příjmů médií veřejné služby, kterým reálné příjmy klesly o 40 procent? Proč se nedaří dospět k nějaké finální dohodě?“ ptal se udiveně senátor David Smoljak (STAN) ostatních účastníků debaty v horní komoře. Po jeho otázkách se rozhostilo významné ticho. Nakonec s Janem Lacinou (STAN) uznali, že potíže budou „v zákonodárném sboru“, ale ne v jejich domovské straně.
