Zvolený generální ředitel České televize Jan Souček, který se ujme řízení největšího veřejnoprávního média od října, plánuje uzavřít iVysílání jen pro plátce koncesionářských poplatků. Tím by se měly zvýšit příjmy televize. Budoucí vládce Kavčích hor také zvažuje snížení počtu kanceláří v sídle televize a pronájem volných prostor. „Nechci se zříkat toho, že se zamyslíme nad tím, jestli potřebujeme tak velký areál, tolik jednotlivých kanceláří, jestli ho nepřestavět na menší nebo větší zasedačky, relax zóny, ve kterých se týmy mohou potkávat. To znamená zkoncentrovat působení České televize do menšího počtu budov a místností,“ navrhuje Souček.
Ve vašem zvolení mohla hrát roli připravovaná smlouva mezi Českou televizí a televizí Nova, ve které jde o využívání některých pořadů ČT na digitální placené platformě Nova Voyo. Nova by díky tomu měla k těm pořadům přístup už při jejich vzniku. Vy jste to kritizoval. V přípravě smlouvy tedy už nechcete pokračovat?
Kritizoval jsem to jednak proto, že v tom silně konkurenčním prostředí, ve kterém jsme, a v situaci, kdy směřujeme k přechodu na digitální platformy, je z mého pohledu velmi netradiční řešení otevřít i svůj vlastní vývoj téměř největšímu konkurentovi na trhu. Kritizoval jsem také, že na strategických poradách České televize o takovém záměru nepadlo ani slovo. A pokud bych měl říct, jestli ve smlouvě chci pokračovat, tak první, co bych chtěl vidět, je skutečný text té smlouvy, jestli se shoduje s tím, co bylo napsáno na internetu. A pak bych se rozhodl. Ale podle toho, co doposud bylo zveřejněno, to považuji za řešení, které České televizi neprospívá.
Ty příjmy by ale mohly být zajímavé, ne? Máme tady přece situaci, kdy Česká televize nemá úplnou jistotu financování do příštích let.
Jednak to, že se více otevřeme komerční sféře, znamená, že se budeme přibližovat dramaturgii komerční sféry, jednak to pro komerční sféru nebude zajímavé. Nemám pocit, že by to měla Česká televize zapotřebí. A zadruhé mám pocit, že peníze, které bychom teď krátkodobě získali, se nám v dlouhodobém horizontu vymstí v tom, že se staneme nerelevantními, že tak prostě posílíme vlastní konkurenty a obsah, který by jinak diváci hledali v našem vysílání nebo na naší digitální platformě, najdou i na té komerční. Tím pádem Česká televize jako brand ztratí na relevanci. Takže to nepovažuji za dobrou cestu.
Zároveň už ale funguje spolupráce u starších původních pořadů České televize i některých relativně nových, například Dobré ráno, Brno. To vám nevadí?
O tom také na strategických poradách České televize nepadlo ani slovo. Já jako účastník strategické porady jsem se o tom dozvěděl až ve chvíli, kdy na to Nova začala dělat kampaň ve vlastním vysílání. To jenom snad k tomu, jak jsou strategické záměry schvalovány. Pokud jde o odprodej licencí – čemuž se říká monopol – k vysílání těch starších věcí, v tom takový problém není. Ve většině případů už to všichni viděli a motivace vyhledat si jednu konkrétní platformu, kde to právě bude k vidění, není tak vysoká, protože to koluje v milionu pirátských verzí. Ale u těch novějších věcí, jako jsou Kukačky nebo Dobré ráno, Brno, platí totéž, co říkám k případnému vývoji společných věcí. Třeba u Dobrého rána, Brno se už na sledovanosti v premiéře ukazovalo, že to je přesně formát, který má docela silný potenciál přitáhnout i ty skupiny, které se nedívají v lineárním vysílání. Takže to marketingově taky nedává smysl. Ale neznám ani ty finanční podmínky, takže to nejsem schopen úplně do detailu posoudit.
Svůj kandidátský projekt jste postavil z velké části na větším důrazu na digitalizaci a digitální příjem vysílání České televize. Jakým způsobem chcete změnit iVysílání?
Jsem přesvědčený, že iVysílání potřebuje doplnit některé funkcionality, které jsou u velkých mezinárodních platforem už dnes běžné, což je záležitost v řádu měsíců, kdy už dostupné budou. Bude tam fungovat individuální přihlášení, které umožní automatickou nabídku pořadů, které odpovídají vašemu vkusu, jenž se generuje z toho, co jste dřív sledoval. Současně jsem přesvědčený o tom, že bychom na iVysílání měli nabízet ucelené kapitoly předvybrané z jednotlivých žánrů nebo zaměřené na jednotlivé cílové skupiny.
Na iVysílání by mohla fungovat i třeba speciální podkapitola věnovaná artovým věcem, vlastně adekvátně kanálu ČT Art tak, aby diváci nemuseli složitě hledat, ale abychom uplatnili vlastní možnost jim dramaturgicky předvybírat to, co třeba v daném období roku nebo s ohledem na historické události může být atraktivní. Současně, a to jsem říkal taky v tom projektu i před radou, jsem přesvědčený, že bychom měli iVysílání, když už bude personalizované, navázat na platbu televizního poplatku.
To znamená, že ten, kdo neplatí televizní poplatek, se na iVysílání příště nedostane?
Ano, tak bych si to představoval a učiním k tomu kroky.
Tím se vám asi zvýší příjem z koncesionářských poplatků.
Já bych byl rád, kdyby se nám zvýšilo inkaso z poplatku. Finanční situace televize v tuhle chvíli jednoduchá není.
Pokud bychom vzali reálnou hodnotu koncesionářského poplatku za posledních patnáct let, od doby, co byl naposledy valorizován, dnes bychom se nacházeli někde na 240 až 250 korunách. Odpovídá to vaší představě o tom, jak by měl koncesionářský poplatek vypadat a kolik by měl stát?
Musíme rozlišit dvě věci. Každý manažer rozvíjející se společnosti vám řekne, že potřebuje na rozvoj více peněz. Takže těch 248 korun, což by byl přepočet poplatku plus inflace za posledních 28 let, je pohodlná částka. Nicméně beru v úvahu, že v dané situaci včetně inflace a politické vůle změnit financování České televize je těch 248 korun neobhajitelných. Domnívám se však, že výše koncesionářského poplatku kolem 180 korun je obhajitelná, a věřím, že se podaří najít politickou podporu pro takovou novelu.
Pusťte si rozhovor s Janem Součkem i jako podcast:
Jak to chcete udělat?
Důrazně a neúnavně vysvětlovat poslancům a vládě, že televize veřejné služby má svůj smysl, a to jako plnoformátová televize. Navíc by byla škoda poztrácet zájem diváků, který televize za poslední tři desítky let ve svobodném režimu získala. Ale to nejde bez toho, abychom produkovali kvalitní pořady a nabídli kvalitní zpravodajství, publicistiku a dokumenty. A na to jsou potřeba peníze. A můžeme to brát také v mezinárodním srovnání, ve kterém se budeme dostávat spíše k těm 248 korunám. Takže říci si o 180 korun mi přijde vlastně jako kompromisní řešení.
Už jste s některými politiky na toto téma hovořil?
Už před rokem, možná i přede dvěma, protože ta situace není úplně nová. Modely, jak se bude vyvíjet hodnota poplatku, existují už řadu let a management televize s nimi byl seznámený. Do toho ale vstoupila ještě nebývalá inflace. Takže se situace stala trošku naléhavější, než byla. Ale samozřejmě že jsem využil příležitostí, kdy jsem potkával politiky na různých společenských akcích, mluvil s nimi na tohle téma, zjišťoval jejich názory a případně jim vysvětloval, v jaké situaci televize je.
Co když po vás za zvýšení koncesionářského poplatku budou něco chtít?
Oni nehospodaří se svými penězi, jsou to veřejné peníze, a není to ani příjem státního rozpočtu. Bavíme se o nezávislém financování prostřednictvím televizního poplatku. Každopádně vysvětlení, proč by měli ten poplatek zvýšit, spočívá v tom, že nezávislost veřejnoprávních médií spočívá i v nezávislém financování. Tato média jsou garantem regulérního chodu něčeho, čemu říkáme ústavní zřízení. Prostě to má smysl a podívejte se do těch států, ve kterých je stabilizovaný demokratický režim. V žádném z nich nenajdete podfinancovanou televizi veřejně služby.
Zmiňoval jste, že součástí debaty s politiky by mohlo být i uzavření jakési společenské objednávky nebo zakázky, ve které by televize garantovala třeba na nějakou dobu, co všechno za nově získané peníze udělá podle vzoru Charty BBC. Nebylo by to otevření prostoru pro politiky, aby si diktovali, co oni chtějí, aby televize dělala?
Projekt jsem psal letos v březnu a odkaz na jednání se státem vyplýval právě z inspirace Chartou BBC a z dohody, kterou BBC pravidelně uzavírá v Británii. Říkají, že to uzavírají s korunou a za tu korunu to v Británii podepisuje ministr kultury. A v našem případě by bylo teprve třeba najít onu platformu, která by reflektovala společenskou objednávku. Takže na středečním jednání s radou, kde jsem byl zvolen generálním ředitelem, už jsem přišel se zpřesněnou myšlenkou, s kým bych debatu o akcentech televize veřejné služby na příští období chtěl vést.
Mohla by to být platforma vytvořená z managementu České televize, Rady České televize, což je zatím jediný zákonný orgán, který nějak kontroluje a reflektuje činnost České televize. Potom bych chtěl využít platformu, kterou televize ustavila před několika lety, jíž říká divácká rada, což je neformální seskupení zástupců velké řady významných společenských institucí nebo spolků, jako je konference rektorů, lékařská komora, instituce spolkového života, například Česká obec sokolská. S těmito jednotlivými částmi panelu bych rád zorganizoval něco jako ideovou konferenci a potom otevřenou a většinovou debatu o tom, co z toho by si česká společnost představovala jako portfolio služeb poskytovaných televizí veřejné služby.
V kandidátském projektu jste zmínil alternativní možnost financování v případě, že by debata o zvýšení koncesionářských poplatků nikam nevedla. Česká televize by podle vás mohla čerpat dodatečné prostředky z rozpočtového určení daní. Nepustil byste tím až příliš státu do financování České televize, nestala by se z veřejnoprávní televize rovnou státní televizí, kdybyste její financování navázal na příjem z daní?
Státní snad ještě ne. Televizi za státní bych považoval ve chvíli, kdy by vláda získala přímý vliv na financování média, to znamená, že by rozpočet České televize byl přímo navázaný na zákon o státním rozpočtu. A druhá podmínka toho, že nejsme státní televize, je to, že management není ustavovaný prostřednictvím vládních orgánů jako třeba v Polsku, kdy ředitele veřejnoprávní televize jmenuje ministr kultury.
Psal jsem tam o tom, že bych si uměl představit variantu, kdy by zákonem o rozpočtovém určení daní, tedy nikoli každoročně schvalovaným zákonem o státním rozpočtu, bylo pro televizi vyhrazeno nějaké promile nebo procento. To by záleželo, na jakém typu daně by financování televize bylo navázáno a takové peníze by potom přímo plynuly jako výnos České televize. Je to varianta, se kterou už pracují renomované veřejnoprávní domy ve státech, které pro nás v televizní branži mohou být dobrou inspirací. Jsou to skandinávské státy, které k tomuto řešení přešly také nedávno.
Ale i zákon o rozpočtovém určení daní se dá změnit relativně snadno…
Ano, ale stejně tak je snadné provést změny v zákoně o rozhlasových a televizních poplatcích. Tedy tyto dva mechanismy jsou si velmi podobné a riziko je takřka stejné. Nicméně jsem opakovaně upozorňoval, že ve stávajícím stavu státního rozpočtu není možné tuto variantu zvažovat. Přesto bych se zasadil o její aplikaci v určitém střednědobém horizontu. Mimo jiné by tato varianta přispěla ke stabilizaci politické scény. Vzhledem k tomu, že procházíme turbulencemi, není vhodné, aby financování veřejnoprávních médií bylo výsledkem parlamentního přetahování mezi politickými silami, a to zejména v takto nepokojných časech.
Je pro vás při nedostatku financí do budoucna variantou pronájem nebo prodej některých nemovitostí na Kavčích horách nebo v regionech?
V projektu jsem psal o tom, že ani jiná forma využití nemovitého majetku by neměla být tabu. To znamená, že připouštím možnost s péčí řádného hospodáře zvážit, jestli třeba z pronájmu části areálu by se nedala financovat revitalizace těch budov, které na Kavčích horách stojí od konce šedesátých let a které morálně mají to nejlepší už dávno za sebou.
Ale to všechno chci zvažovat až ve chvíli, kdy budou mít v ruce tvrdá čísla a analýzy toho, co pro provoz televize bude v následujících letech nejvýhodnější. Nejdu na Kavčí hory proto, abych pronajímal majetek, nebo jej dokonce rozprodával. To všechno záleží na možnostech, které televizi přinese reforma financování médií veřejné služby, případně úvaha nad tím, které z podpůrných procesů by bylo možné zkoncentrovat buď do zbývajících objektů, nebo je outsourcovat.
Když jsme u možných úsporných opatření, není namístě i větší šetření na provozu? Sám jste v projektu zmiňoval, kolik Česká televize vytváří různých pořadů na téma zahradničení a vaření. Není namístě audit v této oblasti?
Audit asi není potřeba. To je spíše o programové úvaze. A já vždycky před úvahy o šetření vytýkám jednu věc: ČT v posledních patnácti letech hospodařila velmi zodpovědně, protože kdybychom nehospodařili zodpovědně, tak televize nemůže patnáct let fungovat nominálně se stále stejným rozpočtem. Představte si, že byste hospodařil s platem, který jste měl před patnácti lety, a neznám váš plat dneska ani tehdy…
Před patnácti lety jsem ještě ani žádný neměl.
Já ano, ale když to vezmeme podle průměrného platu v České republice před patnácti lety a dnes, tak se platy zvýšily o více než padesát procent. Česká televize zaměstnává tři tisíce lidí, takže jenom výdaje na tyto platy nepochybně vzrostly minimálně o těch padesát procent. Stejně tak se pohybujeme na volném trhu při nákupu energií, technologií, všeho toho stejného, co ostatní kolem nás, a přesto jsme hospodařili stále se stejným rozpočtem. Takže šetřilo se celou tu dobu a hledaly se další způsoby, jak to zefektivnit. Přesto se nechci zříkat možnosti, o které jsem mluvil před chviličkou, tedy zamyslet se nad tím, jestli potřebujeme tak velký areál, tolik jednotlivých kanceláří, jestli jej nepřestavět na menší nebo větší zasedačky a relax zóny, ve kterých se týmy mohou potkávat. Část kreativních pracovníků už nepotřebuje svůj stůl a počítač právě na Kavčích horách. To znamená takto zkoncentrovat působení České televize do menšího počtu budov a místností. Možná že tudy cesta vede. Jsem přesvědčený, že taková analýza tu ještě nebyla a já bych ji rád udělal.
Jan Souček (48)Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, poté dva roky působil i jako advokátní koncipient. V roce 1994 začínal v TV Nova, poté mezi roky 1994 a 1997 pracoval jako redaktor a moderátor brněnského Rádia Krokodýl. Má zkušenosti i z Českého rozhlasu, a to jako vedoucí brněnské redakce zpravodajství a publicistiky a později jako editor zpravodajství. V letech 2002 až 2007 pracoval v PR agentuře New Deal Communications, která patřila později odsouzenému Marku Dalíkovi, a následně v agentuře Transparent Communications. V České televizi začínal jako moderátor pořadu Dobré ráno, mezi roky 2007 a 2012 byl také šéfdramaturgem brněnského Centra zábavné tvorby. Od roku 2014 působí jako ředitel brněnského studia České televize. |
