Družstevní bydlení je výrazně levnější než byty v osobním vlastnictví, zároveň je ale spojeno s řadou omezení. Družstevní byt například nelze rekonstruovat bez souhlasu družstva a složitější může být i jeho financování či další pronájem.
Základní rozdíl mezi osobním a družstevním vlastnictví je právního charakteru. Zatímco u bytu v osobním vlastnictví je jeho majitel skutečným vlastníkem a kromě bytu mu náleží i podíl ve společných částech budovy, případně pozemku, majitel družstevního bytu skutečným vlastníkem není. Je pouze podílníkem a členem družstva, které vlastní dům, a v samotném bytě je pouze nájemníkem. Takový nájemce-podílník má práva a povinnosti vymezené zákonem a stanovami družstva. Mezi práva mimo jiné patří i právo na bezplatný převod družstevního bytu do vlastnictví člena družstva.
Převést družstevní byt do osobního vlastnictví lze na základě rozhodnutí členské schůze, přičemž u některých družstev není potřeba ani to. Nutnou podmínkou ale je, že podílník-nájemník musí mít splacený celý svůj podíl na úvěru družstva, kterým se hradila výstavba domu, takzvanou anuitu. Podle dat Svazu českých a moravských bytových družstev si takto každým rokem byt převede tisíce domácností.
V Praze je vysoká i cena družstevních bytů
Družstevní byty jsou podle údajů Hypoindexu společnosti Fincentrum levnější až o desítky procent. Částečně se na tom podílí i čtyřprocentní daň ze získání nemovitosti, kterou kupující družstevního bytu platit nemusí.
Rozdíl ale může vyvážit fakt, že koupě družstevního bytu je složitější, alespoň v případě, kdy je nutná zástava. Zatímco kupující družstevního bytu musí dát do zástavy jinou nemovitost, jejíž cena dostatečně pokrývá výši úvěru, tomu, kdo kupuje byt v osobním vlastnictví, stačí zástavní právo i ke kupované nemovitosti. Podle finančního developerské společnosti Finep se ale cenové rozdíly mezi družstevním a soukromým bytem postupně smazávají. V Praze se už v některých lokalitách dokonce prodávají za obdobnou cenu.
Z pohledu kupujícího je také důležité si pohlídat, zda má prodejce bytu splacenou anuitu, a pokud ne, tak zda je tento úvěr zanesen do prodejní ceny,
Povinnosti vlastníka
Jak vlastník družstevního, tak soukromého bytu musí přispívat do fondu oprav a zároveň se podílí na domluvě ohledně společných částí domu. Nevýhodou družstevního bytu však je, že nájemce družstevního bytu pro úpravy bytu potřebuje souhlas družstva. Ten často potřebuje i v případě, pokud chce byt pronajímat.
Na druhou stranu majitel bytu v osobním vlastnictví má mnohem více administrativní práce s jeho prodejem. Musí například obstarat odhad ceny bytu nebo jednat s katastrálním úřadem.
Sháníte praktického průvodce nákupem nemovitosti? Objednejte si magazín Chceš bydlet
