Česko patří v žebříčku mezi nejhorší země v OECD. K běžné výplatě mají chudí daleko
Česko patří mezi nejhorší země v OECD, pokud jde o poměr minimální mzdy k mediánové (v textu dále také „běžné“) mzdě. Pracující za nejnižší možnou mzdu si zde vydělají jen 45 procent mediánového výdělku – méně než ve většině vyspělých ekonomik. Od evropského doporučeného cíle 60 procent tak Česko stále dělí dlouhá cesta. Jak si vedou ostatní státy? Kde mají nejchudší k běžné mzdě nejdál a kdo naopak umí rozdíly držet na uzdě?
10. Kanada
Poměr: 49,88 %
Ačkoliv je Kanada vnímána jako sociálně progresivní země, její celkový poměr mezi úrovní minimální mzdy a mediánem mezd je zhruba o šest procentních bodů pod průměrem OECD. Úroveň minimální mzdy si však mohou upravovat jednotlivé provincie, takže se její výše liší region od regionu.
Vyšší je minimální mzda například v Britské Kolumbii nebo v Yukonu, nižší pak v Albertě nebo v provincii Saskatchewan. OECD přitom ve svých statistikách pro Kanadu používá jako reprezentativní údaj minimální mzdu provincie Ontario, která zahrnuje největší podíl zaměstnanců v zemi. Kanadě se daří rozdíl mezi minimální mzdou a mediánem platů postupně zmírňovat – ještě v roce 2015 činil tento poměr 44,4 procenta.
9. Belgie
Poměr: 49,53 %
Belgie s poměrem 49,53 procenta nedosahuje na hlavní evropské doporučení, které pro poměr minimální mzdy k mediánu mezd cílí na 60 procent. Od této mety tak Belgii dělí více než deset procentních bodů. Země však spoléhá na silný systém automatické indexace mezd podle inflace, který chrání kupní sílu všech zaměstnanců.
Systém se osvědčil zejména mezi lety 2022 a 2023, kdy zemi – stejně jako zbytek Evropy – zasáhla vysoká inflace. Poměr mezi minimální mzdou a mediánem mezd se tak mezi lety 2021 a 2024 zvýšil o téměř 8,5 procentního bodu. Vysoká inflace paradoxně umožnila nejchudším Belgičanům o něco se přiblížit běžným mzdám.
8. Litva
Poměr: 48,52 %
Pobaltský stát se v posledních letech potýká s extrémně rychlým růstem nominálních mezd, který ale není podložen stejně dynamickým růstem reálné ekonomiky. Vláda sice pro rok 2024 schválila výrazné navýšení minimální mzdy (o 10 procent na 924 eur), ale mediánové mzdy rostly téměř stejným tempem – snaha o snížení nerovnosti se tak minula účinkem.
7. Řecko
Poměr: 48,50 %
Řecko, které si prošlo dluhovou krizí a drastickými škrty, včetně dočasného snížení minimální mzdy, se v posledních letech snaží postavit znovu na nohy.
Řecko se nicméně v posledních letech ekonomicky vzpamatovalo a pravidelně zvyšuje minimální mzdu, aby omezilo odliv pracovní síly do zahraničí. Od roku 2015 se tak poměr mezi minimální a mediánovou mzdou zvýšil o šest procentních bodů.
6. Nizozemsko
Poměr: 48,29 %
Překvapivě ani bohaté Nizozemsko nedosahuje ani na polovinu běžné mzdy. Země se dlouho potýkala s paradoxem, kdy kvůli fixní měsíční sazbě dostával zaměstnanec s 40hodinovým úvazkem stejnou výplatu jako ten, kdo pracoval 36 hodin týdně – tedy fakticky nižší hodinovou mzdu.
Tuto nespravedlnost odstranila až změna zákona od roku 2024, která zavedla jednotnou hodinovou sazbu. I tak je vidět, že Nizozemsko spoléhá spíše na celkovou prosperitu a sociální systém než na vysokou úroveň samotné minimální mzdy.
5. Japonsko
Poměr: 46,79 %
Japonsko je dlouhodobě zemí s nízkou mzdovou dynamikou a donedávna i deflací. Jeho současná pozice odráží desetiletí stagnace. V posledních letech se však díky zvyšování minimální mzdy situace mírně zlepšuje a rozdíl mezi minimální a běžnou mzdou se zmenšuje. Za poslední dekádu se tento poměr zvýšil o více než 7,7 procentního bodu – vlády tak zvyšují minimální mzdu rychleji, než roste mediánová.
4. Lotyšsko
Poměr: 45,71 %
Příběh Lotyšska je varováním, jak rychle se mohou sociální nůžky rozevřít. Ještě v roce 2015 patřila země mezi lepší státy OECD s poměrem téměř 52 procent. Následoval dramatický šestiletý propad, kdy mediánové mzdy utekly těm minimálním. V roce 2022 se poměr propadl na historické minimum – pouhých 41 procent. Růst běžných mezd navíc zrychlil kvůli odlivu mozků a nedostatku pracovní síly.
Současná hodnota 45,7 procenta je spíše výsledkem „hašení požáru“. Masivní inflační šok donutil vládu v Rize skokově zvýšit minimální mzdu na 700 eur pro rok 2024. Tento krok propad zastavil, ale v zásadě jen dohnal ztracené roky. Za celou dekádu se Lotyšsko v relativním srovnání propadlo.
3. Česko
Poměr: 45,28 %
Tragická bronzová medaile patří Česku. Za poslední dekádu se poměr sice mírně zlepšil – ještě v roce 2015 byla minimální mzda na úrovni ani ne 39 procent mediánové mzdy.
Podle vládních statistik z roku 2022 se minimální mzda týká asi 118 tisíc lidí. Je však pravděpodobné, že část z nich dostává část příjmů „na černo“, tedy v rámci šedé ekonomiky.
2. Estonsko
Poměr: 41,85 %
Stříbrná pozice v žebříčku patří Estonsku a ukazuje, co se stane, když se utrhne inflace. Tato technologicky vyspělá země zažila v letech 2022 až 2023 jednu z nejvyšších inflací v EU, která způsobila rychlý růst mezd. Minimální mzda ale nerostla stejným tempem, což srazilo poměr mezi minimální a mediánovou mzdou na pouhých 40,1 procenta v roce 2023.
Aktuální hodnota představuje mírnou korekci díky skokovému zvýšení minimální mzdy na 820 eur pro rok 2024.
1. Spojené státy
Poměr: 25,02 %
Absolutním vítězem (či spíše poraženým) jsou Spojené státy. Důvod je prostý: federální minimální mzda se nezvýšila od roku 2009 a stále činí 7,25 dolaru za hodinu. Ačkoliv třicet amerických států a Washington D. C. mají vlastní, výrazně vyšší sazby, zbývajících dvacet států se drží federálního minima.
Data OECD tak sice nepostihují plnou rozmanitost amerických pravidel, ale ukazují podstatný rys tamní sociální reality – na federální úrovni přestal koncept minimální mzdy jako nástroje sociální politiky prakticky existovat.
