Patnáct zemí, které po pandemii nejvíc platí za dluhy. Česko si výrazně pohoršilo
Země, které se během pandemie zadlužily s vidinou levného financování, teď narážejí na tvrdou realitu. Úroky raketově vzrostly a státní rozpočty krvácí. Česko dnes platí za svůj dluh víc než dvojnásobek toho, co před covidem – a v žebříčku 15 nejpostiženějších zemí rozhodně není samo. Které státy OECD doplácí nejvíc?
15. Francie
Francie dlouhodobě patří k zemím eurozóny s vyšším dluhem, ale díky nulovým sazbám Evropské centrální banky měla roky téměř bezplatné financování. Jenže po pandemii přišla inflace a ECB začala nejrychlejší cyklus zvyšování sazeb v historii eurozóny.
Refinancování starších levných dluhopisů se tak prodražilo – v roce 2019 činily úroky 1,5 procenta HDP, v roce 2023 to už bylo skoro 1,9 procenta.
14. Itálie
Itálie má jeden z nejvyšších dluhů v EU, ale v době pandemie jí levné peníze od ECB umožnily vydávat nové dluhopisy téměř zadarmo. Po roce 2022 se situace změnila – výnosy italských státních dluhopisů (BTP) vyskočily z 1,0 procenta na 4,0 procenta.
Náklady na úroky vzrostly z 3,3 procenta HDP v roce 2019 na 3,7 procenta HDP v roce 2023. Itálie tak znovu řeší starý problém: jak udržet vysoký dluh udržitelný v době drahých peněz.
13. Švédsko
Švédsko mělo před pandemií jedny z nejnižších nákladů na obsluhu dluhu v OECD. Jenže po roce 2021 rostla v zemi tří korunek rychle inflace, a překonala dokonce inflaci v eurozóně. Centrální banka Riksbank proto musela prudce zvýšit sazby, a to v zemi, která byla dlouhodobě zvyklá na extrémně levné peníze, vyvolalo následné potíže.
Úroky státního dluhu vzrostly z 0,38 procenta HDP v roce 2019 na 0,74 procenta HDP v roce 2023, tedy stále nízko v porovnání třeba s výše uvedenou Itálií, nicméně i tak se jedná o jeden z největších skoků ve Skandinávii.
12. Česko
Česko bylo ještě v roce 2019 jednou z nejméně zadlužených zemí OECD a platilo za úroky „pouhých“ 0,69 procenta HDP, což odpovídalo 40 miliardám ročně. Jenže pandemie a energetická krize zvýšily dluh o stovky miliard a ČNB po roce 2021 prudce zvedla sazby až na 7 procent.
Refinancování starých levných dluhopisů je teď několikanásobně dražší. V roce 2023 už stát zaplatil na úrocích za státní dluh objem peněz odpovídající 1,26 procenta HDP, tedy konkrétně 68,3 miliardy, v roce 2024 dokonce pak dokonce již 88,4 miliardy.
11. Kostarika
Kostarika, která je od roku 2021 členem OECD, má relativně vysoký dluh a jeho velkou část denominovanou v zahraničních měnách. Po pandemii se jeho financování výrazně prodražilo kvůli vyšším americkým sazbám i vyšším rizikovým přirážkám.
V roce 2019 platila Kostarika za úroky 4,05 procenta HDP, v roce 2023 už 4,72 procenta HDP. Pro rozpočet malé středoamerické země je to obrovská zátěž.
10. Polsko
Polsko se během pandemie zadlužilo, aby podpořilo ekonomiku, a po roce 2021 mu inflace vyskočila na 15 procent. Centrální banka prudce zvýšila sazby, a protože velká část polského dluhu má krátkou splatnost, vyšší úroky se okamžitě promítly do rozpočtu.
Výsledek? Zatímco v roce 2019 byly náklady na obsluhu dluhu na úrovni 1,37 procenta HDP, v roce 2023 už dosahovaly téměř 2,1 procenta HDP. A to není konec – v následujících letech bude Polsko muset refinancovat další velké objemy dluhopisů, což může státní kasu zatížit ještě výrazněji.
9. Rumunsko
Rumunsko vstupovalo do pandemie už s vyšším rozpočtovým deficitem než většina zemí v regionu, takže jeho veřejné finance byly zranitelnější vůči vnějším šokům. Pandemie tento problém prohloubila – vláda musela zvýšit výdaje na podporu ekonomiky, což vedlo k dalšímu nárůstu dluhu.
Po covidu situaci zkomplikovala vysoká inflace, oslabení rumunského leu a vyšší riziková prémie, kterou investoři požadují od zemí střední a východní Evropy. Rumunské státní dluhopisy tak nesou vyšší výnosy než západoevropské, což dál prodražuje obsluhu dluhu. Úroky vzrostly z 1,14 procenta HDP v roce 2019 na 1,9 procenta HDP v roce 2023.
8. Nový Zéland
Nový Zéland byl před pandemií vzorem nízkého zadlužení. V roce 2019 dosahovala výše jeho dluhu pouhých 18,6 procenta HDP. Jenže vláda během covidu masivně utrácela, dluh se zdvojnásobil a centrální banka RBNZ pak reagovala nejrychlejším růstem sazeb v historii země.
Dluhopisy, které ještě v roce 2019 nesly kolem 1,0 procenta, se teď vydávají okolo 4,5 procenta. Obsluha dluhu je dnes o téměř procentní bod HDP dražší než před covidem – dosahuje úrovně 2,1 procenta HDP. Celkový dluh země tak během pár let narostl na úroveň 45 procent HDP.
7. Velká Británie
Velká Británie financuje velkou část svého dluhu krátkodobými emisemi nebo dluhopisy s variabilním úrokem. Tento model funguje v době nízkých sazeb, ale při růstu úroků se vyšší náklady okamžitě promítají do rozpočtu.
Po pandemii a energetické krizi rostla inflace v Británii rychleji než ve většině Evropy – v roce 2022 přesáhla i 11 procent. Bank of England proto zvýšila základní sazbu z 0,1 procenta v roce 2021 na 5,25 procenta v roce 2023, nejvíc od finanční krize v roce 2008.
Výsledkem byl prudký nárůst úrokových výdajů státu. Zatímco v roce 2019 odpovídala obsluha dluhu 2,19 procenta HDP, v roce 2023 už to bylo 3,07 procenta HDP.
6. Izrael
Izrael po pandemii čelil kombinaci vyšší inflace, geopolitického napětí a rychlého růstu úrokových sazeb. Situaci zhoršilo i to, že v roce 2022 bylo nutné refinancovat dluhopisy vydané během covidu, ale tentokrát už za několikanásobně vyšší výnosy než v letech 2020–2021.
Do toho přišla válka v Gaze, která ještě více zatížila veřejné finance. Stát musel výrazně navýšit výdaje na obranu a bezpečnost, část ekonomiky ochromila mobilizace a nejistota odradila investory i turisty. Geopolitické riziko zvýšilo požadované výnosy u nově emitovaných dluhopisů, což spolu s tlakem na izraelský šekel dál prodražilo obsluhu dluhu.
Výsledkem byl prudký nárůst nákladů. Zatímco v roce 2019 činily úroky zhruba 2,1 procenta HDP, do roku 2023 vyskočily téměř na 3,0 procenta HDP. A protože válka přinesla další výdaje i vyšší rizikovou přirážku, očekává se, že náklady na dluh zůstanou zvýšené i v příštích letech.
5. USA
Spojené státy mají největší absolutní dluh na světě – už přes 36 bilionů dolarů – a velmi krátkou průměrnou splatnost. Jakmile Fed po pandemii zvedl sazby z 0,25 procenta na víc než pět procent, výnosy amerických státních dluhopisů vyskočily z 1,0 procenta na 4,0 procenta i více.
Každý rok musí USA refinancovat biliony dolarů a teď už za několikanásobně vyšší úrok. Jen v roce 2024 zaplatila americká vláda na úrocích více, než vložila do obranného rozpočtu.
Mezi lety 2019 až 2023 se finanční obnos, který platí Spojené státy za obsluhu dluhu, zvýšil o jeden procentní bod na 3,9 procenta HDP.
4. Island
Island je malá a otevřená ekonomika, která je extrémně citlivá na vývoj cen energií a potravin. Po pandemii tady inflace rostla ještě rychleji než v eurozóně – kombinace dražších dovozů, oslabení islandské koruny a silné poptávky po službách vedla k tomu, že ceny začaly skokově růst. Centrální banka proto reagovala nejagresivnějším zvyšováním sazeb od finanční krize v roce 2008. Během krátké doby se základní sazba vyšplhala z 0,75 procenta až k 9 procentům, což je v rámci vyspělých zemí jeden z nejprudších růstů.
Výrazně se tak zvýšily výnosy z islandských státních dluhopisů. Pro malý stát s omezeným domácím trhem to znamenalo, že se náklady na obsluhu dluhu dramaticky zvýšily. Island teď platí za úroky více než 5,4 procenta HDP ročně, což je v rámci OECD jedno z nejvyšších čísel – podobné hodnoty mají spíše rozvojové země, nikoli vyspělá ekonomika. Výrazná část rozpočtu tak mizí na splácení úroků místo investic do služeb či infrastruktury.
3. Kolumbie
Kolumbie, která je od roku 2020 novým členem OECD, je financováním silně závislá na amerických úrokových sazbách. Po pandemii Fed prudce zvýšil sazby, což zdražilo dolarové financování i pro rozvojové trhy. K tomu oslabilo kolumbijské peso, takže splácení dluhu v zahraničních měnách výrazně podražilo.
Pandemické deficity navíc zvýšily objem dluhu, který se nyní musí refinancovat v prostředí mnohem dražších peněz. Úroky tak vzrostly z 3,1 procenta HDP v roce 2019 na 4,25 procenta HDP v roce 2023. Kolumbie tak platí za obsluhu dluhu více než řada vyspělejších zemí OECD a podobně jako některé vysoce zadlužené státy Latinské Ameriky. Z rozpočtu tak mizí stále větší část prostředků, které by jinak mohly jít na infrastrukturu nebo boj s chudobou.
2. Mexiko
Stejně jako Kolumbie je i Mexiko velmi úzce navázané na americkou ekonomiku a jeho dluh je citlivý na vývoj dolarových sazeb. Po pandemii, kdy Fed prudce zvýšil úroky, zdražilo financování na trzích po celé Latinské Americe. K tomu se přidalo i oslabení mexického pesa, což zvýšilo náklady na obsluhu zahraničního dluhu denominovaného v dolarech.
Pandemie navíc zanechala v rozpočtu velké deficity, které je nutné refinancovat právě v době, kdy jsou peníze nejdražší za posledních dvacet let. Výsledkem je skokový nárůst – z 4,0 procenta HDP v roce 2019 na více než 6,2 procenta HDP v roce 2023, což je nejvíc ze zemí OECD a odpovídá to téměř pětině veškerých státních příjmů. Mexiko tak platí za obsluhu dluhu podobně vysoký podíl rozpočtu jako některé vysoce zadlužené rozvojové země. Rostoucí náklady navíc omezují prostor pro veřejné investice do infrastruktury a sociálních programů.
1. Maďarsko
Maďarsko bylo už před pandemií zadluženější než většina zemí střední Evropy a spoléhalo hlavně na krátkodobý dluh v domácí měně. Pandemie přinesla velké deficity, a když po roce 2021 inflace vystřelila až nad 25 procent, centrální banka reagovala nejprudším růstem sazeb v EU – základní úrok dosáhl 13 procent. Oslabení forintu navíc zdražilo zahraniční dluh denominovaný v eurech a dolarech.
Dluhopisy vydané v době levných peněz se tak nyní refinancují za násobně vyšší sazby, desetileté státní dluhopisy mají výnos kolem 7 procent. Náklady na obsluhu dluhu vzrostly mezi lety 2019 a 2023 o téměř 2,5 procentního bodu HDP. Maďarsko tak v roce 2023 vydávalo na úroky více než 4,7 procenta HDP ročně, což je v OECD třetí nejvyšší podíl po Mexiku a Islandu. Takto vysoké náklady znamenají méně peněz pro školy, zdravotnictví nebo výstavbu infrastruktury.
