V případě selhání evropských opatření, která mají omezit příliv migrantů do Evropy, musí mít evropská osmadvacítka záložní plán. Na tom se shodli představitelé vlád Visegrádské skupiny na včerejším summitu v Praze.
„V4 má na migrační politiku podobný pohled a my se budeme snažit, aby byla v rámci Evropské unie naše pozice lépe chápana,“ uvedla polská premiérka Beata Szydłová. Podle slov českého premiéra Bohuslava Sobotky je zapotřebí především realizovat akční plán EU s Tureckem a uvést v chod opatření na ochranu vnějších hranic.
Polská velvyslankyně: „Nikdo neumí říci, jak se situace na východě vyvine. Odtud pramení naše zdrženlivost vůči otevírání hranic lidem z jiných částí světa.”
Právě Česko a Polsko se v oblasti migrační politiky v mnoha ohledech shodují. Obě země dlouhodobě vystupovaly například proti přerozdělování uprchlíků z Řecka a Itálie. Bývalá polská vláda sice návrh EU v Radě po delší době podpořila, současný kabinet Szydłové by však na další relokaci už pravděpodobně nekývl.
„Zatímco vláda Ewy Kopaczové v podstatě akceptovala nutnost přijetí určitého počtu uprchlíků, vláda Beaty Szydłové je ochotna přijmout jen tolik uprchlíků, kolik bylo do této chvíle vyjednáno. Toto stanovisko je odůvodněné značným společenským odporem, který mimo jiné odráží obavy Poláků z hrozeb spojených s imigrací z Blízkého východu,” řekl redakci výzkumník polského Institutu pro veřejné záležitosti Piotr Kaźmierkiewicz.
V následujících dvou letech Polsko v rámci systému relokace přijme okolo sedm tisíc uprchlíků, Česko přes 1 200. Současná vláda Práva a spravedlnosti již deklarovala, že v roce 2016 přijme maximálně 400 lidí. Česko má pro letošní rok ambice o něco vyšší – podle ministerstva vnitra by do Česka mohlo z Řecka a Itálie letos přicestovat 900 běženců.
Obě země také tvrdě vystupují proti přijetí trvalého relokačního mechanismu, který se v Evropské unii snaží prosadit především německá kancléřka Angela Merkelová. „Permanentní mechanismus přerozdělování uprchlíků považujeme za ‚pull faktor‘ pro příchod nových migrantů,“ říká zástupkyně ředitele oddělení pro evropskou politiku na polském ministerstvu zahraničí Anna Sochańská.
Odchylka v názorech na pobřežní stráž
Česko i Polsko považují za klíčovou pomoc uprchlíkům ve třetích zemích nebo fungování takzvaných hotspotů, které mají uprchlíky přicházející do Evropy registrovat. „Musíme si být jisti, že byli přicházející lidé řádně zkontrolováni,“ uvádí Sochańská s tím, že je třeba rozlišovat mezi ekonomickými migranty a těmi, kteří ochranu skutečně potřebují.
V čem se ale pohledy obou zemí do určité míry rozcházejí, je návrh na vznik pohraniční a pobřežní stráže EU, který Česko od počátku silně podporuje. „V otázkách migrace se k sobě polské a české pohledy obecně blíží. Určité akcenty se však mohou z české strany lišit i s ohledem na to, že Česká republika na rozdíl od Polska neleží na vnější hranici schengenského prostoru,” řekla EurActivu v připravovaném rozhovoru polská velvyslankyně v Česku Grażyna Bernatowiczová.
Právě Polsko kontroluje po Finsku nejdelší část vnější hranice EU a do jejího zabezpečení v minulosti hodně investovalo (i s využitím evropských peněz). Návrh Komise, podle kterého by evropská stráž mohla v krajním případě zahájit akci na ochranu vnější hranice i bez souhlasu daného státu, se Polsku kvůli ohrožení suverenity nezamlouvá. Obecně však země myšlenku vzniku stráže podporuje a podle včerejších slov Szydłové je připraveno na jejím vzniku s EU spolupracovat.
Nálada v Polsku je méně radikální
Současná krize představuje silné téma i pro samotné občany dvou sousedních zemí, které problematika začala zajímat hlavně v souvislosti se zmiňovanými kvótami. To potvrzuje i Kaźmierkiewicz, podle kterého otázka imigrace a integrační nebo azylová politika nebyly předmětem širší veřejné debaty až do poloviny roku 2015.
„V červenci 2015 viceministr vnitra oznámil, že Polsko přijme přibližně dva tisíce uprchlíků v rámci programu relokace, což vyvolalo negativní komentáře na sociálních sítích a otázka ochoty Polska k přijímání uprchlíků se dostala na každodenní agendu,” říká polský výzkumník. Zatímco u části české společnosti v souvislosti s migrační krizí sílí i radikální protiimigrační nálady, v Polsku je prý situace o poznání klidnější.
„Tato debata v Polsku probíhá také. Neobjevuje se v ní nicméně příliš mnoho radikálních hlasů, zejména těch, které by se vyjadřovaly proti přijímání migrantů,” řekla redakci polská velvyslankyně s tím, že významnou roli v tomto ohledu hraje polská katolická církev.
To potvrzuje i výzkum polské agentury CBOS (Centrum Badania Opinii Społecznej) z listopadu loňského roku, který se zaměřil na přístup obyvatel k uprchlíkům v jednotlivých členských státech V4. Podle průzkumu s přijetím uprchlíků z Afriky a Blízkého východu nesouhlasí 48 procent Poláků, v Česku je to 68 procent.
„Tato debata je v Polsku významná, myslím však, že na české diskusi se odráží i skutečnost, že Česko je přece jenom blíže aktuálně nejvýznamnější migrační trase. Za pozornost stojí, že také podíl cizinců na obyvatelstvu Česka je podstatně vyšší a strukturovanější než v Polsku,“ vysvětluje český velvyslanec v Polsku Jakub Karfík.
