Tisíce účastníků doplňkového penzijního spoření zřejmě čeká na konci roku nebo na začátku roku příštího změna fondu. Každý účastnický fond totiž musí podle zákona do dvou let od založení obhospodařovat majetek ve výši alespoň padesáti milionů korun. Jenže vzhledem k tomu, že za rok a půl existence, tedy do poloviny letošního roku, doplňkové spoření přilákalo jen necelých sto šedesát tisíc lidí, řadě z víc než třiceti fondů už se do určené doby nepodaří na oněch padesát milionů korun dosáhnout.
„Ke konci července byl pohodlně nad zákonným limitem nebo blízko něj zhruba tucet fondů. Z těch ostatních můžou některé limit stihnout splnit díky přestupům klientů z penzijního připojištění. Část fondů s majetkem v milionech korun ale zřejmě zanikne. Výjimky zákon nepřipouští, fond s méně než padesáti miliony přijde o licenci. Tedy pokud se zákon narychlo nezmění,“ komentuje situaci finanční analytik společnosti Partners Aleš Tůma.
Rychlá změna zákona ani případné výjimky ze strany regulátora – České národní banky – ale nejsou pravděpodobné. „Nemyslím si, že by mohlo dojít k nějakému posunutí limitů nebo výjimkám, zákon přece hovoří jasně. Proto předpokládám, že Česká národní banka s každou společností provozující účastnický fond nesplňující příslušný limit zahájí správní řízení,“ odpovídá bez váhání na náš dotaz Vladimír Bezděk, prezident Asociace penzijních společností a šéf Penzijní společnosti České pojišťovny. Je tedy dost pravděpodobné, že v příštím půlroce dojde k čistce, která počet účastnických fondů výrazně sníží.
O peníze nepřijdete…
Klienti penzijních společností ovšem můžou zatím zůstat v klidu. Určitě jim nehrozí, že by přišli o peníze. Ty se přesunou do jiného fondu v rámci stejné penzijní společnosti, případně můžou být převedeny do konkurenční penzijní společnosti. „Záleží na jednotlivých penzijních společnostech, zda se na základě vývoje majetku v daných účastnických fondech nerozhodnou řešit situaci jinými způsoby, které zákon také umožňuje – to je sloučení obhospodařovaných účastnických fondů, převod obhospodařování účastnických fondů na jinou penzijní společnost nebo odnětí povolení k vytvoření účastnického fondu, a to na vlastní žádost, nikoliv tedy sankčně z moci úřední,“ vyjmenovává možnosti Kateřina Bartůšková z odboru komunikace České národní banky.
Penzijní společnosti by také, jak se spekuluje, mohly zkusit zákon částečně obejít tím, že by založily nový účastnický fond s podobnou investiční strategií, do kterého by později převedly klienty stávajícího fondu, a tím by v podstatě získaly další dva roky času pro jeho naplnění. „Právně to teoreticky možné je. Penzijní společnost by při takovém kroku musela s Českou národní bankou zahájit licenční řízení nutné pro získání povolení k fungování nového účastnického fondu.
Zároveň by došlo ke správnímu řízení, kdy by centrální bance byla předložena žádost o převod klientů z fondu nesplňujícího limit do fondu nového. Celý proces může odhadem trvat jeden až dva měsíce, podle kvality předkládaných materiálů, případných dotazů nebo žádostí o doplnění dokumentace a podobně. Pokud by licenční i správní řízení proběhly s kladným výsledkem, což však nelze předvídat, opět by novému fondu běžela dvouletá lhůta,“ připomíná Vladimír Bezděk.
Aleš Tůma z Partners se ale domnívá, že si Česká národní banka nechá podobnou fintu jen těžko líbit: „Jestli by správci pro malé fondy dostali znovu povolení a dvouletá lhůta by jim tak začala běžet od začátku, to je otázka. Záleží na centrální bance, jak by při licenčním řízení byla přísná, protože samozřejmě může vzít v úvahu to, že se stejný fond už jednou nepodařilo naplnit. Být další dva roky ve fondu, který je tak malý, že ani pořádně neinvestuje a sedí v hotovosti, ostatně ani není v zájmu klientů.“
Celý článek čtěte na webu Peníze.cz
Vladimír Bezděk: Je tu jasné politické zadání, aby byl druhý pilíř zrušen
