Vedle zásadních rozhodnutí o rozpočtu a platech státních zaměstnanců se kabinet Petra Fialy chystá zasáhnout i do reformy penzí. Ta už leží ve sněmovně před druhým čtením, v němž se podávají pozměňovací návrhy. Fialův kabinet chce vládním návrhem zmírnit původně schválený vzestup důchodového věku. Zatímco nyní by se měl podle vládní verze s prodlužováním délky života důchod oddalovat za hranici 65 let vždy o dva měsíce, ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka v rozhovoru pro e15 říká, že vláda by mohla snížit tempo jen na jeden měsíc. Tím pádem by lidé chodili do penze dříve, než kabinet původně na jaře prosadil.
„Tím, že jsme upravili pravidelné valorizace penzí, jsme si vytvořili prostor. Nové výpočty ukazují, že i v nejhorším propadu nebudou důchody ve vyšším schodku než 1,3 procent HDP ročně,“ říká Jurečka. To je při současném výkonu ekonomiky zhruba 91 miliard korun ročně. „Víme, že lidem nejvíc vadí právě zvyšování důchodového věku. To rozhodnutí růst odchodu do důchodu zmírnit není ekonomické ale společensko-politické,“ říká Jurečka.
Zásah do důchodů je jedním z nejsilnější politických témat. Zvlášť od chvíle, kdy hlavní cílovou skupinou nejsilnější politické strany Andreje Babiše jsou právě senioři a lidé těsně před penzí. Z unikátního průzkumu Smlouvaprocesko.cz, který se snaží zapojit lidi do rozhodování o směřování země, zúčastnilo se ho několik tisíc čtenářů a který na reprezentativním vzorku potvrdila agentura IPSOS, vychází, že lidé skutečně nechtějí chodit do penze později než v 65 letech. Před zvyšováním věku odchodu do penze raději dají přednost zvýšení daní a pouze mírnému zvýšení důchodu.
Vláda zjevně podle slov Marina Jurečky atmosféru ve společnosti zná. Proto je připravena ustoupit a věk odchodu do důchodu zvedat pomaleji. V rozhovoru Jurečka také tvrdí, že chce navrhnout, aby o platech státních zaměstnanců nerozhodoval počet odpracovaných let. Konec věkových automatů by byl zásadní průlom v platech.
Vláda chystá návrh, který upraví věk odchodu do důchodu. Jak to přesně bude vypadat?
Jelikož jsme některá opatření udělali v loňském roce, z nichž některá už byla posuzována u Ústavního soudu, některá ještě budou, tak jsme dopočítali všechna data v tom současném návrhu důchodové reformy na nejaktuálnější stav. Výsledek důchodové reformy nám teď vychází ještě lépe, než jsme původně před rokem a půl předpokládali. I v tom nejhlubším výkyvu důchodového účtu bychom se dostali někam kolem minus 1,3 procent deficitu HDP oproti tomu původnímu, který byl minus pět procent.
Jaká ale bude situace při parametrech, které jsou teď připravené ve sněmovně?
Umím si představit, že v rámci té debaty, která je spíše společensko-politická než ekonomická, bychom u parametru tempa růstu věku odchodu do důchodu udělali úpravu ze dvou měsíců na jeden. To znamená, že by to tempo mezi jednotlivými populačními ročníky nerostlo o dva měsíce, ale zkrátilo by se na polovinu. A i přesto to bude pořád velmi dobrý výsledek důchodové reformy.
Jaký by byl vliv na deficit, kdyby se ta úprava nedělala a tempo růstu věku odchodu do důchodu by bylo dvakrát rychlejší?
Rozdíl mezi rychlejší a poloviční variantou pohybuje někde kolem 0,4 procenta HDP.
Procento HDP je dnes zhruba 75 miliard korun, takže ten rozdíl je kolem 30 miliard. Není to hodně peněz, které zahodíte?
Můžeme se o tom bavit, že to není málo peněz. Ale na druhou stranu, když se podíváme na to, před čím tady předchozí vlády zavíraly oči, tak jestliže my tady dokážeme zkonsolidovat tři a půl procenta HDP, tak si myslím, že to je opravdu velký posun kupředu a ten průběžný důchodový systém bude opravdu dlouhodobě stabilizován.
Toto opatření se začne postupně projevovat až po roce 2030 a v tu dobu ještě ve velmi malých částkách z hlediska posunování té hranice. Takže pokud se někdo rozhodne za 10 nebo 15 let přijít a říct, že chce být ještě drsnější než dnes, tak to klidně může udělat. Když se bavím s lidmi, tak vnímám, že říkají, abychom zvažovali všechny dopady. Důležité je totiž také, aby se nerozštěpila společnost.
Řekl jste, že je to společensko-politické rozhodnutí, nikoliv ekonomické. Je tou motivací ke změkčení obava o politický dopad, aby situace nedopadla třeba jako ve Francii, kde se zapalovala auta?
Cítím, že toto je jedno z témat, které ve společnosti nejvíce rezonuje. A mně záleží na tom, abychom do budoucna udělali správné rozhodnutí z pohledu ekonomického dopadu na stát a veřejné finance. A tam vím, že mám splněno velmi slušně a můžeme si dovolit zohlednit společensko-sociální fakt a udělat úpravu. Ale nechci tady říkat, že ta dohoda už je finální. Já se k ní kloním a v koalici o ní v těchto dnech vedeme debatu. Počítám, že rozhodneme tak, abychom toto propsali do druhého čtení.
Ale tím, že nemůžeme mít deficit větší než tři procenta HDP vzhledem k Paktu stability Evropské unie, tak v nejzazším případě polovina z toho deficitu padne na důchody. Není to příliš riskantní, pokud by přišla nějaká další krize?
Dnes třeba nemalou část investujeme do dopravní infrastruktury a víme, že tu základní páteřní dobudujeme kolem roku 2030 až 2035. Takže když si vezmeme, kde budeme v roce 2050, kdy budou klíčové infrastrukturní stavby už dokončeny, tak musím poměřovat i toto. Stát potřebuje investovat teď.
Pojďme k platům státních zaměstnanců. Jak vypadá vaše vyjednávání s ministrem financí o jejich růstu? O kolik porostou?
Debata s ministrem financí je racionální a věcná. S odbory je to občas složité, protože významná část jejich reprezentantů se v zásadě soustředí na růst tarifů, což je něco jiného, než je růst celkového objemu prostředků na platy. V tom se často v jednání s kolegy z odborů nepotkáváme.
My si během tohoto týdne řekneme, jak jsme schopni zvýšit tarify, ale pro mě je daleko důležitější diskuze, o kolik zvýšíme celkový objem platů od 1. ledna 2025. To že ho zvýšíme, na tom se shodujeme všichni včetně ministra financí. Teď se bavíme, o kolik to bude.
Jaká je pozice ministra financí a vaše?
Já to teď říkat nechci, protože jsem nikdy nevedl tuto debatu veřejně přes média, u této věci jsme se vždycky dokázali jako vláda dohodnout. My jsme naposledy zvyšovali tarif v září 2022 a ty růsty byly minimální. Já mám například na svém ministerstvu letos na platy skoro o dvě miliardy korun méně než loni.
Máte víc lidí, nebo míň?
Mám o 1950 lidí méně. Dal jsem si za cíl snížit za čtyři roky ten stav o 10 procent. Díky tomu jsem schopen u těch zbývajících lidí hledat cestu, jak jim ten jejich nominální výdělek zachovat, případně ho malinko zvýšit, ale reálný propad tam bude i tak.
Ale v celém veřejném sektoru je 20 tisíc lidí navíc. Možná kdyby všichni šli tím vaším stylem, tak tu debatu teď nevedeme. Vláda na začátku svého mandátu slíbila snížit počet těchto míst o 13 procent, ale úřady naopak bobtnají.
Ministerstva a veškeré úřady pod nimi mají asi 70 tisíc zaměstnanců. A pak mám celou veřejnou sféru, což je nějakých 480 tisíc lidí. To jsou především lidé ve školství, tam je ten největší nárůst, dále jsou to lidé v sociálních službách, zdravotnictví, obraně. Máme populačně silnější ročníky ve školách, udělali jsme kroky, které vedou k větší inkluzi, máme nově asistenty pedagogů, kteří pomáhají těm dětem a někdo prostě těm dětem musí navařit ty obědy.
Máme víc lidí, o které je nutné pečovat v sociálně-zdravotní oblasti. To jsou všechno věci, které nemůžete úplně jednoduše seškrtat. Ale já s vámi souhlasím v jedné věci - celá veřejná správa, když tedy pominu tu sociální a zdravotní oblast a věci, které souvisí se školstvím, tak klidně 10 až 15 procent lidí se dá dobrou práci na těch resortech a dobře nastaveným procesem digitalizace postupně ořezat, aniž by to snížilo výkon a kvalitu veřejné správy.
