Zastavit čas v pětačtyřiceti metrech čtverečních. Kde tvoří Jan Gemrot svá hyperrealistická plátna

Jan Gemrot je průzkumník světa, jak sám sebe popisuje autor realistických, až hyperrealistických maleb. „Malování a všechno ostatní, co dělám a vytvářím, beru jako způsob nahlížení na svět a jeho průzkum,“ definuje svou práci. Na to, jak a kde Jan Gemrot tvoří, se zašel podívat fotograf Matěj Dereck Hard. Absolventa Akademie výtvarných umění, jehož díla jsou zastoupena v řadě významných sbírek, například v Národní galerii v Praze nebo nově i v Katarském národním muzeu, fotograf zařadil do seriálu Art Space, ve kterém zachycuje pracovní prostředí českých umělců a umělkyň.

Ateliér v Praze 3 znamená, že já i pes jsme spokojeni

Jan Gemrot pracuje v malém ateliéru o 45 metrech čtverečních v Praze 3. „Kousek od parku a kousek od tramvajové zastávky, takže pes i já jsme s polohou velmi spokojeni,“ říká o ateliéru, v němž tvoří už desátým rokem a který je jeho čtvrtou pracovní adresou. „Začínal jsem v Zajícovce, kde jsem měl ateliér na diplomku od Akademie výtvarných umění – to byl obrovský luxus. Po škole jsem byl pár let v bývalých Elektrických podnicích na Vltavské, pak jsme se stěhovali na Třebešín. Když ho zbourali, přesunul jsem se na současnou pozici, kde bych rád vydržel co nejdéle,“ vypráví. Vyhovuje mu, že tvoří prakticky v centru Prahy.

Primárně se věnuje malbě, ale vytváří také prostorové instalace. Baví ho spolupráce s technologicky zaměřenými lidmi, s nimiž hledá společný průnik oborů. „Například naposledy jsme s Danem Handlem vytvořili interaktivní instalaci založenou na jedné mé malbě, která reagovala na diváka, když prošel kolem,“ uvádí.

Ve své tvorbě Gemrot reaguje na společenské události a témata. „Malbou se snažím něco uchopit – možná i pochopit. V ateliéru se díky dlouhým cyklům práce na jednom obraze můžu více soustředit na jeho téma a často úplně zastavit plynutí času,“ popisuje.

Snažím se vytvořit něco extra, říká malíř

Ateliér je tedy útočištěm poskytujícím klid pro dlouhé hodiny soustředění, neznamená to však, že je nepřístupný pro návštěvy. Autor seriálu Art Space se fotografovaných umělců ptá, jaké zajímavé hosty ve svém pracovním prostředí uvítali. „Každý, kdo tu byl, je zajímavý,“ odpovídá hned Gemrot a nenechá se dotlačit k tomu, aby zmínil konkrétní hosty. „Fakt úplně každý, kdo mě tu za ta léta navštívil, byl nějak výjimečný. Mám na lidi, kteří podporují moji tvorbu, obrovské štěstí a jsem za to nesmírně vděčný,“ zdůrazňuje výtvarník. Podobnou odpověď dává i na otázku, zda má ve svém studiu nějaké originální vybavení. „Mám tu obvyklé věci, nic extra. Většinou se snažím spíš něco extra vytvořit,“ říká malíř a návštěvníci jeho výstav a kupci jeho obrazů by tenhle výrok nejspíše podtrhli.

Ateliéry jsou pro umělce pracovním prostředím a práce přináší i svá rizika. Stal se někdy Janu Gemrotovi pracovní úraz? „Naštěstí ne, ale docela často tu spadnu, když o něco zakopnu. Úraz se mi stal před lety, kdy jsem si těsně před výstavou blbě zlomil nohu. Doktor mi pak řekl, že to bylo kvůli celkovému vyčerpání a přepracování – že tělo už to prostě nezvládalo,“ varuje Gemrot všechny workoholiky.

Když odpočívá, bývá to na Šumavě, kam jezdí se ženou toulat se po lese. Miluje ovšem také mnohem větší výpravy. „Naposledy jsem si splnil sen velkou cestou napříč Japonskem. Bylo to fenomenální, úplně mě to pohltilo a nadchlo. Příště asi pojedu znovu tam,“ líčí nadšeně.

Jan Gemrot v posledních deseti letech pracuje v Praze 3 v malém ateliéru o velikosti přibližně 45 metrů čtverečních. „Mám to zařízené přesně pro své tvůrčí potřeby, a když jsem tady sám, prostor mi stačí.“ | Zdroj: Matěj Dereck Hard

Stardust i výlet do jiného světa. Ze svých posledních uměleckých počinů Jan Gemrot vyzdvihuje tři výstavy. V roce 2022 to byla Observace v objektu Expo 58 v Praze na Letné. Šlo o výstavu výrazně ovlivněnou válkou na Ukrajině. Kurátoroval ji Karel Srp, který k ní také napsal knihu vydanou Galerií Adolf Loos. V

 roce 2024 měl Gemrot výstavu Stardust v Galerii Václava Špály. „Tohle byla snaha vytvořit komplexní dílo složené jednak z mých obrazů a pak i ze speciální temné instalace skutečných antických soch, které divák objevoval v potemnělém sále. Výsledná atmosféra celé výstavy měla velmi apokalyptický charakter a reakce návštěvníků byly silné,“ vypráví.

A nakonec zmiňuje loňskou výstavu v Dauhá v Kataru – výlet do jiného světa, jejž zařídila aukční síň Adolf Loos, jež Gemrota exkluzivně zastupuje. „Byli jsme silně tematicky omezeni, protože instituce v Kataru jsou velmi konzervativní, co se týče například zobrazování lidského těla. Vytvořil jsem pro ně instalaci, která nějak reflektovala jim blízké prvky, ale i částečně odkazovala na témata, která jsou vlastní mně, potažmo evropskému myšlení. Byla to neocenitelná zkušenost a jsem velmi rád, že se jeden obraz dostal i do sbírky Katarského národního muzea,“ popisuje umělec.

Nyní žije plány do budoucna. „Na jaře v Praze odhalíme památník obětem šoa, který jsem vytvořil, a také chystám novou výstavu. Ale ještě nevím, jak to dopadne, tak o tom raději moc mluvit nebudu,“ říká malíř. __

Jan Gemrot v posledních deseti letech pracuje v Praze 3 v malém ateliéru o velikosti přibližně 45 metrů čtverečních. „Mám to zařízené přesně pro své tvůrčí potřeby, a když jsem tady sám,  prostor mi stačí.“