Lidská mysl může zásadním způsobem ovlivňovat náš přístup k penězům nebo to, jaké si vybíráme investice i jestli se třeba zajišťujeme na stáří. „Ze všeho nejdůležitější je ale věřit v systém, tedy v to, že má dlouhodobě smysl něco dělat,“ říká investor a psycholog Petr Šimčák ze společnosti Amundi. V rozhovoru s e15 také prozrazuje, jak nenaletět podvodným nabídkám či proč lidé, kteří obchodují nejčastěji, nemusejí být těmi nejúspěšnějšími.
Začít investovat je dnes snazší než kdykoliv předtím. K nákupu akcií nebo kryptoměn stačí pár kliknutí na mobilním telefonu. Nestává se tím investování rizikovějším?
Obecně si myslím, že je dobře, že se investování stává široce dostupným. Bohužel to ale přináší také demokratizaci spekulování. A tam se člověk může spálit snadno. Na druhou stranu i naučit se ztratit peníze, ideálně vlastní peníze a vlastní chybou, může být dobrá zkušenost. Člověk tím pozná sám sebe, zjistí, co mu nevyhovuje. Jde o to umět tu chybu správně vyhodnotit a poučit se z ní. A ne že si koupím nějaký nesmysl, prodělám na tom a pak si řeknu, že mě všichni okradli a investování je dobré jen pro nějaké burzovní spekulanty. To je zásadní nepochopení té disciplíny.
SPECIÁL: Jak se zajistit na stáří?
Připravili jsme pro vás sérii prémiových článků, jak si zařídit bezstarostný důchod, ať už je vám dvacet nebo padesát. Pokud ještě nepatříte do e15 komunity, staňte se jejím členem a odemkněte si přístup k exkluzivnímu obsahu, jak investovat a spořit na stáří a čeho se při cestě k nezávislosti vyvarovat.
VŠECHNY ČLÁNKY, KTERÉ JSOU SOUČÁSTÍ TÉMATU, NAJDETE ZDE
Jak velkou roli hraje při investování lidská psychika?
Velkou. Může například ovlivnit schopnost a ochotu udělat si dlouhodobý finanční plán a strategii. Aby člověk mohl investovat, musí mít především důvěru v systém, tedy v soukromé vlastnictví, ve fungování trhů a v regulatorní ochranu. Musí věřit, že dlouhodobě má smysl něco dělat, a být ochotný odkládat uspokojení svých současných potřeb ve prospěch těch budoucích. Protože pokaždé, když potěším své dnešní já, tak to obvykle beru z peněz svého budoucího já, a naopak. Proto je důležité hledat rovnováhu mezi úsporami, investicemi a spotřebou.
Dá se obecně říct, zda jsou lepšími investory optimisté, nebo pesimisté?
To asi nejde. Jak optimista, tak pesimista mohou mít dobrý finanční plán, byť budou mít každý jinou motivaci. Pesimistu spíš požene touha nějak se zajistit a ochránit před budoucími hrozbami a optimista zase bude věřit ve světlejší zítřky a sázet na zhodnocení svých prostředků. Obojí může být správné. Já rád používám citát, že nejlepší je spořit jako pesimista a investovat jako optimista.
Psychologie jinak tradičně rozlišuje celkem čtyři typy osobností podle toho, jak přistupují k financím – jsou to ochránce, idealista, podnikavec a racionální jedinec. Ochránci jsou takoví ti typičtí opatrní nebo chcete-li konzervativní investoři, kteří dbají na bezpečnost, ochranu rodiny a podobně. Idealisté jsou lidé, co se o peníze moc nestarají, tyhle věci je spíš obtěžují a chtějí, aby to za ně řešil někdo jiný. Podnikavci jsou naopak sebevědomí a impulzivní jedinci, kteří se rádi vrhají po každé příležitosti. A konečně racionální investoři jsou takoví ti inženýři a bankéři, co se zajímají hlavně o tu technickou stránku, potrpí si na tvrdá čísla a grafy.
Který typ osobnosti převládá?
Většina lidí má v sobě kombinaci minimálně dvou těchto osobností, ale jinak je asi nejvíc ochránců.
Může se do investování promítnout třeba i dobrá a špatná nálada?
Momentální rozpoložení mysli hraje roli jen u krátkodobého rozhodování, což může být relevantní pro obchodníky nebo spekulanty. Ale finanční plán na celý život si zdravý člověk asi nebude sestavovat podle nálady.
Jakou roli hraje při investování věk? Opravdu vždy platí, že starší lidé bývají konzervativnější než ti mladí?
Věk je určitě významný faktor. Existuje něco, čemu se říká koeficient averze ke ztrátám. Většina mladých lidí ho má na úrovni dvě až tři. To znamená, že je ztráta bolí dvakrát až třikrát více, než jakou radost jim působí zisk. Starší lidé mohou mít tento koeficient i na úrovni 10. Z toho vyplývá, že méně riskují, protože mají mnohem větší strach ze ztráty.
Já jsem mimochodem v rámci psaní své diplomové práce z psychologie změřil, že Češi mají přibližně stejný koeficient averze ke ztrátám, jako je všude ve světě, takže není pravda, že bychom byli v investování konzervativnější než jiné národy. Také se mi podařilo prostřednictvím tohoto koeficientu zjistit, že bankéři a finanční poradci považují svého typického klienta za dvakrát až třikrát více konzervativního, než ve skutečnosti je. Takže nadhodnocují míru konzervativnosti svých konzervativních klientů.
V loňském rozhovoru pro CzechCrunch jste uvedl, že lidé na burze mají tendenci být buď přehnaně akční, čemuž se říká action bias, nebo jsou až příliš opatrní, tedy podléhají takzvanému pštrosímu efektu. Dá se tomu nějak předejít, nebo je to spíš přirozený instinkt, kterému občas podlehne každý?
Myslím, že je to přirozený tlak zvenku, který je umocněný silou stáda. Lidé mají pocit bezpečí ve stádě v genech, ostatně díky tomu náš druh přežil. Jenom silní jednotlivci se tomu dokážou vzepřít a pak pomáhají znalosti a zkušenosti k tomu, aby člověk překonal přirozenou tendenci prodat akcie po propadu ceny, takový ten strach, abych nepřišel o všechno, nebo naopak ovlivnit stav zamrznutí, tendenci nedělat nic.
Souvisí pocit bezpečí ve stádě i s tím, proč lidé vytvářejí investiční bubliny?
Částečně ano. Jsou dva druhy bolesti z investic. Bolest ze ztrát, které utrpíme, a bolest ze zisků, které nám uniknou. Pokud je ten druhý typ bolesti – takzvaný FOMO (fear of missing out) – větší než ten první, vytváří to akceleraci módních vln, které někdy přerostou až do bubliny, protože ta exponenciála na sebe nabaluje více a více labilní a méně zkušené jedince, a tudíž přifukuje bublinu nad fundamentálně zdravý růst. A i když je zřejmé, že každá bublina jednou splaskne, tak není jasné kdy ani na jaké hodnotě. Kdyby tohle jasné bylo, tak by bubliny nikdy nevznikaly. Proto je to takový začarovaný kruh.
Může se investorovi stát, že se zamiluje do investice, například si koupí akcie nějaké firmy, jenom proto že ideologicky souhlasí s tím, co ta firma dělá, a na ziskovou stránku nehledí?
Ano, ale to příliš nehraje roli ve vytváření bublin. Tam se těch faktorů musí potkat víc.
Petr Šimčák
- Patří k předním českým odborníkům v oblasti financí.
- Vystudoval Masarykovu univerzitu v Brně, obor finanční podnikání (1996) a psychologie (2015).
- Začínal v brněnské poradenské společnosti Moneco, kde byl zástupcem šéfredaktora předního časopisu pro investory Fond Shop.
- V roce 2004 nastoupil do české pobočky nadnárodní skupiny Pioneer, která se před šesti lety stala součástí francouzského investičního domu Amundi, jenž je největším správcem aktiv v Evropě.
- V Amundi nyní Šimčák zastává pozici investičního ředitele a člena představenstva.
Říká se, že čím častěji obchodujeme, tím pravděpodobněji skončíme ve ztrátě. Proč tomu tak je? Neměl by ten, kdo často obchoduje, být zkušenější investor?
Není pravda, že když někdo častěji obchoduje, tak je automaticky znalejší nebo zkušenější. Abyste získal znalosti a zkušenosti, tak samozřejmě musíte obchodovat, stejně tak je ale nutné splnit ještě další podmínky. Hypotéza, kterou jste zmínil, pochází z jedné studie z roku 1996. Ta zjistila, že retailoví investoři do akcií v průměru ztráceli ročně zhruba 1,5 procenta a ti, co obchodovali nejčastěji, ztráceli přes šest procent. Ukázalo se tedy, že je univerzální vlastností lidí nakupovat draho, protože jsou nadšení, když jde cena nahoru, a prodávat levně, neboť podléhají panice, že přijdou o všechno, když hodnota padá. A čím častěji tuhle chybu opakujete, tím se to pochopitelně zhoršuje. V tomhle konkrétním výzkumu ještě navíc sehrála roli skutečnost, že poplatky za obchodování byly tehdy vyšší než dnes, nicméně ani bezpoplatkové obchodování daný princip příliš nezměnilo.
Na internetu na nás denně útočí všemožné investiční nabídky a reklamy. Dá se na první pohled poznat, že jde o podvod?
Rozhodně to nejde odhalit na první pohled, když se jedná o kvalitní podvod. Tady je vždycky důležité zapojit mozek, pídit se po detailech a nevěřit snadným slibům. Víte, ono se často nemusí jednat vyloženě o podvod, ale třeba jen o vysoce riskantní investici. Dám vám příklad. Někdo bude například tvrdit, že vymyslel, jak zařídit, aby vám létali pečení holubi do úst – a aby to celé zprovoznil, potřebuje, abyste si koupil jeho dluhopis s výnosem dvanáct procent. Z formálního hlediska může být ta nabídka v pořádku. Proč by se někdo nemohl legálně pokoušet vymyslet, aby vám létali pečení holubi do úst? Vložíte ale do takového projektu své peníze? Myslím že ne.
Dají se osvojit nějaké techniky, jak se bránit proti manipulacím a trikům podvodných prodejců?
Nejjednodušší je použít princip „show me the money“. Když mi někdo nabízí jakýkoliv finanční produkt a je v pozici zprostředkovatele tohoto produktu, budu po něm chtít, aby mi výpisem ze svého účtu dokázal, kolik si toho ve vztahu k celkovému portfoliu nakoupil on sám, když je to tak úžasné. Ne že by tohle bylo řešení všech problémů, ale devadesát procent podvodů se dá tímto způsobem eliminovat.
A potom bych se určitě vyhýbal takovým těm nabídkám, které znějí až příliš dobře, než aby byly pravdivé. Pokud je úroková sazba tři procenta a někdo mi nabízí výnos patnáct procent, tak je to buď extrémně rizikové, extrémně spekulativní, nebo je to podvod. Zkrátka každá „podpultová“ nabídka s vysokým garantovaným ziskem si vyžaduje pečlivou analýzu a nedůvěru, a nikoliv pocit členství v exkluzivním klubu.
Dá se stát na investování závislým?
Na to odpovím jen krátce – na všem se může člověk stát závislým. Řekl bych ale, že to hrozí spíše u spekulování než u celoživotních investic. Kvalitní celoživotní finanční plán je v podstatě nudný. A nuda a závislost nejdou ruku v ruce.
VIDEO: Investiční pasti, kam se podíváš
Kým se Češi nejčastěji nechávají při výběru investic ovlivnit? A je v pořádku nechat si radit od přátel?
Většina lidí chce nepochybně probrat tu investici s odborníkem z důvěryhodné firmy a pak si to ještě ověřuje u přátel, hledá reference. To je určitě správný postup. Tady může nastat chyba jenom v tom případě, když si někdo takzvaně zaspekuluje, tedy vsadí na hodně riskantní produkt, ono mu to náhodou vyjde a pak se o tuhle zkušenost podělí s někým dalším a doporučí mu udělat totéž. To je samozřejmě špatně.
Jaký očekáváte vývoj na trzích v letošním roce? Podaří se nám konečně zkrotit vysokou inflaci?
Dá se počítat s poklesem úrokových sazeb ke čtyřem procentům ke konci roku. Na tom panuje široká shoda napříč odborníky. Pokud jde o vysokou inflaci, tak ta už je vlastně za námi. Za periodu únor až prosinec 2023 totiž míra inflace v Česku činila jen 0,9 procenta, což je nejmenší hodnota v našem regionu, a dokonce menší než ve Spojených státech nebo kolik činí průměr Evropské unie. Za leden 2024 můžeme mít inflaci vyšší než ostatní, ale v součtu to bude velmi pravděpodobně znamenat citelný skokový pokles celoroční inflace.
V kontextu psychologie je zajímavé, že lidé často nechápou, že nulová inflace neznamená, že věci nejsou drahé, ale že přestaly zdražovat. Takže jsou pak naštvaní, když se v médiích píše, že inflace už není problém, a oni přitom problém pořád mají, protože ceny jsou stále vysoké. Nicméně z makroekonomického hlediska je tomu tak.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
