Jaderné zbraně: Rusko, USA, Čína, Evropa - srovnání arzenálů | E15.cz

Jaderné zbraně mají i státy v Evropě. Rusko je však velmocí

Video se připravuje ...

Klára Sudová, swp

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
0

Pozornost světa se už několik dnů upíná k Ukrajině, kde ve čtvrtek 24. února na příkaz ruského prezidenta Putina začala invaze. Západ rychle reagoval ekonomickými sankcemi a dodávkami zbraní na Ukrajinu. Kreml v reakci na postup ukrajinské armády stupňuje jaderné hrozby. Které státy mají jaderné zbraně a jak vypadá srovnání. Dozvíte se v článku s infografikou. 

Pod pojmem jaderné zbraně se ukrývají zbraně hromadného ničení založené na slučování a štěpení atomových jader. Jaderná zbraň byla vynalezena a následně v roce 1945 poprvé otestována ve Spojených státech. Jen o pár let později testoval první atomovou bombu tehdejší Sovětský svaz. K největšímu testování a rozšiřování jaderného arzenálu došlo v období studené války, především v padesátých a šedesátých letech. 

Které státy disponují jadernými zbraněmi? 

Rusko je s 6255 hlavicemi jadernou velmocí, na paty mu ovšem šlapou Spojené státy, které mají 5550 hlavic. Tyto dvě země tak kontrolují naprostou většinu z aktuálně uváděných 13 080 jaderných hlavic na planetě. V pohotovosti je vždy jen část arzenálu. Mezi další státy, které se otevřeně hlásí k vlastnictví zbraní, patří Velká Británie, Francie, Čína, Indie, Pákistán a Severní Korea.

Panuje ovšem přesvědčení, že jaderné zbraně vlastní také Izrael, ačkoli to jeho zástupci oficiálně nepotvrdili. Koncem šedesátých let vznikla Smlouva o nešíření jaderných zbraní, kterou dosud ratifikovalo 189 zemí včetně Spojených států, Velké Británie, Francie, Číny a Ruska. Izrael, Indie a Pákistán dohodu nepodepsaly, KLDR smlouvu vypověděla.

Světové společenství se dlouhodobě snaží o úplné jaderné odzbrojení, k němuž by měla přispět i Smlouva o zákazu jaderných zbraní, která vstoupila v platnost v roce 2021. Smlouvu ovšem nepodepsala řada členů OSN včetně Spojených států a Ruska.

Které státy disponují jadernými zbraněmi (video):

Video se připravuje ...
Kdo má jaderné zbraně a kde jsou rozmístěné? Je čeho se bát?

Atomové bomby v Evropě  

Z evropských zemí patří mezi jaderné mocnosti pouze dvě: Velká Británie, která vlastní 225 hlavic, a Francie s 290 hlavicemi. Předpokládá se ovšem, že americké jaderné zbraně nejsou umístěny pouze na území Spojených států, ale také v některých evropských a dalších zemích. Konkrétně se má jednat o základny v Německu, Belgii, Itálii, Nizozemsku nebo Turecku.

Izrael

Ačkoli země oficiálně popírá vlastnictví jaderných zbraní, není signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a mezinárodní organizace jsou přesvědčené, že jaderný arzenál vyvíjí i vlastní. V současné době by to mělo být kolem devadesáti atomových hlavic. S největší pravděpodobností vlastní Izrael i mezikontinentální balistické střely. Raketový program zůstává ovšem tajemstvím a konkrétní složení arzenálu je možné jen odhadovat. 

Turecko

Poměrně komplikovaná je otázka Turecka, kde se prezident Erdoğan netají touhou po jaderných zbraních. Na turecké základně Incirlik by přitom měly být uložené americké vodíkové bomby, což zejména v souvislosti s pokusem o vojenský převrat z roku 2016 nebo situací v sousední Sýrii může podle odborníků způsobit jadernou nestabilitu. 

Írán

S myšlenkou vlastních jaderných zbraní si dlouhodobě pohrává i Írán. Jeho jaderný program byl spuštěn v polovině minulého století, tehdy ještě s podporou Spojených států. Po islámské revoluci byla podepsána série smluv, ve kterých se Írán zavázal, že nebude vlastnit zbraně hromadného ničení. V nedávných letech ovšem obava z íránského jaderného programu rostla, upozorňovali na něj především zástupci Izraele.

Za vlády Baracka Obamy byla podepsána jaderná dohoda (JCPOA) s Teheránem, avšak Washington od ní v roce 2018 odstoupil. Od té doby Írán jaderná jednání odmítá a ke znepokojení ostatních zemí zvyšuje obohacování uranu.

Dolet jaderných zbraní a systémy obrany

Dolet a účinnost jaderných zbraní se liší podle typu a konkrétního modelu. V jaderných arzenálech jsou střely s doletem přibližně sto kilometrů, ale také interkontinentální rakety, jež bez problémů překonají vzdálenosti větší než deset tisíc kilometrů. Nejen Rusko dlouhodobě pracuje na jejich modernizaci. Jednou z nejsilnějších a nejmodernějších zbraní ruské armády je nová mezikontinentální balistická raketa RS-28 Sarmat, kterou NATO označuje jako SS-X-30 Satan 2.

Ruská mezikontinentální balistická raketa RS-28 Sarmat může k cíli dopravit až šestnáct samostatně naváděných jaderných hlavic.Autor: Kreml

Raketa s délkou 35 metrů a hmotností přes 200 tun může nést deset až patnáct nezávislých hlavic na vzdálenost až osmnáct tisíc kilometrů. Kromě toho jsou součástí ruského arzenálu rakety Stiletto, Yars nebo Topol-M. Některé disponují termonukleárními hlavicemi s ekvivalentem i jedné megatuny TNT. Pro srovnání: atomová puma Fat Man svržená na Nagasaki způsobila výbuch o ekvivalentu přibližně 22 kilotun (evivalent TNT odpovídá množství trinitrotoluenu, které svým výbuchem vyvolá vzdušnou tlakovou vlnu stejných parametrů jako zkoušená výbušnina a které způsobí tytéž škody – pozn. red.)

Nejen členské země Severoatlantické aliance využívají na svou ochranu různé systémy protivzdušné obrany, někdy také nazývané jaderné deštníky. Protiraketovou obranu NATO, známou pod zkratkou ALTBMD (Active Layered Theatre Ballistic Missile Defence), tvoří americké satelity včasné výstrahy pro detekci střel, radary a naváděcí systémy, které vystřelí antirakety na zneškodnění nepřátelské balistické střely. Námořnictvo potom využívá například zbraňový systém Aegis, který byl vyvinut už během studené války na ochranu letadlových lodí a dalších možných cílů útoku.

Systém pečlivě monitoruje cíle a v případě potřeby aktivuje obranu zajištěnou mimo jiné protiponorkovými a protiletadlovými střelami. Nutno ovšem podotknout, že modernizace jaderného arzenálu má za cíl právě překonání obranných bariér a řada silných raket to poměrně bez problémů zvládne. 

Protiraketovou obranu NATO známou pod zkratkou ALTBMD (Active Layered Theatre Ballistic Missile Defence) tvoří americké satelity včasné výstrahy pro detekci střel a radary a naváděcí systémy, které vystřelí antirakety na zneškodnění nepřátelské balistické střely. 

Námořnictvo potom využívá například zbraňový systém Aegis, který byl vyvinut už během studené války na ochranu letadlových lodí a dalších možných cílů útoku. Systém pečlivě monitoruje cíle a v případě potřeby aktivuje obranu zajištěnou mimo jiné protiponorkovými a protiletadlovými střelami. 

Následky jaderné války

Při použití jaderných zbraní nastává kromě ohromné tlakové vlny a vystoupání teploty do řádu tisíců stupňů především silná radiace a zamoření okolního prostředí. Vzniklý radioaktivní mrak klesá zpět na zem v okruhu třeba i stovek kilometrů od epicentra výbuchu. K tomu se přidávají dlouhodobé klimatické změny, jež přinášejí další problémy, jako jsou nemoci a hladomor.

Odborníci se shodují, že primární rolí jaderných zbraní je odstrašení protivníka a pravděpodobnost jejich použití je nízká. Přesto už byly v minulosti proti civilnímu obyvatelstvu použity. Obě události se odehrály na konci druhé světové války, kdy americká armáda svrhla atomové pumy na japonská města Hirošima a Nagasaki. V důsledku výbuchů i jejich dalších následků zemřelo v prvních měsících až 250 tisíc lidí. Přesné počty obětí ovšem není možné určit, protože mnoho lidí zemřelo později na nemoci způsobené ozářením.

Ačkoli se potom svět několikrát ocitl jen krůček od jaderné války – typicky během Kubánské krize – vždy se nakonec podařilo situaci uklidnit. Mnozí se domnívají, že právě zkáza Hirošimy a Nagasaki posloužila jako odstrašující příklad pro další využití jaderných zbraní. Vzhledem k síle nynějšího jaderného arzenálu je jisté, že následky by byly ještě neskonale ničivější a značná část planety by se na dlouhou dobu stala neobyvatelnou. 

Co dělat při jaderném útoku

Ačkoli nejen odborníci věří, že současný konflikt nebude eskalovat natolik, aby byly použity jaderné zbraně, množí se dotazy, co dělat v případě jaderného útoku. Státní útvar pro jadernou bezpečnost proto na svých stránkách vydal seznam doporučení. Patří mezi ně včasná příprava evakuačního zavazadla, rychlé vyhledání bezpečného krytu, v němž je třeba přečkat několik hodin kvůli možnému radioaktivnímu spadu, nebo následná výměna kontaminovaného oblečení.

Autor: Klára Sudová, swp

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newslettery