Zavřít kvůli práci někoho do bunkru je šílenství, říká režisér thrilleru Překladatelé

Francouzský režisér Régis Roinsard na festivalu Les Arcs v roce 2019.

Francouzský režisér Régis Roinsard na festivalu Les Arcs v roce 2019. Zdroj: Reuters

Záběr ze snímku Překladatelé
2
Fotogalerie

I v Česku se během nouzového stavu dostalo několik filmů místo do kin jen na inernetový VOD. Na portálu Aerovod je tak dostupný zábavný thriller Překladatelé. V něm se devět překladatelů nechá zavřít do luxusně vybaveného bunkru, aby pracovali na cizojazyčných verzích tajného rukopisu. Když ale na internet unikne prvních deset stránek očekávaného bestselleru, čím dál zoufalejší vydavatel je ochoten udělat cokoliv, aby zrádce odhalil. Francouzský snímek natočil Régis Roinsard, českému publiku známý díky romanci Láska všemi deseti.

Překladatelé prý vychází ze skutečnosti, do podobného bunkru zavřeli překladatele jedné z knih Dana Browna. Napadlo vás hned poté, co jste o tom četl, že by z toho byla dobrá zápletka pro film?

Přesně tak. Fakt, že někoho kvůli práci zavřou do podzemí, mi připadal šílený a začal jsem přemýšlet, co by se stalo, kdyby tu knihu přes všechna ta opatření někdo ukradl. Sám jsem se pak vcítil do kůže překladatele a vymýšlel, jak bych takovou krádež provedl já. Šlo by o určitý akt rebelství, protože když s vámi takhle zachází, musíte se bouřit. Přestože vás zavřou v luxusních podmínkách, pořád jde o vězení.

Ve filmu jste spojil detektivku a drama o pomstě, se spoustou zvratů. Jak jste dávali dohromady scénář, aby v něm zůstalo tolik překvapení?

Bylo to náročné, scénář nám zabral rok a půl. Připomínal komplikovanou matematickou rovnici, a když jsme v ní změnili jeden prvek, všechno se mohlo zhroutit. Párkrát se nám to i stalo. Chtěli jsme, aby naše postavy zůstaly životné, to byla taky výzva. Náš film měl být žánrovka, ale neměl jen obsahovat hádanku, kdo co udělal. Chtěli jsme tam i něco navíc. Takže psaní a produkce byla obtížná, ale zase o to větší bylo naše uspokojení z výsledku.

Hercům jste dal celý scénář, nebo jste jim informace dávkoval jako jejich postavám?

Na natáčení jsme neměli moc času, jen čtyřicet dní, takže jsem si s herci a scénářem moc hrát nemohl a všichni od začátku věděli všechno. Po hercích jsme chtěli, aby si natáčení užívali. I proto představitelé překladatelů potkali Lamberta Wilsona, který hraje v podstatě jejich „věznitele“, až na natáčení a i místo natáčení viděli až na poslední chvíli.

Obsazení je mezinárodní a hvězdné. Vybíral jste herce podle toho, kdo umí francouzsky? A měl jste hodně na výběr?

Vybíral a moc možností jsem kupodivu neměl. Obsazování mi trvalo dát dohromady asi rok. Chtěl jsem z té skupiny vytvořit podobnou partu jako na divadle, protože některé scény byly docela náročné. Věděl jsem, že Olga Kurylenková, Riccardo Scamarcio, Eduardo Noriega a Sidse Babett Kundsenová mluví francouzsky, poslali jsme jim tedy scénář a oni naštěstí nabídku hned přijali. Pro zbytek jsme se obrátili na castingové agentury v různých zemích. Herci poslali nahrávky, pak někteří přijeli do Paříže, za jinými jsme jeli. Mysleli byste si, že najít evropské herce schopné mluvit francouzsky nebude tak těžké, ale docela bylo.

Velkou roli ve filmu hraje mladý Brit Alex Lawther. Toho jste obsadil jak?

Jeho postava neměla být původně tak mladá, mělo jí být kolem třiceti let. Ale když jsem uviděl Alexovu nahrávku, zaujala mě. Seriál The End of the F***ing World tehdy ještě neměl premiéru, ale znal jsem ho z Kódu Enigmy a připadal mi jako dobrý herec. Tak jsem snížil věk oné postavy, něco přepsal a tu roli mu dal. Fascinují mě lidi, kteří uspějí velmi mladí. Je to trochu děsivé, protože jim to často ublíží. Alex mi připomínal mladého Xaviera Dolana, i on má v sobě velkou citlivost. Postavu překladatele jsem mu přizpůsobil a přepsal podle něj.

Kromě hádání, kdo ukradl ze střeženého bunkru nový román, se může divák při sledování bavit i hledáním odkazů na různá díla a autory. Třeba postava Olgy Kurylenkové odkazuje na Hitchcockovu Rebeccu, odhalujete nám tak své inspirace?

Ty odkazy přišly přirozeně, dali jsme tam, co se nám líbilo a co by mohlo rozvířit představivost našich herců. Je tam vlastně i hodně odkazů na onu knihu, kterou všichni překládají. Ta samozřejmě neexistuje, ale oněch prvních deset stran, které zloděj zveřejní na internetu, jsme skutečně napsali a pak ještě i synopse dalších kapitol. A v té knize jsou odkazy na Shakespeara nebo na Edgara Allana Poea, protože těmi by se inspiroval její autor. Tak je najdete i ve filmu.

Autorka je spolupracovnicí redakce