Věda je vážná, důvěryhodná, seriózní. Shrnutí jejích výstupů však může být úsměvné, pobuřující nebo jednoduše divné. Deník E15 vybral několik vědeckých zjištění letošního roku, které krom toho, že obletěly titulky mezinárodních agentur, také minimálně zvedly řadu obočí.
Vyvolali fanoušci fotbalu zemětřesení?
V průběhu zápasu letošního mistrovství světa ve fotbale Mexiko:Německo zaznamenaly dva přístroje seismologů agentury SIMMSA v okolí Mexiko City „chvění neznámého původu“. Otřes prý nepocházel jako obvykle z hloubky země, ale z povrchu. Detailní prozkoumání časových razítek ukázalo, že jeho vznik odpovídal 35. minutě zmíněného zápasu, kdy Mexičan Hirving Lozano vsítil branku.
Následný výskok mexických fandů (a hlavně pak dopad) pak přístroje údajně zaznamenaly jako zemětřesení. Následovaly samozřejmě kontroverze, zda je něco takového vůbec možné. Profesionální seismografy národní mexické univerzity ovšem nic nezaznamenaly.
El #sismo detectado en la Ciudad de México se originó de manera artificial. Posiblemente por saltos masivos durante el Gol de la selección de #México en el mundial. Por lo menos dos sensores dentro de la Ciudad lo detectaron a las 11:32. pic.twitter.com/mACKesab3b
— SIMMSA (@SIMMSAmex) 17. června 2018
Leonardo byl geniální i díky tomu, že šilhal
Analýza šestice obrazů a soch zobrazujících legendárního renesančního všeuměla Leonarda Da Vinci podle britských vědců ze City University London naznačuje, že trpěl exotropií, neboli že mu jedno oko šilhalo směrem ven. Právě tato zdravotní vada mohla podle výzkumníků zapříčinit jeho excelentní schopnost zobrazovat trojrozměrný prostor na dvojrozměrném plátně. Mimořádná kvalita zobrazení hloubky na jeho obrazech prý navíc odpovídá kvalitě, s níž tvořili jiní umělci, u kterých je víceméně akceptováno, že nějakým způsobem šilhali: Rembrandt, Degas či Picasso.
Vědci umí transplantovat vzpomínky
Jako ze zápletky známého sci-fi Total Recall znělo oznámení biologů o tom, že poprvé v historii dokázali transplantovat vzpomínky jednoho jedince do druhého. Zatím šlo jen o mořského plže, časem by to samé mohlo být možné i u tvorů s vyšší formou inteligence. Ve hře je i možný vývoj terapie pro lidi trpící ztrátou paměti.
Vombat ve středu zájmu
V květnu obletěla vědecké servery zpráva ze studie detailně popisující milostné návyky vombatích samic, které v období páření samcům naznačují svoji připravenost k páření tím, že je kousají do zadku. Kromě zmíněného okusování partnera pak samičky v plodné fázi také méně čůrají a více nervózně pobíhají. Jsou to zásadní informace, které ocenil každý chovatel vombatů, včetně zoologických zahrad. 
V listopadu pak vombati zažili informační comeback: vědci přišli na to, díky čemu mají vombatí hovínka tvar pravidelných kvádříků. Prý tomu vděčí speciálně svalnatému a tvárnému zakončení svých střev, které jejich bobky formuje. To vše kvůli tomu, že si tvor zvyknul hromadit své výkaly do výšky jakožto součást svého teritoriálního chování. Nejstabilnější „mezní kámen“ je totiž ten, jehož materiál se nerozkutálí po okolí.
Petice za vypití mumifikovaných ostatků
Egyptské úřady v červnu řešily netradiční požadavek veřejnosti, přesněji řečeno více než 34 tisíc jedinců, kteří se podepsali pod petici na portálu Change.org volající po „svolení nechat lidí pít červenou tekutinu z černého sarkofágu“. Řeč je o gigantickém, zhruba dva tisíce let starém sarkofágu, který archeologové odkryli na začátku letošního roku. 
Na jeho vrcholu čněla obří alabastrová hlava, která vedla řadu pověrčivých lidí k domněnce, že jeho otevření „vypustí na svět kletbu mumie“. Po otevření se však nic nestalo a v sarkofágu byly objeveny tři mumie, naložené v (pro 34 tisíc lidí lákavé) červené tekutině, která je podle vědců pouhým průsakem z okolních stok.
Italský lékař vyvinul speciální nástroj, aby mohl vyndat příliš hluboko zasunutý vibrátor
Lékaři pracující na urgentním příjmu mají často až příliš zkušeností s odstraňováním předmětů, které se lidem při sexuálních hrátkách nechtěně zaseknou v konečníku. Extrakce takových předmětů ne vždy představuje pro obě zúčastněné strany (lékaře a pacienta) příjemný zážitek.
Endoskopista Lorenzo Dioscoridi z Milána si však na tomto procesu postavil alespoň část své kariéry: vyvinul speciální smyčku a techniku, pomocí které lze lapit i ta z hlediska velikosti extrémnější zaseknutá dráždidla. Vše díky pacientovi, který jeho ordinaci navštívil se vzpříčeným 60centimetrovým (!) robertkem ve svých útrobách.
Čím výše jste, tím více jste ochotni riskovat. A pokud máte kočku, tak ještě víc
Výzkumníci z univerzity v Miami při analýze dat chování investičních manažerů z více než tří tisícovek hedgeových fondů spravujících dohromady více než půl bilionu dolarů odhalili zvláštní korelaci mezi mírou rizikovosti rozhodnutí a patrem, ve kterém byla učiněna. O celém křehkém vztahu patra a ochoty riskovat deník E15 informoval v dubnu.
Odvážnější než „ti druzí“ pak podle vědců z University of Colorado jsou vlastníci koček. Velmi pravděpodobně jsou totiž pod vlivem prvoka Toxoplasma Gondii. O tom je známo, že ovlivňuje mozek hlodavců a činí je nebojácnými. Obdobný, byť samozřejmě mnohem mírnější efekt, má podle lékařů tento prvok i na mozek člověka. Takový jedinec prý mnohem častěji podniká nebo sedí ve vyšším managementu firmy, kde je zpravidla zapotřebí projevit více iniciativy a odvahy k učinění zásadních rozhodnutí.
