Od rusínského „Mnichova“ uplynulo 75 let. Moskva uchvátila Podkarpatskou Rus

Předseda vlády ČSR Zdeněk Fierlinger a generalisimus Josif Vissarionovič Stalin po podepsání dohody o Podkarpatské Rusi

Předseda vlády ČSR Zdeněk Fierlinger a generalisimus Josif Vissarionovič Stalin po podepsání dohody o Podkarpatské Rusi Zdroj: ČTK

Prezident Edvard Beneš na návštěvě v Podkarpatské Rusi
Prezident Edvard Beneš na návštěvě v Podkarpatské Rusi
Prezident Edvard Beneš na návštěvě v Podkarpatské Rusi
Prezident Edvard Beneš na návštěvě v Podkarpatské Rusi
5
Fotogalerie

Dne 29. června 1945 podepsalo Československo smlouvu se SSSR o odstoupení Podkarpatské Rusi, nejvýchodnější části tehdejšího Československa. Podkarpatská Rus byla pohlcena Sovětským svazem a Rusíni dnes smlouvu označují za rusínský „Mnichov“. Na jejich názor se totiž nikdo neptal.

Smlouva nebyla výsledkem obtížných vyjednávání, jen formalizovala faktický stav věci. Pro jeho změnu ale Československo takříkajíc nehnulo prstem. Přestože se Moskva v československo-sovětské smlouvě o spolupráci z roku 1943 zavázala garantovat předmnichovské hranice Československa, v případě Podkarpatské Rusi se chovala přesně opačně – ne jako osvoboditel, ale jako dobyvatel.

Rusínům Sověti zakázali jejich jazyk, zavřeli jejich školy. Dokonce jim sebrali i víru. Zatrhli řeckokatolické vyznání a kněze pozavírali nebo umučili.

Již na podzim 1944 zřídily sovětské orgány na Podkarpatské Rusi šest internačních táborů, ve kterých se ocitly tisíce československých občanů, kteří dokonce byli nuceni rukovat do řad sovětské Rudé armády, jako by žádného Československa nebylo.

Československou delegaci pro správu osvobozeného území Sověti jednoduše ignorovali a již koncem roku 1944 ji z území vypudili. Opakoval se klasický scénář z jiných již Sovětským svazem anektovaných zemí: zinscenované volby pouze s komunistickými kandidáty, kteří pak požádali o připojení k SSSR.

Celá nekomunistická rusínská elita byla pozatýkána a poslána do gulagu, Rusíni jako národ měli zmizet, od té chvíle se měli zvát Ukrajinci. Katastrofu to znamenalo nejen pro tento malý národ, ale především pro jeho příslušníky, kteří tvořili podstatnou část armády Ludvíka Svobody. Ti nebojovali za bolševickou říši, ale za svobodné Československo. Nyní se sami stali sovětskými Ukrajinci a jejich nová země pro ně udělala pramálo.

V Praze nechala kyjevská vláda sovětskou kontrarozvědkou zatknout představitele Rusínů Augustina Vološina. Byl odvlečen do Moskvy a umučen. Popraveni byli i Rusíni, kteří mezi válkami poslancovali v pražském parlamentu. Podkarpatská Rus a její obyvatelé byli obětováni.