Kluziště, které stálo na místě bývalého městského příkopu pod hradbami, bylo velmi oblíbené a patřilo mezi ta největší v Evropě. Bylo to však jen přírodní kluziště. Hokejisté a bruslaři, a bylo jich tehdy v Opavě hodně, toužili po umělém ledu.
Poprvé Opavanům svitla naděje v roce 1927, kdy místní hokejový klub Troppauer EV oslovil kolegy z Vídně, kteří provozovali nejstarší umělý led v Evropě.
„Vídeňáci je informovali o podmínkách, za kterých je možné stadion vybudovat. A v roce 1935 již začaly přípravné práce,“ řekl historik Jiří Tesař. Všechno však tehdy zhatil nedostatek peněz a pak druhá světová válka. Po ní začali příznivci hokeje o vybudování umělého kluziště opět uvažovat.
V té době existoval zimní stadion pouze na pražské Štvanici. Horlivé a zásadní diskuze o stavbě stadionu Opavané vedli v roce 1947. Byla přitom těžká doba. Město bylo poznamenané válkou a chyběly jiné věci než stadion pro hry – hlavně byty. Hokejoví nadšenci se ale myšlenky na ledový stadion nechtěli vzdát a byli připraveni jej postavit i vlastníma rukama. Podle historika Tesaře byla stavba závislá na rozhodnutí ministerstva výživy.
„Tato instituce měla totiž rozhodnout, v jakém městě budou nové mrazírny, bez kterých by se celý záměr neobešel,“ vysvětlil Tesař. Nakonec úřad vybral Opavu a postavil mrazírny v budově bývalé rafinerie cukru.
Největší optimisté odhadovali, že v novém stadionu začnou bruslit už v roce 1950. Jak se ale ukázalo, byl to příliš smělý plán. V roce 1949 město ustanovilo přípravný výbor, který měl stavbu na starosti. Byli v něm zástupci tělovýchovných jednot, Sokola, Stavoprojektu a mnoha dalších organizací.
Na pomoc s přípravou se zároveň hlásily stovky lidí. Projekt stadionu vypracovali architekti Josef Kirchke a Josef Havlík. Kapacitu tribun vyčíslili na pět tisíc diváků. Využili budovu šaten a zázemí, které sloužilo u přírodního kluziště. Narazili ale na zásadní problém.
Po válce nebylo možné nikde sehnat dvaadvacet kilometrů trubek potřebných pod základovou desku. Pomoct museli jednotlivci i velké podniky. Nakonec se vše podařilo vyřešit. 20. listopadu 1954 Opavané stadion slavnostně otevřeli. V té době ještě nebyl krytý, tribuny na stání byly rozmístěny kolem ledové plochy.
Dalším krokem bylo stadion zastřešit. To se podařilo o dva roky později. Kapacita haly se vyšplhala na osm tisíc míst a ve své době patřilo toto sportoviště k nejmodernějším. Jak dokládá dobový tisk, stadion obdivovali i Vídeňáci.
Stadionu pomohlo nadšení i mrazírny
Opavský hokej zase bojuje o přežití. Velké odhodlání prokázali příznivci opavského hokeje už při jeho vzniku. V těžké poválečné době vybudovali nejmodernější zimní stadion v Evropě.
