Šumperák nebo také „rodinný dům typu V“ stojí skoro v každé české vesnici nebo městě. Dům přezdívaný televizor lze najít i v německém a polském příhraničí. Jeden dokonce fotograf a teoretik umění Tomáš Pospěch, který se tento fenomém pokusil zprostředkovat pomocí knihy, našel i v Lucembursku. "Opakovaně jsem byl příjemně překvapován, když jsem přijížděl k některému dobře postavenému a udržovanému šumperáku, jak ve srovnání s okolní výstavbou dobře vypadá. Působí křehce a elegantně," říká Pospěch v rozhovoru.
Co je vlastně „šumperák“?
Zná ho prakticky každý. Byl to nepochybně nejstavěnější dům v Československu. Nejvíce se jich postavilo od první realizace v roce 1966 asi do poloviny sedmdesátých let, ale jeho sláva doznívala téměř až do konce osmdesátých let. Někdo ho nazýval také televizor, my jsme mu s kamarády v dětství říkali rádio, ale správné označení je rodinný dům typu V, jak jej pojmenoval jeho autor, šumperský projektant Josef Vaněk.
Dá se alespoň přibližně odhadnout, kolik jich v Česku stojí?
Odhaduje se, že se jich postavilo pět, ale možná také 20 tisíc. Jeho projektant sám měl v evidenci asi 4700 prodaných plánů. Ale když jsem domy fotografoval a bavil se s jejich stavebníky, asi jen každý čtvrtý znal pana Vaňka a koupil si od něj, nebo od obchodu Kovomat, který jej později zastupoval, brožurku a plány. Trochu méně jich je na Slovensku, ale najít se dají také v polském nebo německém příhraničí a dokonce jsme jeden objevili až v Lucembursku.
A proč si je Češi tak oblíbili?
V čem spočívala jeho obliba, to je na samostatnou studii. Nepochybně se trefil do doby, která se znovu začala hlásit ke krotkým podobám moderny. Dekorativnější navazování na meziválečný funkcionalismus dobře rezonovalo s touhou majitelů po moderním bydlení. Projektant Vaněk se svým návrhem dovedl dobře trefit do těchto dobových nálad a také byl přinejmenším na počátku dobrý propagátor. Ale že strhne takovou lavinu zájmu, to ho jistě nenapadlo.
Dá se najít ještě nějaký původní nebo alespoň s minimálními stavebními zásahy?
Když jsem k projektu přistupoval jako vizuální umělec a hledal, jak jej prezentovat v galeriích, jednou z mých oblíbených strategií bylo neustále se dobírat k co nejpůvodnější podobě domu. Zkoušel jsem sestavovat, jak by ideální dům mohl vypadat a také jsem se snažil ho někde vypátrat. Ale přestože jsem dokumentoval na 600 domů, ten přesně dochovaný jsem víceméně nenašel.
Dá se srovnávat s dnešní typizovanou výstavbou rodinných domů?
Shodné je přinejmenším to, že se jedná o typizované domy a ty jsou kupodivu mezi lidmi oblíbené dodnes. Ale tehdy museli být architekti zaměstnáni ve velkých kancelářích, prioritou byla bytová výstavba. Až na výjimky jste si nemohli najít dobrého architekta a nechat si dům navrhnout na míru sobě a své rodině, přesně podle svých potřeb. To je dnes poměrně snadné, můžete vést s architektem dialog a on vám jej přizpůsobí na míru. Abyste neplatili za něco, co nepotřebujete a naopak, aby dům vyhovoval přesně vašim představám a životnímu stylu.
Narážím spíš na srovnání ohledně kvality bydlení či architektury.
Opakovaně jsem byl příjemně překvapován, když jsem přijížděl k některému dobře postavenému a udržovanému šumperáku, jak ve srovnání s okolní výstavbou dobře vypadá. Působí křehce a elegantně. Ani v době vzniku to nebyla skvělá architektura, ale určitě to patřilo k tomu lepšímu, co si tehdy běžný stavebník mohl pořídit. Většina z majitelů, se kterými jsem mluvil, byla na svůj dům velmi hrdá. Chtěli žít moderně, často se i trochu vymezit vůči rodičům, kteří žili ve vesnických domcích bez moderních vymožeností, a tento dům působil progresivně a naplňoval jejich sny. Proto také stačilo v některé lokalitě mluvit jen s jedním majitelem a hned vám vyjmenoval všechny domy v okolí. A bylo radost dělat takovou práci. Prakticky nikdo neměl s fotografováním problém, povídali si se mnou a hrdě mi svůj dům ukazovali.
Co popularita šumperáku vypovídá o tehdejší době?
Tehdy bylo rovněž nemyslitelné, že byste si najali firmu a ta vám dům postavila. Musel jste stavět svépomocí, po práci a o víkendech, a šumperák proto jedinečně vypovídá o tehdejší době. Vaněk k němu vydal podrobnou brožurku, kolik potřebujete cihel nebo hřebíků a na co si dávat pozor. Stavebníci svůj dům často stavěli jako hodně mladí, hned po svatbě, většinou nezkušení, byli závislí na tom, kde se vám v době všeobecného nedostatku podařilo sehnat jaký materiál, jak jste šikovní vy nebo vaši příbuzní nebo kde uplatíte zedníka, aby šel po obědě místo práce dělat k vám. Každý ze stavebníků měl většinou ty stejné plány, ale je to jako když hrajete na hudební nástroj podle not: jednotlivé domy se výrazně liší, podle toho, kdo jak kdo plány pochopil, sehnal nedostatková okna, dveře, materiál nebo šikovné řemeslníky. Šumperáky proto skvěle vypovídají o tehdejším stavebnictví, o individuálních představách o bydlení. Jsou lidovou architekturou své doby.
A co o Češích vypovídá to, jak vypadají dnes po rekonstrukcích?
Chystáme knihu, kde ukazujeme, jak se Vaňkův výchozí plán v rukou stavebníků rozplývá, ztrácejí se detaily, každý si tam něco přidá, takže nakonec některé šumperáky po českých městech a vesnicích rozezná jen hodně cvičené oko. Josef Vaněk přivedl k životu velkou sérii, která doznívala ještě v druhé polovině osmdesátých let. Překvapilo nás, že když jsme v roce 2015 vydali první knihu, ozvalo se nám několik lidí, že je to inspirovalo a šumperák si postaví. A vím o jednom, který to skutečně udělal. Padesát let poté, co byl ten dům narýsován.
Hledal jste ideální podobu. Ta je jaká?
Přesná podoba domu se nedochovala ani u těch několika prvních realizacích, které vznikly v Šumperku a okolí a projektant Vaněk je jako vyučený zedník pomáhal stavět. Něco stavebník hned na začátku nepochopil, bagrista vykopal špatně jámu a dům pak měl trochu jiné rozměry, někdy majitel nesehnal ta správná okna, manželka to chtěla mít jinak. Domy se měnily také v průběhu užívání, zateplovalo se, děti nebo noví majitelé si to chtěli předělat. Mimo jiné je proto dům zajímavým příspěvkem do diskuse, co je v architektuře originál. V připravované knize se proto neustále dopátráváme, čím se projektant inspiroval a také, jak přesně vypadá ideální šumperák.
