Šumperáky: Domy, které stále letí | E15.cz

Stále se najde někdo, kdo chce stavět šumperák, překvapilo jejich fotografa

Petra Jansová

Šumperák nebo také „rodinný dům typu V“ stojí skoro v každé české vesnici nebo městě. Dům přezdívaný televizor lze najít i v německém a polském příhraničí. Jeden dokonce fotograf a teoretik umění Tomáš Pospěch, který se tento fenomém pokusil zprostředkovat pomocí knihy, našel i v Lucembursku. "Opakovaně jsem byl příjemně překvapován, když jsem přijížděl k některému dobře postavenému a udržovanému šumperáku, jak ve srovnání s okolní výstavbou dobře vypadá. Působí křehce a elegantně," říká Pospěch v rozhovoru.

Co je vlastně „šumperák“?

Zná ho prakticky každý. Byl to nepochybně nejstavěnější dům v Československu. Nejvíce se jich postavilo od první realizace v roce 1966 asi do poloviny sedmdesátých let, ale jeho sláva doznívala téměř až do konce osmdesátých let. Někdo ho nazýval také televizor, my jsme mu s kamarády v dětství říkali rádio, ale správné označení je rodinný dům typu V, jak jej pojmenoval jeho autor, šumperský projektant Josef Vaněk.

Dá se alespoň přibližně odhadnout, kolik jich v Česku stojí?

Odhaduje se, že se jich postavilo pět, ale možná také 20 tisíc. Jeho projektant sám měl v evidenci asi 4700 prodaných plánů. Ale když jsem domy fotografoval a bavil se s jejich stavebníky, asi jen každý čtvrtý znal pana Vaňka a koupil si od něj, nebo od obchodu Kovomat, který jej později zastupoval, brožurku a plány. Trochu méně jich je na Slovensku, ale najít se dají také v polském nebo německém příhraničí a dokonce jsme jeden objevili až v Lucembursku.

Před čtyřiceti lety šlo téměř o život. Bez kabiny v prachu a vedru. Jak šel čas s kombajny

A proč si je Češi tak oblíbili?

V čem spočívala jeho obliba, to je na samostatnou studii. Nepochybně se trefil do doby, která se znovu začala hlásit ke krotkým podobám moderny. Dekorativnější navazování na meziválečný funkcionalismus dobře rezonovalo s touhou majitelů po moderním bydlení. Projektant Vaněk se svým návrhem dovedl dobře trefit do těchto dobových nálad a také byl přinejmenším na počátku dobrý propagátor. Ale že strhne takovou lavinu zájmu, to ho jistě nenapadlo.

Dá se najít ještě nějaký původní nebo alespoň s minimálními stavebními zásahy?

Když jsem k projektu přistupoval jako vizuální umělec a hledal, jak jej prezentovat v galeriích, jednou z mých oblíbených strategií bylo neustále se dobírat k co nejpůvodnější podobě domu. Zkoušel jsem sestavovat, jak by ideální dům mohl vypadat a také jsem se snažil ho někde vypátrat. Ale přestože jsem dokumentoval na 600 domů, ten přesně dochovaný jsem víceméně nenašel.

Nepřestává mě fascinovat schopnost improvizace českých myslivců, říká lovec posedů

Dá se srovnávat s dnešní typizovanou výstavbou rodinných domů?

Shodné je přinejmenším to, že se jedná o typizované domy a ty jsou kupodivu mezi lidmi oblíbené dodnes. Ale tehdy museli být architekti zaměstnáni ve velkých kancelářích, prioritou byla bytová výstavba. Až na výjimky jste si nemohli najít dobrého architekta a nechat si dům navrhnout na míru sobě a své rodině, přesně podle svých potřeb. To je dnes poměrně snadné, můžete vést s architektem dialog a on vám jej přizpůsobí na míru. Abyste neplatili za něco, co nepotřebujete a naopak, aby dům vyhovoval přesně vašim představám a životnímu stylu.

Narážím spíš na srovnání ohledně kvality bydlení či architektury.

Opakovaně jsem byl příjemně překvapován, když jsem přijížděl k některému dobře postavenému a udržovanému šumperáku, jak ve srovnání s okolní výstavbou dobře vypadá. Působí křehce a elegantně. Ani v době vzniku to nebyla skvělá architektura, ale určitě to patřilo k tomu lepšímu, co si tehdy běžný stavebník mohl pořídit. Většina z majitelů, se kterými jsem mluvil, byla na svůj dům velmi hrdá. Chtěli žít moderně, často se i trochu vymezit vůči rodičům, kteří žili ve vesnických domcích bez moderních vymožeností, a tento dům působil progresivně a naplňoval jejich sny. Proto také stačilo v některé lokalitě mluvit jen s jedním majitelem a hned vám vyjmenoval všechny domy v okolí. A bylo radost dělat takovou práci. Prakticky nikdo neměl s fotografováním problém, povídali si se mnou a hrdě mi svůj dům ukazovali. 

Co popularita šumperáku vypovídá o tehdejší době?

Tehdy bylo rovněž nemyslitelné, že byste si najali firmu a ta vám dům postavila. Musel jste stavět svépomocí, po práci a o víkendech, a šumperák proto jedinečně vypovídá o tehdejší době. Vaněk k němu vydal podrobnou brožurku, kolik potřebujete cihel nebo hřebíků a na co si dávat pozor. Stavebníci svůj dům často stavěli jako hodně mladí, hned po svatbě, většinou nezkušení, byli závislí na tom, kde se vám v době všeobecného nedostatku podařilo sehnat jaký materiál, jak jste šikovní vy nebo vaši příbuzní nebo kde uplatíte zedníka, aby šel po obědě místo práce dělat k vám. Každý ze stavebníků měl většinou ty stejné plány, ale je to jako když hrajete na hudební nástroj podle not: jednotlivé domy se výrazně liší, podle toho, kdo jak kdo plány pochopil, sehnal nedostatková okna, dveře, materiál nebo šikovné řemeslníky. Šumperáky proto skvěle vypovídají o tehdejším stavebnictví, o individuálních představách o bydlení. Jsou lidovou architekturou své doby.

A co o Češích vypovídá to, jak vypadají dnes po rekonstrukcích?

Chystáme knihu, kde ukazujeme, jak se Vaňkův výchozí plán v rukou stavebníků rozplývá, ztrácejí se detaily, každý si tam něco přidá, takže nakonec některé šumperáky po českých městech a vesnicích rozezná jen hodně cvičené oko. Josef Vaněk přivedl k životu velkou sérii, která doznívala ještě v druhé polovině osmdesátých let. Překvapilo nás, že když jsme v roce 2015 vydali první knihu, ozvalo se nám několik lidí, že je to inspirovalo a šumperák si postaví. A vím o jednom, který to skutečně udělal. Padesát let poté, co byl ten dům narýsován.

Autobusové zastávky vypovídají o české společnosti, říká jejich fotograf

Hledal jste ideální podobu. Ta je jaká?

Přesná podoba domu se nedochovala ani u těch několika prvních realizacích, které vznikly v Šumperku a okolí a projektant Vaněk je jako vyučený zedník pomáhal stavět. Něco stavebník hned na začátku nepochopil, bagrista vykopal špatně jámu a dům pak měl trochu jiné rozměry, někdy majitel nesehnal ta správná okna, manželka to chtěla mít jinak. Domy se měnily také v průběhu užívání, zateplovalo se, děti nebo noví majitelé si to chtěli předělat. Mimo jiné je proto dům zajímavým příspěvkem do diskuse, co je v architektuře originál. V připravované knize se proto neustále dopátráváme, čím se projektant inspiroval a také, jak přesně vypadá ideální šumperák.

Zastávky, které nejsou jen přístřešky. Kde jsou ty nejhezčí?

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!