Vědci zjistili, že na Měsíci je rez

Na Měsíci se vyskytuje rez, přesněji řečeno krystalky hematitu (oxidu železitého).

Na Měsíci se vyskytuje rez, přesněji řečeno krystalky hematitu (oxidu železitého). Zdroj: Engine House VFX, At-Bristol Science Centre, University of Exeter, ESO/M. Kornmesser, M. Zamani, H. H. Heyer, L. Calçada, NASA, Wikipedia

Povrch Měsíce, ilustrační foto
Měsíc v úplňku, ilustrační foto
3
Fotogalerie

Nejbližší souputník Země vydal další ze svých tajemství – tentokráte jedno poněkud bizarní: na Měsíci se vyskytuje rez, přesněji řečeno krystalky hematitu (oxidu železitého). V tamním prostředí však není přítomna tekutá voda či kyslík – obě tyto sloučeniny jsou přitom stěžejní pro oxidaci železa, při níž hematit vzniká. Podivná záhada má podle astronomů ještě podivnější vysvětlení: kombinaci hned tří nečekaných faktorů.

Přítomnost hematitu odhalila sonda Čandraján-1 provozovaná Indickou kosmickou agenturou, která nesla aparát Moon Mineralogy Mapper (M3) využívající granulární spektroskopii. Například díky tomuto aparátu byla v roce 2018 objevena velká ložiska ledu v okolí lunárních pólů. A právě z analýzy dat využitých k tomuto objevu vzešla záhada rzi na Měsíci.

„Data z polárních regionů sesbíraná za pomoci M3 vykazovala mírně odlišné spektrální vlastnosti hornin. Byla jiná od těch, které známe z nižších rovníkových poloh nebo třeba z vzorků odebraných misemi Apollo,“ uvedl planetární vědec Shuai Li z University of Hawaii v Manoe. Až po měsících výzkumu zjistil, že jde o hematit.

Prvním faktorem je rozložení hematitu napříč Měsíčním povrchem. Prý napovídá, jak se v prostředí, kde by teoreticky neměl mít šanci vzniknout, objevil. Oblasti silného výskytu měsíční rzi totiž korespondují s oblastmi již dříve identifikovanými jako krátery po dopadech komet či jiných meteoritů, v jejichž okolí byla zaznamenána stopová množství ledu. Teorie zatím praví, že se měsíční led, nebo led přítomný na dopadajícím tělese, prostě smísil s tamním regolitem.

Díky čemu ale materiál zoxidoval? Za to prý může druhý faktor, na který ukazuje specifičnost rozložení hematitu: je prý až na výjimky takřka výhradně na přivrácené straně Měsíce (tedy na té, která je vždy směrem k Zemi).

„Vzpomněl jsem si na dřívější objev japonské sondy Kaguya, která odhalila, že kyslík z horních atmosférických vrstev Země může být na Měsíc „odfouknut“ silným solárním větrem. Může tak být významným oxidantem a příčinou vzniku hematitu,“ tvrdí Li na webu univerzity.

V třetím faktoru hraje roli opět sluneční vítr: jednou za měsíc v průběhu úplňku se totiž Měsíc nachází ve „stínu“ zemského magnetického pole, které odklání až 99 procent veškerých solárních větrů. To je důležité kvůli tomu, že samotný solární vítr zčásti sestává hlavně z nabitých vodíkových částic – ty působí jako redukční látka, která svému okolí „rozdává“ elektrony. Oxidace ovšem závisí na procesu zcela opačném – na ztrátě elektronů. Absence redukujícího proudu částic v solárním větru tak prý dává oxidaci prostor.

Záhada však tímto není zcela vyřešena. „Zajímavé je, že stopová množství hematitu jsou i na odvrácené straně Měsíce tam, kam se kyslík odfouknutý ze Země neměl nikdy šanci dostat,“ říká Li. Drobná množství vody na ni mohly zanést asteroidy typu S – tedy křemičité s příměsemi dalších prvků a ledu. Jde ale jen o teorii a podle Liho by bylo nejlepší, kdyby se vědcům takový vzorek hematitu „dostal do rukou“.

Velké výzkumné naděje pak také vzbuzuje sesbírání hematitu z přivrácené strany Měsíce. Je prý možné, že tamní hematit obsahuje rozsáhlou zásobárnu izotopů kyslíku z různých vývojových stádií Země, což by vědcům pomohlo porozumět procesu formace zemské atmosféry a zároveň historii samotného Měsíce. Liovu studii publikoval časopis Science Advances.