V Česku máme tu neotřesitelnou jistotu, že jakákoli situace, byť tváří v tvář skutečnému nebezpečí a třeba na pokraji války bude převedena na ohřívání vody ve sklenici v marné snaze vyvolat v ní bouři. Tedy při známém obsazení rolí koalice vs. populistická opozice na hru v matematických kruzích známou jako „převedení na předchozí úlohu“. A to bez ohledu na to, že vystoupení z OSN se nenavrhuje na platformě X (dříve Twitter), a to zejména v případě, jste-li ministryní obrany jinak respektované země demokratického spektra.
Je to trochu jako ve starém židovském vtipu, přičemž odkaz na původ zde berme jako milou intertextualitu: Přijdou za rabínem Kohn a Roubíček, jak už to bývá, a líčí jakýsi spor, který mezi nimi vypukl. Nejprve Kohn se svou verzí. „Máš pravdu,“ odpoví rabín. Pak Roubíček líčí totéž, ovšem ze svého pohledu: „I ty máš pravdu,“ odpoví rabín. „Moment,“ ozve se ze sálu, vždyť přece nemohou mít oba pravdu!“ „I ty máš pravdu,“ praví rabín.
„Stydím se za OSN. Dle mého názoru nemá ČR v organizaci, která fandí teroristům a nerespektuje základní právo na sebeobranu, co pohledávat. Vystupme,“ napsala Jana Černochová na sociální síť X v reakci na schválení rezoluce OSN vyzývající mimo jiné k humanitárnímu příměří ve válce mezi teroristickým palestinským hnutím Hamás a Izraelem.
Což o to, Černochová má nepochybně pravdu, když o OSN, kdysi vystavěné coby záruka globálního míru, mluví dlouhodobě jako o nefunkční zkostnatělé instituci, vyžadující hlubokou reformu. Zároveň ale není možné nevědět, že Česko aspiruje na to, stát se nestálým členem Rady bezpečnosti světové organizace na léta 2032 a 2033, což je jeden ze zahraničně-politických milníků vytyčených vládou, ve které Jana Černochová sedí. A že poněkud hysterizující práskání dveřmi není pro diplomatické ambice ČR úplně vhodné, kulantně řečeno.
Napříč spektrem, na čemž je zajímavé, že to pochopili i v ANO a u SPD, zavládl zhruba tento postoj: Slova ministryně obrany byla vyřčena ve frustraci a pod vlivem emocí, ale chápeme ji. Přesto si je měla odpustit, případně odstoupit a tak dále a tak podobně. „Ale vždyť má pravdu!“ ozvalo se z publika. „I ty máš pravdu,“ pravil moudrý rabín.
Představa, jak si ministři obrany a zahraničí v pondělí na vládě vyříkávají, jestli tedy z OSN vystoupit, nebo spíš zůstat, a když už tam jednou jsme, rovnou kandidovat do Rady bezpečnosti, je nakonec docela zábavná a nejspíš k ní nedojde. Všichni celkem přirozeně chápeme, že jestřábí výkřik Jany Černochové byl určen hlavně pro platformu X, jejíž hranice sice opustil, ale tak maximálně do nedělní Partie a Otázek Václava Moravce.
Sama ministryně v neděli otázku rozvedla a zapojila do ní mravní rovinu. „Šoa je zpátky a nesmíme zase mlčet,“ napsala. Na české poměry statečné slovo, které v poměru ke členství v OSN dává hlubší smysl. Buďme si jisti, že aparát OSN má svých starostí tolik, aby ho střeva českého X a nedělních pokojných televizních debat nemusela vůbec vzrušovat.
Českým uším, kam výkřiky ministryně nejspíš směřovaly, mohou zahrát celkem slušnou notu. Jen měly možná přijít v opačném pořadí. Stát má mravní étos jen jeden a někdy prostě přichází čas, kdy si smíme dovolit i trochu toho patosu.
