V celé řadě domácností kolem světa se podávala ke stromečku jako příloha ke sváteční politice i zuřivá hádka. Na tom by nebylo nic tak divného, asi jsme každý zažili v rodině nesmyslné vánoční dohady jako vystřižené z Pelíšků. Příjemná není ani hádka o výšce medvědů, ale ty letošní byly v něčem jiné. Hádali jsme se totiž vedle politiky také o očkování. A o inflaci.
Samozřejmě nikdo nedovede změřit, o čem se lidé na Štědrý večer a při následujících návštěvách rodiny a přátel hádají, určitý obrázek nám ale umí poskytnout služba vyhledávače Google. Měřeno čistě zájmem o vyhledávání daného tématu Google nepamatuje dobu, kdy by se vyhledávalo více o hyperinflaci. Téma inflace bylo naposledy na krátkou chvíli o trochu silnější než nyní v polovině roku 2008, ale je jen málo pochybností o tom, že zájem v příštím roce ještě naroste. A očkování? Tam graf kreslí téměř pravý úhel, protože to téma veřejnost až do konce loňského roku téměř nezajímalo.
Hádky o politice jsou možná těmi nejhoršími, ale jsou pochopitelné. Každý z nás má jiný pohled na to, jak by se měly spravovat věci veřejné, a tato vize se nutně dotýká i našich spolustrávníků bramborového salátu. Často věci zkrátíme jen na to, zda fandíme tomu či onomu politikovi, nebo kterou se chystáme volit stranu v následujících volbách.
Pokažené večeře a svátky jsou samozřejmě tragickým nákladem politiky, ale když už nějakou politiku máme, nelze se toho snadno zbavit. A do jisté míry je i dobře, že tato část veřejné debaty probíhá, dokud s tím pochopitelně všichni u stolu souhlasí. Jsou země, kde se politika dá probírat jen u rodinného stolování, a někde není bezpečné dokonce ani to. I ti z nás, jimž se debaty o politice u jídla, a navíc během svátků příčí, by měli mít alespoň radost z toho, že je to možné.
U očkování to tak jednoduché není. To, o čem se můžeme donekonečna u večeře hádat, je jeho politická část. Má být očkování povinné? Má mít stát možnost zakázat dobrovolný prodej piva v restauraci neočkovanému, když s tím majitel soukromého podniku nemá problém? Co už je a co není onou věcí veřejnou? To jsou politické debaty z předchozího odstavce a platí o nich vše výše napsané.
Horší je to s částí, kde si hrajeme na odborníky a jeden druhému vysvětlujeme věci, o kterých nevíme prakticky vůbec nic. Alespoň podle Googlu jsme si o vakcínách začínali hledat informace až před rokem. Je to ta politická část očkování, která nás nutí obhajovat si svůj postoj.
Druhým novým tématem, kvůli němuž zaskočilo pár kostí v krku, je inflace. Prarodiče u stolu tomu mohou říkat drahota, rodiče si mohou stěžovat na rostoucí úroky u hypotéky, zatímco děti nakupují s nepřítomným výrazem na mobilech kryptoměnové obrázky pejsků. Inflace, kterou centrální banky cílí tak, abychom se neměli o čem hádat, se utrhla z řetězů.
Nejenže to stojí část našich úspor a zamlžuje nám to budoucnost, ale ve výsledku nás to žene do spekulací. Není divu, že v trendech vyhledávání celosvětově vévodí v kategorii zpráv vedle situace v Afghánistánu a covidové vakcíny akcie společností AMC a GameStop a samozřejmě kryptoměny. A v některých případech se dokonce hádáme o měnové politice. Měla ČNB zvyšovat sazby, nebo ne?
Hádek o politice se nezbavíme. Ale v ideálním světě bychom nerozdělovali rodiny kvůli očkování a nehádali se o měnové politice. Jistě, v ideálním světě nikdy nebudeme, ale v uplynulém roce jsme se od toho ideálu zbytečně daleko vzdálili. Snad budou příští vánoční hádky zase o medvědech.
