Jednou to asi přijít muselo, ale že bude centrem prvního velkého průmyslového ekoteroristického útoku právě továrna značky Tesla, by asi málokdo čekal. Ostatně ani majitel firmy, podivínský vizionář Elon Musk, který na (své) síti X reagoval na žhářský útok na svou německou gigafactory nedaleko braniborského města Grünheide slovy: „Buď jsou to nejhloupější ekoteroristé na Zemi, nebo loutky někoho, kdo nemá dobré environmentální cíle. Zastavit výrobu elektrických aut místo výroby fosilních vozů, to je extrémně hloupé.“
Radikální ekologičtí aktivisté z německé Vulkangruppe (Skupina Sopka), jež sleduje německá policie prakticky od vzniku skupiny před třinácti lety, se k akci z minulého úterý přihlásili okamžitě. Byl to jejich dárek k Mezinárodnímu dni žen. Tesla podle Vulkanu „požírá zemi, zdroje, lidi, práci a každý týden vyplivuje šest tisíc SUV vozů, vražedných strojů a obludných náklaďáků“. Skupina obviňuje Teslu z ničení spodních vod a z vykořisťování lidí, kteří jako otroci pracují na devastaci životního prostředí v okolí továrny, jež má letos vyrobit až půl milionu vozů, chystá další rozšíření a v budoucnu na místě plánuje vyrábět milion vozů a statisíce nových baterií ročně.
Ekologové – a zdaleka ne pouze radikální skupina Vulkan – vyčítají Tesle i méně viditelné dopady na životní prostředí v zemích, kde se těží lithium a další vzácné kovy, které podnik při výrobě baterií využívá. O této skryté tváři příklonu k „čistým“ elektrickým vozům, jež potenciálně ohrožuje planetu, a zároveň jednom ze slabých míst nového elektro-autoprůmyslu se podle nich skoro vůbec nemluví.
Ekoteroristé jasně určili cíl: energetickou infrastrukturu
Vulkangruppe ale měla na nový závod Tesly v Německu spadeno už od chvíle, kdy se na stavbě v Grünheide objevily vážné problémy se spodními vodami, které mizí z krajiny. Místní vláda přesto dala Tesle s jistými výjimkami povolení k provozu, jež veřejně podpořil i spolkový kabinet. Bylo před parlamentními volbami a vstřícné ke Gigafactory byly CDU i SPD, protože firma slibovala deset tisíc nových pracovních míst. Už tehdy, před třemi lety, skupina Vulkan založila výstražný požár napájecího kabelu, který zásoboval staveniště továrny elektřinou. Stavbě to ale nijak neublížilo. Tentokrát ekoteroristé zapálili rozvodnu v okrese Odra-Spréva, takže se dodávka elektřiny do Gigafactory okamžitě přerušila. Oprava si vyžádala týden, po který továrna stojí. O přívod elektřiny ale přišly i tisíce domácností v okolí.
Skupina Vulkan vždy útočí na datové rozvody, na zdroje radiového signálu, a zejména na elektrické rozvody. Tak tomu bylo v roce 2018 ve známé berlínské čtvrti Charlottenburg i o dva roky později, kdy už v Berlíně hořela celá kabelová šachta. Vulkan označil za cíl tohoto útoku Institut Heinricha Hertze, který vyvíjel aplikaci Corona pro sdílení informací o nemoci covid-19 mezi odborníky.
Útok z minulého týdne odsoudily prakticky všechny politické strany v Německu, včetně strany Zelených a jejího lídra, ministra hospodářství a ochrany klimatu Roberta Habecka. „Takové metody jsou ve všech směrech špatné a nepřijatelné,“ řekl Habeck, a dodal, že sabotáž v Tesle překročila hranice všeho, co je v demokratické politické debatě legitimní. „Pokud se potvrdí levicově-extremistický motiv této akce, pak je to další důkaz, že se levicoví extremisté nevyhýbají vážným zásahům do naší energetické infrastruktury,“ komentovala útok na Gigafactory v Grünheide spolková ministryně vnitra Nancy Faeserová. Policie podle jejích informací intenzivně pracuje na hledání konkrétních pachatelů a státní zástupce už zveřejnil obvinění ve věci, kde viníkům hrozí několikaleté tresty odnětí svobody.
Když extrémní levice nahrává extrémní pravici
Německo je evropským centrem ekologických protestů už od 70. let minulého století, kdy se v zemi zvedla vlna odporu proti jaderné energii, z níž nakonec vyrostlo zelené hnutí a dnešní druhá nejsilnější strana vládní koalice Olafa Scholze. Zelení se ale už delší dobu distancují od radikální větve svého hnutí, která prohrála i vnitrostranický boj před minulými volbami, kdy Zelení získali bezmála 15 procent hlasů a obsadili ve vládě důležitá ministerská místa od hospodářství přes zemědělství po zahraničí.
Ekologický radikalismus se přestěhoval do ulic z jiných hnutí. K nejradikálnějším doposud patřila Poslední generace (Letzte Generation), k jejímuž protestnímu rukopisu patří polévání obrazů v galeriích a přilepování se k silnicím a letištním plochám. Poslední generace už způsobila řadu větších konfliktů, které končily napadením protestujících. Větší sabotážní zásahy do infrastruktury významných firem jsou ale zatím novinka a poslední trend, který překračuje i vymezení dosavadních nejradikálnějších klimatických aktivistů.
Otevřená „ekologická válka“ je asi to poslední, co ekonomicky stagnující Německo dnes potřebuje. A nejen kvůli možnému zneužití důležitého tématu, ale hlavně kvůli rostoucí popularitě pravicového extremismu, kterému takovéto akce snadno nahánějí politické body.
