Fenomén AfD: Uvěří Němci Merzovi, že prosadí zpřísnění migrační politiky, nebo raději zvolí radikály?
Pro Němce je před blížícími se volbami velmi důležitá otázka migrace a s ní související bezpečnosti v zemi. Pozornost se k tématu ještě více stočila po nedávné vraždě malého chlapce a dospělého muže v Bavorsku. Konzervativní kandidát na kancléře Friedrich Merz je tak v nelehké pozici. Na jednu stranu je nucený ukázat tvrdost, část Němců mu ale vytýká koketování s radikální Alternativou pro Německo (AfD). Preference této strany přitom zřejmě i pod vlivem podpory od amerického podnikatele Elona Muska v poslední době rostou, zatímco konzervativní unie CDU/CSU se propadá. Merz tak může ve výsledku ztratit centristy, aniž by přesvědčil zastánce tvrdé linie.
Průzkumy před německými volbami do Spolkového sněmu 23. února naznačují trend. CDU/CSU se pomalu, ale jistě sune pod třicet procent hlasů. Například měření agentury Forsa jí s 28 procenty přiřklo nejnižší podporu od října 2023. Naproti tomu AfD se nyní pohybuje mezi dvaceti a 23 procenty.
„Vidíme, že AfD mírně narůstá. Některé odhady hovoří o tom, že by CDU/CSU mohla klesnout na 25 procent, a naopak AfD na 25 či více procent vystoupat,“ konstatoval expert na Německo Vladimír Handl z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
CDU se loučí s migrační politikou Merkelové
Zdůrazňuje však, že volební výsledek je v tuto chvíli velmi těžko předvídatelný. „Nevíme, jakým způsobem na voličskou veřejnost zapůsobila aktivní snaha CDU/CSU a jejich kancléřského kandidáta Merze razantně a hodnověrně řešit migrační a azylovou krizi,“ vysvětluje s tím, že tato jeho aktivita může přinést dva výsledky.
„Může se stát, že do značné míry přebere agendu AfD, a tím pádem se stane garantem politické změny, po které volá osmdesát procent německé veřejnosti. Nebo se mu to nepodaří do té míry, do jaké potřebuje, a naopak legitimizuje agendu AfD, která byla dosud spíše nepřijatelná ve své radikálnosti. A najednou se AfD stane v očích veřejnosti přijatelnou,“ podotýká Handl.
Jisté je, že téma migrace trápí skutečně značnou část Němců. Když měli v průzkumu pro ARD jmenovat největší problémy, které by politici po volbách měli řešit, uvedlo přistěhovalectví 37 procent tázaných. Až na druhé pozici s 34 procenty je stav hospodářství. Probyznysově zaměřený Merz přitom nejspíš zpočátku zamýšlel, že volební kampaň postaví hlavně na svých ekonomických plánech. Jenže 22. ledna zaútočil osmadvacetiletý Afghánec v bavorském Aschaffenburgu kuchyňským nožem na školkové děti. Zabil přitom dvouletého chlapce a jednačtyřicetiletého kolemjdoucího, který se snažil dětem pomoci.
Merz v reakci na tento čin prohlásil, že hodlá zpřísnit imigrační pravidla. Chce mimo jiné trvalé kontroly hranic se všemi sousedy, důslednější deportace a odmítání migrantů bez dokumentů přímo na hranici, i kdyby měli právo na mezinárodní ochranu. Média následně začala psát o tom, že tragický útok se stal zlomem v kampani a CDU se definitivně loučí s migrační a azylovou politikou bývalé kancléřky Angely Merkelové.
Merz s AfD nechce spolupracovat, leda tak jenom trochu
Německý Spolkový sněm poté přijal návrh konzervativní unie, který dosavadní vládu sociálního demokrata Olafa Scholze vyzývá ke zpřísnění migrační a azylové politiky. Plán, který není pro kabinet právně závazný, prošel s pomocí hlasů AfD.
„Nikdy žádná z mainstreamových stran nespoléhala na AfD při tvorbě politiky a nikdy nebylo krajně pravicové straně establishmentem tak dáváno za pravdu,“ komentoval dění pro magazín Foreign Policy v Berlíně působící politický analytik Paul Hockenos. O víkendu pak v německé metropoli proti spolupráci s Alternativou pro Německo protestovalo 160 tisíc lidí. Není tak vyloučeno, že současný propad preferencí CDU/CSU souvisí s obavou části společnosti z tohoto trendu.
Z křesťanskodemokratické unie k tomu zaznívají hlasy, že snaha izolovat radikály je marná. „Postoj mnoha na levici je, že tyto lidi musíte vyloučit a marginalizovat. To je extrémně nebezpečný koncept. Protože za zdí oheň zuří dál,“ řekl například webu Politico poslanec za CDU Jürgen Hardt. Merz však opakovaně kategoricky vylučuje, že by po volbách s AfD spolupracoval. Část Němců tak může být zase skeptická k tomu, jak bez této kooperace splní své antiimigrační záměry, pokud půjde do koalice se sociálními demokraty, případně Zelenými.
Handl se však domnívá, že se adept na kancléře snažil důrazem na prosazení svého návrhu v parlamentu ukázat svou rozhodnost. „Merz šel tak strašně energicky za tímto cílem, protože chce i v konfliktu se stranami demokratického středu prosadit svou vůli, aby tím naznačil, že přesně takto bude pak postupovat i v té koalici. A kdo se nebude chtít podřídit, tak s ním prostě v koalici nebude,“ je přesvědčen.
Ani podle něj nepřipadá v úvahu povolební koalice s radikály na celostátní úrovni, protože by to CDU nejspíš rozložilo zevnitř, i když je liberální křídlo strany k Merzovi zatím loajální. Odborník z Karlovy univerzity však připustil možnost, že toto kontroverzní hlasování otevírá perspektivu menšinové vlády CDU/CSU za podpory flexibilních hlasovacích koalic, tedy případně i s pomocí AfD. Také by jím podle něj mohlo padnout tabu pro spojenectví na nižších úrovních a může jít o signál zemským organizacím.
Proruská orientace Alternativy pro Německo voličům na východě nevadí
O tom, nakolik je v roce 2013 založená AfD radikální a zda jsou obavy z ní oprávněné, se stále vedou debaty. „Je docela extrémní i podle evropských krajně pravicových standardů,“ míní podle Business Insider Kai Arzheimer, profesor politologie na univerzitě v Mohuči. „Je to strana, která byla izolována v Evropském parlamentu. Ani další krajně pravicové strany s AfD nechtějí spolupracovat,“ připomněl fakt, že v současnosti je tamní uskupení členem marginální frakce Evropa suverénních národů společně s českou SPD a s dalšími radikály s malým počtem europoslanců.
AfD přitom na začátku takovou pověst neměla, začínala jako euroskeptická partaj kritizující snahu o záchranu eura za každou cenu. Později ale začala sázet na tvrdý postoj vůči imigrantům a roli islámu v Evropě. Strana má za sebou mnohé skandály týkající se výroků o německé nacistické minulosti i podezření ze špionáže pro Peking a z prosazování zájmů Moskvy. Její činnost sledují zpravodajské služby.
Strana sama vystupuje otevřeně prorusky, odmítla kupříkladu odsoudit invazi na Ukrajinu a po volbách by ráda obnovila plynovod Nord Stream, který do Německa přiváděl ruský plyn. Z loňského průzkumu pro deník Bild vyplynulo, že téměř každý druhý Němec je přesvědčen o velkém ruském a čínském vlivu na AfD a většina obyvatel ji nepovažuje za vlasteneckou.
Jenže tato podezření patrně rezonují spíše na západě země, kde strana nemá zdaleka takovou podporu jako v bývalé NDR. „Pokud jde o východ Německa, je tam společnost spíš vnitropoliticky orientovaná, řeší své potíže, frustrace a strukturální znevýhodnění,“ uvedl Handl s tím, že zahraničněpolitická orientace AfD pro tyto voliče není žádnou zásadní bariérou.
AfD v současnosti také nahrává, že se pravicoví populisté v Evropě do jisté míry vezou na vlně úspěchu a návratu amerického prezidenta Donalda Trumpa. Jejich voliči mohou věřit tomu, že nyní se jim skýtá šance něco skutečně změnit. Zvlášť když Alternativu pro Německo systematicky podporuje Musk, který hlásá, že jedině tato strana může největší evropskou ekonomiku zachránit.
A Handl míní, že Muskova pomoc má skutečně efekt, především jeho rozhovor s kandidátkou strany na kancléřku Alicí Weidelovou. „Protože AfD opravdu svým způsobem legitimizoval a normalizoval. Když úspěšný, nejbohatší člověk světa vede 75 minut rozhovor s Weidelovou, tak je to výraz toho, že ta strana nemůže být tak strašná,“ řekl. AfD podle něj přitom pomohla i kritika Muskovy iniciativy, protože se tak před volbami dostává do veřejného prostoru. A především na lidi nespokojené se současnou vládní politikou mohla mít kritika ze strany předních německých politiků opačný než zamýšlený dopad, dodává expert.
