Vyhoďte 25 procent všech zaměstnanců. Vlastně 50 procent. Poproste některé z nich, aby se vrátili. Zavedeme předplatné za 20 dolarů měsíčně. Možná to bude osm dolarů. Anebo bude celý Twitter za paywallem. Předplatné spustíme do sedmého listopadu. Raději ho odložíme po volbách. A tak dále.
Téměř v živém přenosu můžeme pozorovat, jak Musk chaoticky řídí sociální síť, za niž zaplatil 44 miliard dolarů. Jeden z nejbohatších lidí na světě Elon Musk vlastní sociální síť Twitter jen něco málo přes týden, nicméně stihl už celou řadu věcí.
A je to spektakulární podívaná, která zatím (bohužel) nebere konce. Média na ni naskakují s velkou chutí. Poté co Donald Trump odešel z Bílého domu, se zejména americké servery potýkají s klesající návštěvností, zkrátka tolik naštvání a nadšení nikdo jiný nedokáže generovat. Elon Musk se tomuto mediálnímu ideálu téměř blíží, dokazuje to i počet článků, které o jeho činnosti v Twitteru za posledních 11 dní vyšly. Jen na serveru Engadget, který se věnuje novinkám ze světa technologií, bylo za tu dobu na téma Elon Musk a Twitter publikováno třicet článků.
Musk jako Babiš
V byznysové rovině, nebo chcete-li v rovině rozhodování o dalším směrování Twitteru, Elon Musk ze všech nejvíce připomíná Andreje Babiše v dobách, kdy seděl ve Strakově akademie a kdy se snažil řídit vládní boj proti pandemii koronaviru. Nebylo tehdy výjimkou, že se rozhodnutí, které tehdejší premiér velkolepě ráno oznámil, během dne několikrát změnilo, až z něj do večera nic nezbylo.
Přesně to teď předvádí i Elon Musk. Jako příklad lze uvést masové propouštění zaměstnanců Twitteru. Nejprve se objevily zprávy o tom, že o práci přijde 25 procent z nich, nicméně v dalších dnech se tento poměr vyšplhal až na 50 procent. Už to, že většina zaměstnanců byla vyhozena po e-mailu, v horším případě prostřednictvím platformy Slack, je v dnešní době poměrně nestandardní. Ale fakt, že v dalších dnech někteří propuštění inženýři dostali nabídku, aby se vrátili, protože byli vyhozeni omylem, nebo se nakonec ukázalo, že jsou nepostradatelní, se nedá nazvat jinak než jako strategie totálního chaosu.
Není to nic nového, filozofii kreativní destrukce vyznával už rakouský ekonom Josef Schumpeter na počátku minulého století. V tomto pojetí ale mají být staré pořádky nahrazeny novými, v ideálním případě lepšími a ekonomicky výhodnějšími. Přesně takto to ovšem v současné době ve Twitteru nevypadá.
Lidé jsou problém
Tato sociální síť totiž není ničím moc unikátní. Jak správně upozornil na webu The Verge novinář Nilay Patel, největší bohatství Twitteru spočívá v lidech, kteří na této platformě působí, nikoli v technologickém řešení. A s lidmi jsou vždy problémy. „Problém toho, když jsou bohatstvím lidé, je ten, že lidé jsou velmi komplikovaní a pokoušet se regulovat jejich chování je historicky bezútěšná zkušenost, zvlášť když je nadřazená autorita koncentrovaná do jedné silné osobnosti,“ myslí si Patel. A přesně to se ve Twitteru děje. „Je tu pouze jeden člověk, který rozhoduje, a tím jsem já,“ řekl podle novináře Caseyho Newtona Musk zbývajícím zaměstnancům.
Patel také naráží na fakt, že Musk se od první chvíle, kdy vyjádřil zájem o Twitter, ohání tím, že to dělá kvůli svobodě slova, která podle něj na sociálních sítích čelí útlaku. Ideální svět podle šéfa Twitteru je tak maximální možná svoboda slova, která by měla být omezena jen ve výjimečných případech.
V takovém světě, kde by chyběla jakákoli moderace obsahu, by ovšem pravděpodobně nikdo nechtěl žít, a natož inzerovat. Muskova vize je představa naivního technooptimisty. „Většina lidí chce od sociálních sítí příjemný zážitek a pocit uznání. Chtějí žít ve světě pohádek,“ shrnuje Patel. Muskovo „digitální náměstí“ je tak utopie, která zřejmě nikdy nebude uvedena v realitu. Kdo by totiž chtěl být na náměstí, kde se džihádisté chlubí nejnovějšími videi, kde mučí své nepřátele? Moc lidí (tedy i inzerentů) takových nebude.
Zrádná inzerce
Poslední dny totiž přesně ukázaly, jak moc jsou v dnešní době značky citlivé na to, když se jejich reklamy mají zobrazovat vedle jakéhokoliv škodlivého obsahu. Jen možnost, že by se z Twitteru stala nikým nehlídaná stoka, některé inzerenty donutila k tomu, že pozastavili inzerci na této sociální síti. Je to například Volkswagen nebo Pfizer; Musk potvrdil, že příjmy výrazně klesly. Z celého projektu „svoboda slova“ tak velmi pravděpodobně zbudou jen prázdná slova. „Jak naznačuje historie, nebuďte překvapení, pokud se hodně věcí pokazí,“ glosuje Issie Lapowsky ze serveru Protocol snahy o digitální eden bez moderátorů obsahu. Nejde zkrátka o technologický problém, ale o politickou hádanku.
To není ovšem jediný problém, které se váže na to, když je společnost závislá na inzertních příjmech. Výdaje na reklamu, tedy marketingové rozpočty, v krizích značně trpí a právě jedna taková ekonomická krize se pomalu roztáčí. Pro Twitter by tak bylo riskantní, kdyby měl být i v blízké budoucnosti závislý na příjmech z inzerce, které navíc nejsou ani dostačující pro to, aby byla společnost v zisku. To se jí povedlo naposledy v roce 2019.
Jak udělat z Twitteru stroj na peníze
Musk tak zběsile hledá způsob, jak z Twitteru udělat stroj na peníze. Zatím to však moc nevypadá, že by měl tento způsob předem pořádně promyšlený. Nejprve přišel s myšlenkou, že lidé, kteří mají u svého profilu označení, že jde o ověřené uživatele a že je za profilem skutečně člověk, za kterého se vydává, budou platit měsíční předplatné. Nejprve se mluvilo o 20 dolarech za měsíc, nyní se částka ustálila na osmi dolarech.
S ověřenými účty by měly být spojené i další výhody, jako je větší viditelnost v timeline nebo přednost při vyhledávání. Zatím to ovšem nevypadá, že by se po této novince měli uživatelé Twitteru umlátit. Nicméně funkce by měla být dostupná pro všechny, což vede k dalším problémům. Možnost, že by si ověřený účet pořídil terorista, který by se rozhodl svůj násilný čin streamovat, a algoritmy Twitteru by jeho obsah upřednostňovaly, je skutečně dystopická představa, o kterou snad nestojí ani sám Elon Musk.
Ale Musk má i další nápady. Třeba přivést k životu platformu Vine, která byla jakýmsi neúspěšným předchůdcem dnešního TikToku, nebo udělat z Twitteru tak trochu Only Fans. Šéf Tesly se zkrátka snaží využít všechny odzkoušené cesty, aby se mu povedlo vytlouct z Twitteru alespoň nějaké peníze.
Musk zkouší opravdu vše, dle zpráv amerických médií dokonce se svým týmem zvažoval možnost, že by všichni uživatelé Twitteru museli zaplatit určitou částku za plnohodnotné a neomezené užívání sociální sítě.
Vše dobře dopadne
Twitter samozřejmě peníze potřebuje. Podle Bloombergu činí současný dluh sociální sítě 13 miliard dolarů, na splátkách musí ročně zaplatit zhruba 1,2 miliardy, ještě nedávno to přitom bylo jen 100 milionů. Nicméně poté, co si Musk na Twitter půjčil a přitáhl s sebou část dluhu, se zadlužení společnosti rapidně zvýšilo. Propouštění tisíců zaměstnanců tak bylo pouze částí plánu, jak přežít. Hned poté Musk rozhodl, že je potřeba najít další miliardu dolarů úspor. V současné době totiž Twitter prodělává zhruba tři miliony dolarů denně.
Jak Muskova odysea skončí, nemá nikdo tušení. Pravděpodobně se ale nestane nic, co by mělo sociální síť pohřbít. I samotný Musk Twitter potřebuje, právě on prostřednictvím svých tweetů ovlivňuje trhy jako zřejmě nikdo jiný na světě s výjimkou americké centrální banky. Celý tento spektákl tak zřejmě pomalu vyprchá a všichni se budou moci věnovat mnohem důležitějším věcem, než je jeden miliardář, který si koupil novou hračku, o níž neví, jak si s ní má hrát.
