Vidina, že ústavně-vládní krize způsobená neochotou hlavy státu odvolat ministra kultury skončí dnešní schůzkou v Lánech, se rozplynula. A to ještě dříve, než oba šéfové vládních stran cokoliv řekli. Stačilo se podívat na jejich výrazy během příchodu na brífink s novináři, zvláště markantní to bylo u premiéra Andreje Babiše. Před setkáním hýřil optimismem a sebejistotou, že prezidenta Miloše Zemana přesvědčí o nutnosti Antonína Staňka konečně z Nostického palác vystěhovat. To se mu ale nepovedlo.
Jeho zasmušilý až naštvaný výraz je pochopitelný. Jednak se mu bortí vláda, a tudíž se rýsují komplikace – ať už s rekonstrukcí kabinetu či jeho úplnou obměnou. A především, Babiš nemá rád, když se mu odporuje a když nemá věci ve svých rukou. Navenek se tváří, že jistota ho neopustila. Podle svých slov si „nepřeje ani nepředpokládá“ odchod ČSSD z vlády. Je ale jasné, že závislost na vrtoších hlavy státu a spřízněných mocenských skupinách je mu hodně proti srsti.
Naopak Zeman se zjevně rozhodl, že si to užije. Bez ohledu na reakce okolí. Už i podle šéfa Ústavního soudu Pavla Rychetského svým jednáním doplul za hranice ústavy. Prezidentovým jediným „ústupkem“ ale je, že výměnu na ministerstvu kultury „kategoricky nevyloučil“, jak nedávno půvabně pravil šéf ČSSD Jan Hamáček. A na 12. července si Zeman šéfy obou koaličních stran pozval znovu. I když možná jen proto, aby získal čas a nechával na ostatních, aby mu svými tahy dodali inspiraci pro ty jeho.
Mohlo by se tedy zdát, že premiér Babiš po dnešní marné schůzce v Lánech přitvrdí. To se však nestalo. Proti Zemanovi otevřeně jít nechce, kompetenční žalobu na něj nepodá, jeho prodlevu při odvolávání ministra respektuje. Přitom by podání žaloby dávalo smysl i bez ohledu na osobní rovinu – alespoň by Ústavní soud pro další případné spory tohoto typu s jinými aktéry vyjasnil, zda a jak rychle má taková vládní rošáda probíhat. Či ještě lépe, třebas by těmto sporům předešel. Možná ale v premiérově neochotě hraje roli i to, s jakou nedůvěrou se dívá na soudní instituce a další třetí aktéry, už kvůli svým vlastním sporům.
To Jan Hamáček si po lánské schůzce příliš servítek nebral. Už i během brífinku stupňoval svoji skepsi. Nejdřív prohlašoval: „Jsem menší optimista“, vzápětí už říkal: „Nejsem velký optimista“ a nakonec přiznal: „Jsem velmi skeptický“. Svůj osobní verdikt nad pokračováním ČSSD ve vládě ale neprozradil, nechá si ho prý na předsednictvo strany. Tedy jestli ještě bude o čem jednat.
Před dnešní schůzkou v Lánech se na sociálních sítích objevily politicky nekorektní vtipy, dle nichž měl být hlavním chodem k obědu předseda ČSSD. Jak vidno, hlavní chody byly nakonec dva. Prezident si na nich nepochybně pochutnal. Ale byť to tak nemusí z dnešního pohled vypadat, možná se i přejedl.
