Glosa Petra Peška: Vděčná a horlivá ministryně
Klára Dostálová je žena na svém místě. Ve vládě, kde sedí jako aktivní nestranička za ANO (mj. vedla kandidátku hnutí na Královehradecku), horlivě brání svého šéfa. A nepochybně i své vlastní křeslo. Zároveň je ale ztělesněním problému, pro který se vžilo pro někoho možná abstraktní označení „střet zájmů“.
Příkladem je obsáhlý rozhovor, který ministryně pro místní rozvoj poskytla Deníku N (neplacený úvod rozhovoru zde). V něm mj. mluví o odpovědi na předběžnou auditní zprávu z Bruselu, která pro jejího nadřízeného - šéfa hnutí ANO a předsedu vlády Andreje Babiše - nevyzněla zrovna příznivě. A jelikož nejlepší obranou je útok, tak „rozporujeme každou větu na každé stránce“ a oddálilo se poslání odpovědi, aby ji šlo „vyšperkovat“.
Přístup auditorů paní ministryně kritizuje jako „nestandardní“, zveřejnění jejich předběžné zprávy na žádost Senátu odmítá jako „porušování pravidel“. A vůbec: „Teď to ničemu neprospívá, protože řadový občan si z toho musí odnést, že evropské dotace jsou něco špatného.“
Když odmyslíme posledně citovanou odpověď, která zavání normalizačním slovníkem, je vlastně možné dát paní ministryni v mnohém za pravdu. Hájí dotace poslané do České republiky, pro českou firmu, snaží se odvrátit punc nespolehlivého příjemce i v zájmu ostatních firem.
První problém ale nastává, když se pozastavíme nad tím, koho vlastně brání. Zemi, za níž sedí ve vládě, a tudíž veřejný zájem? Soukromou firmu? Svého nadřízeného? Nebo vše dohromady? Situace, v níž se ocitla, je svým způsobem nezáviděníhodná. Především je to ale konkrétním příkladem střetu zájmů Andreje Babiše, který se přenesl až na vládní úroveň. Neboli, nejde o žádný abstraktní problém, o žádné obviňování jak z kolovrátku, o žádnou „účelovku“.
Je v zájmu ČR, aby se proti návrhu bruselské auditní zprávy ohradila, anebo aby naopak popsané problémy – například pokračující vliv Andreje Babiše na svěřenské fondy se zaparkovaným Agrofertem – řešila? Za současné mocenské konstelace jen akademická otázka…
Druhým problémem je, jak nepokrytě dává ministryně Dostálová najevo svojí strannost. Na jednu stranu je „bytostně přesvědčena, že v Čapím hnízdě se nestalo nic, co by bylo v rozporu s tehdejšími pravidly hry“. O pár otázek dříve ale v odpovědi, kde se hovoří o okatě účelovém vyčlenění farmy z Agrofertu, přiznává: „Detail projektu tak podrobně neznám.“ Či vzápětí, opatrněji, zda to byla
obvyklá praxe: „Neumím to takhle říci.“
V jednom má ale paní ministryně jasno. Pokud by došlo k obžalobě Andreje Babiše, „bylo by to neuvěřitelné“. A ona by v žádném případě neuvažovala o opuštění vlády. Pro premiéra musí být uklidňující, že alespoň v ministryni pro místní rozvoj má naprostou jistotu.
