Internet má být pro všechny. Ale stát tomu nesmí bránit

V roce 1998 mělo územní rozhodnutí pro základnovou stanici mobilní sítě dvě strany A4. Dnes je těch stran devět, připomínají zástupci mobilních operátorů.

V roce 1998 mělo územní rozhodnutí pro základnovou stanici mobilní sítě dvě strany A4. Dnes je těch stran devět, připomínají zástupci mobilních operátorů. Zdroj: ČTK / Švancara Petr

Zřejmě nejvlivnější evropský think-tank Bruegel, který si před lety založily členské státy EU, publikoval minulý týden zajímavou sadu dvaadvaceti doporučení, jak co nejvíc rozšířit dostupnost i využívání vysokorychlostního připojení. Je to čtení, které si, doufám, vezmou k srdci bruselští i pražští politici a úředníci, protože rychlý internet – jak mobilní, tak pevný – a kvalitní telekomunikační služby jsou jedním ze základních kamenů ekonomického rozvoje.

A to i když Česko bohužel nikdy nepovažovalo za nutné být členskou zemí tohoto institutu a mít tak vliv na to, čemu se věnuje. I přesto že výstupy Bruegelu jsou široce čtené a uznávané na evropské úrovni, což je mimochodem další ukázka krátkozrakosti místní evropské politiky.

Hned prvním doporučením míří Bruegel do černého – je potřeba mít k dispozici spolehlivé statistiky o tom, kde rychlé připojení je a kde ne a kde jej lidé skutečně využívají. Zní to banálně, ale stačí se podívat na tolik vzývaný index DESI, který se používá k poměřování kvality digitalizace mezi evropskými státy. V Česku je jeho vydání vždy doprovázeno sebemrskačstvím na téma, jak nám to jde pomalu a jak zaostáváme, ačkoli to nemusí být tak docela pravda.

DESI připravují pro komisi externí konzultanti včetně části týkající se konektivity a tradičně v něm vycházíme hůř, než je realita, která vyplývá z povinného sběru dat od malých i velkých operátorů prováděného Českým telekomunikačním úřadem a ministerstvem průmyslu. Třeba pokrytí vysokorychlostními pevnými sítěmi máme podle DESI na 60 procentech, zatímco vlastní česká data sebraná od operátorů ukazují víc než 70 procent pokrytých domácností.

Drahé energie a zastropování cen:

Video placeholde
Drahé energie a zastropování cen • Videohub

Řada rad, jak pomoci rozšíření rychlého internetu, ukazuje, jak si Česko samo pod sebou v minulosti podřezávalo větev a jak jen těžce řešíme nyní to, co jsme špatně nastavili před mnoha lety. Bruegel radí (logicky), že je třeba „zajistit rychlé a efektivní povolovací procesy na stavby“. To, že je stavební řízení neefektivní a zdlouhavé, víme dlouho. Jak mi nedávno řekl manažer jednoho z mobilních operátorů: „V roce 1998 mělo územní rozhodnutí pro naši základnovou stanici mobilní sítě dvě strany A4. Dnes je těch stran devět.“ Více než polovinu podaných žádostí o stavební povolení u běžného velkého operátora vyřizují stavební úřady pod dobu delší než jeden rok.

S tím souvisejí i další návrhy bruselských analytiků, tedy využít k rozvoji internetového připojení evropské fondy, jako je národní fond obnovy. To má třeba Česko v plánu, šibeniční lhůta k rozdělení těchto peněz ale může narazit na neschopnost státu vyřídit potřebnou byrokracii. Je to až bizarní – máme fakticky možnost rozvést internet na venkov tam, kde to komerčně nedává smysl, za skoro nulových nákladů pro stát. Ale protože není dostatek lidí na úřadech na administraci těchto peněz a stavební úřady nejsou schopné pracovat rychle, může dojít k tomu, že se velká část staveb prostě nestihne.

Bruegel doporučuje i podporu poptávky po rychlém internetu, zvážit například podporu pro znevýhodněné skupiny. To Česko má, ale současné znění zákona je špatné a svádí k nejrůznějším podvodům a zneužívání, a z toho plynoucím potenciálním vysokým nákladům na státní rozpočet. Ministerstvo průmyslu poslalo urychleně do sněmovny novelu zákona, která tomu má zabránit, otázkou ale je, jestli ji stihnou poslanci a senátoři schválit v šibeničním termínu do konce roku.

Taktéž evropští analytici doporučují mít aukce spektra, které potřebují operátoři ke svému fungování, efektivní, rychlé a férové, a nesledovat jen co největší výnos. Což je v zásadě přesný opak poslední české aukce. Ta spektrum rozdělila operátorům, kteří nyní skomírají, a nepřinesla ani nárůst konkurence, ani nové převratné služby.

Zajímavé doporučení je i brát v úvahu výnos nové digitální daně, jejíž pravidla se domlouvají na úrovni OECD. To, že digitální společnosti nezdaňují své zisky tam, kde je realizují, a státy tak přicházejí o miliardy, je známé. Bruegel ale navrhuje, aby alespoň část digitální daně věnoval stát na rozvoj internetu na venkově. To by bylo spravedlivé a rozumné – daňové výnosy od firem jako Facebook, Google nebo Netflix, které díky fungující telekomunikační infrastruktuře mohou dobře obsloužit své zákazníky, by přispěly ke zlepšení přístupu k internetu hlavně na venkově.

Telekomunikace jsou pořád dobrý byznys pro soukromé firmy a zřejmě to tak vždy bude, ale jak píše Bruegel ve svých doporučeních, „potřeba rychlého internetu je ještě více zjevná ve světle nedávných šokových zásahů do globální ekonomiky, jako je pandemie covidu-19 a ruská invaze na Ukrajinu“. Nemůžeme než souhlasit a stát by si to měl uvědomit, snižovat byrokracii a nezavádět pokud možno žádná nová regulační pravidla, která by cíl rozšířit rychlý internet do všech domácností ohrozila.