Bojkot Hradu je hotová věc. Účast na oslavě 28. října na Pražském hradu odmítli poslanci KDU-ČSL, TOP 09 a ODS, sociální demokracie nechala věc na uvážení jednotlivců. Rozhodnutí hlavy státu neudělit státní vyznamenání Jiřímu Bradymu nadzvedlo i další osobnosti veřejného života. Na Hrad nedorazí většina rektorů českých vysokých škol, i když ti k tomu mají navíc vlastní důvody, akce se nezúčastní ani kardinál Miloslav Vlk či plzeňský biskup Tomáš Holub.
Neomalenost hradního pána a jeho úředníků nejdůležitější svátek České republiky bez debaty pošpinila. Za čistou ale bohužel nelze označit ani reakci politické scény. Ta v posledních dnech ze všeho nejvíc připomínala restauraci Hájenka z Menzelova snímku Slavnosti sněženek, kde se myslivecká sdružení soupeřících obcí dohadovala, jestli kance upravit „se šípkovou, nebo se zelím“. Výsledkem je nejen bojkot, ale také přehršel sólo akcí k významnému svátku a všechna ta vyznamenání, která si nakonec pan Brady z Česka odveze.
Ne, že by jich nebyl hoden, a jistě pro něj budou satisfakcí. Přesto jde zase o přehnanou reakci, najmě od politiků. Minimálně dva z nich, kteří se teď k vyznamenávání hlásí – předseda Poslanecké sněmovny Hamáček a premiér Sobotka – jsou podepsaní pod mírně řečeno omluvným prohlášením adresovaným Číně. Do svědomí jim nahlédnout nemůžeme, ale málo platné, vypadá to jako přihřívání vlastní polívčičky. V převážně nedůstojném mumraji se nakonec ztrácí podstata celé záležitosti.
A tou, při vší úctě, není osobnost pana Bradyho a jeho (ne) vyznamenání. Situaci, do jaké se ve svých osmaosmdesáti letech dostal, těžko nazvat jinak než obludnou. Podstatou celé záležitosti ale je, že přes Hrad se prosazují politické zájmy Číny. Od věci proto není připomenout, jaká Česku hrozí bezpečnostní rizika, tedy výroční zprávu Bezpečnostní informační služby za rok 2015. Podle kontrarozvědky v tuzemsku loni nejvýznamněji působily zpravodajské služby Ruska a Číny, přičemž čínští špioni hlavně rozvíjeli svůj vliv a pronikání do státních struktur.
A dlouhodobě se věnují především využití ekonomických argumentů k podpoře svých politických zájmů. „Čínská diplomacie, byznys a zpravodajské služby v roce 2015 navázaly na úspěchy předchozího roku a pokračovaly v rozšiřování a prohlubování vlivové infiltrace české politiky a složek české státní moci,“ stojí ve zprávě BIS. Otázku, zda jít či nejít na hradní oslavu 28. října, neřeší politici poprvé, byť se jejich dilema dříve neodehrávalo v tak dramatických kulisách.
Nejspíš to souvisí s naším přístupem k minulosti. Na opravdové hrdiny rádi zapomínáme nebo je nahrazujeme rádoby hrdiny, a z novodobé historie vyzdvihujeme nebo potlačujeme to, co se právě hodí do krámu. Namísto toho, abychom vedli seriózní debatu. Každoroční ceremoniál ve Vladislavském sále Pražského hradu pak vypadá podle toho, čemu ta která hlava státu dává přednost.
