Vedoucí MSZ Martin Erazim potvrdil názor dozorového státního zástupce Jaroslava Šarocha ohledně zastavení trestního stíhání premiéra Andreje Babiše, jeho blízkých a dalších osob. Celý spis obsahující 25000 stran se v podstatě zúžil na konstatování, že trestný čin se nestal, protože firma Farma Čapí hnízdo, která o padesátimiliónovou dotaci požádala, splňovala kritéria malé a střední firmy.
Z krátkého oficiálního prohlášení není jasné, jakými úvahami byli státní zástupci vedeni, a jak se především vyrovnali se zprávou evropského protikorupčního orgánu OLAF, která vyzněla úplně opačně. Pokud se žalobci přiklonili k verzi, že o podvod nešlo, padají jakékoli další argumenty, byť se zdály v průběhu vyšetřování sebepádnější. Ať již šlo o Babišovo mlžení či lhaní, jeho osobní účast na stavbě, zmizení jeho syna, nevyslechnutí manželky, a v neposlední řadě různé účelové transakce, které z vnějšího pohledu skutečně působily jako snaha zastřít skutečný stav věci.
I na tyto důkazy lze ale pohlížet ze dvou stran. Šlo o opravdu o snahu podvodem něco zastřít, anebo o sice účelovou, ale z právního a ekonomického hlediska odůvodněnou snahu jak naplnit složitost celého dotačního procesu?
Nelze rovněž opominout, že v roce 2008, kdy o dotaci Farma Čapí hnízdo zažádala, se dotace pro malé a střední podniky rozbíhaly, pravidla nebyla úplně jasná, a v tehdejší situaci tak mohlo proklouznout něco, co by o pár let později nemělo šanci. V této souvislosti lze rovněž připomenout, že ani MF ani Středočeský kraj se nepřipojily k trestnímu stíhání s nárokem na náhradu škody. V tomto případě platí zásada subsidiarity trestní represe, která by měla nastupovat jako krajní prostředek k vymáhání práv veřejného zájmu. Pokud získání dotace nebylo posouzeno ani jako správní delikt, neměla by policie, jak to s oblibou dělá, konstruovat navíc trestně právní odpovědnost. Otázka, jak by stát postupoval, kdy nešlo o Babiše, případně pokud by vedení kraje, respektive MF bylo v rukách opozice či koaliční strany, zůstane nezodpovězena.
Lze vyčítat policii, že vůbec zahájila trestní stíhání, a že si měla otázkou definice malého a středního podniku zodpovědět hned na začátku? Těžko – různé důkazy, které podporovala i výše popsaná premiérova vyjádření, vedly logicky k jeho zahájení. Jinou otázkou je, zda muselo trestní stíhání trvat čtyři roky. Už loni, kdy Šaroch zastavil trestní stíhání Jaroslava Faltýnka a několika dalších osob, varoval policii, aby se s otázkou definice malého a středního podniku vyrovnala, což se zjevně nestalo.
Proč to ale alibisticky házel Šaroch na vyšetřovatele, když mohl tuto otázku vyřešit sám? Těžko lze od policistů očekávat, že se vyznají v tak obtížných právních otázkách. A jak je možné, že se k tomu nevyjádřilo VSZ v Praze, kde byl případ dvakrát na dohledové prověrce, přestože je ze zákona oprávněno šetřit trestné činy proti zájmům Evropské unie, a má mít tedy odborníky, kteří by tento problém odhalili?
Co na to Lenka Bradáčová, která nyní hodlá zastavení „kvalifikovaně přezkoumat“, když to mohla udělat už dávno?
Smiřme se s tím, že ne každé jednání, které je neetické, je rovněž protiprávní. Situaci, kdy si miliardář dá takovou práci s tím, aby dosáhl na pro něj umrněných padesát mega, a úředníci mu to odkývají, nelze nazvat jinak než jako prasárnu. Před soud by se měl tak dostat celý perverzní dotační systém.
