Komentář Dušana Šrámka: Plošný zákaz provádění exekucí chrání i dlužníky, kteří to nepotřebují
Jedním z mimořádných opatření, která jsou navrhována v rámci druhé koronavirové vlny, má být i dočasný zákaz provádění výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a prodejem nemovitosti, ve které má povinný místo trvalého pobytu, a to do konce roku 2021. Jde jenom o další z populistických návrhů, které mají za cíl podpořit určitou specifickou skupinu dlužníků, aniž by jim fakticky skutečně pomohl.
Návrh navazuje na Lex Covid, neměl by proto vybočovat z jeho mantinelů. Přitom opatření zavedená v oblasti exekucí byla omezena na jaře jen na dva měsíce z toho důvodu, že byla plošná a přímo spjata s mimořádnou epidemiologickou situací, přičemž příslušný zákon byl přijat ve stavu legislativní nouze, s nedostatečnou analýzou, zkráceným projednáním a zhodnocením dopadů extrémní razance na věřitele. Přitom současné opatření jednostranně zvýhodňuje zájmy dlužníka před zájmy věřitele, což je postup, který dlouhodobě brání průchodu spravedlnosti, a dá se označit za protiústavní.
Jak například poukazuje Exekutorská komora, na rozdíl od programu antivirus, Lex covid nepočítá s žádnou náhradou věřitelům, neboť mělo jít o opatření krátkodobé a dočasné. Řada věřitelů jsou OSVČ, kteří jsou krizovými opatřeními vlády postiženi více než zaměstnanci. Proto spoléhají na to, že po letech soudních sporů s dlužníkem bude jejich pohledávka vymožena a věřitel dostane peníze. Pokud ale sečteme původní Lex Covid - zákaz dražeb na devět týdnů a nový Lex Covid, zákaz dražeb na dalších 17 týdnů, pak je to 26 týdnů, což je pro věřitele půlroční distanc.
Ve stanovení lhůt, po které se omezuje či dokonce zakazuje výkon exekuce ve formě provedení některých z jejích způsobů, pak nelze nalézt jakoukoliv hlubší logiku, míní místopředseda České advokátní komory Robert Němec. Datum omezení tohoto zásahu stanovené na 31.1.2021 (omezení prodeje movitých a nemovitých věcí) a ani druhé datum 28.2.2021 (konec opatření ve vztahu k výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu), navrhované novelou a některými poslanci, vůbec nekorespondují s předpokládanou dobou trvání nouzového stavu či délkou platnosti přijatých opatření.
Plošný zákaz provádění exekucí chrání i dlužníky, kteří ochranu nepotřebují, neboť ekonomicky nejsou krizovými opatřeními postiženi, ať již jde o státní zaměstnance, zaměstnance placené ve 100 procentech z programu Antivirus s uzavřenými provozy, podnikatele v oborech, které nebyly omezeny, důchodce či osoby na sociálních dávkách, které dlouhodobě nepracují. Nelze rovněž nebrat v úvahu, že dlužník, vůči kterému je vedena mobilární exekuce, nemá žádný jiný postižitelný příjem ani jiný majetek, a že jeho dluh už vznikl dávno před tím, než na něj vůbec mohla dopadnout nějaká krizová situace.
Podle Pavla Staňka, prezidenta České asociace věřitelů je navíc vidět, že zájem dlužníků o odklad splátek, ať již u poskytovatelů půjček, či exekutorů, není velký. Namísto plošného opatření by měl stát případné úlevy nechat plně na individuálních dohodách mezi věřiteli a dlužníky.
Lex Covid II. paradoxně postupuje i proti zájmům dlužníků na řešení jejich dluhů co nejdříve tak, aby nenarůstalo příslušenství pohledávek. Exekuce je tak sice fakticky přerušena, ale nekončí, a tak i po dobu moratoria se stále načítají úroky z prodlení. Bohužel, podobné populistické kroky nejsou poslanci evidentně schopni ani domyslet, a navíc na veřejnost stále zabírají.