Historie se opakuje. Alespoň na první pohled. Moskva se hádá s Kyjevem kvůli dodávkám plynu a přepravě ruské suroviny přes ukrajinské území do Evropy. Na začátku příštího roku hrozí utažení kohoutků.
Není to ale stejné jako dřív. Na každou další plynovou krizi je Evropa lépe připravena. Zásobníky jsou stále naplněnější, plynovody evropských zemí se propojují. K dispozici jsou alternativní trasy i zdroje. Také už se dávno změnil směr, kterým plyn teče – do Česka se dostává plyn – stále ruský – převážně ze západu, v případě krize může přes naše území zamířit ve větším množství na Slovensko, aby nahradil ukrajinské výpadky.
Nebezpečnou ruletu tak dnes hrají především Rusové a Ukrajinci. Každá plynová krize zpochybňuje postavení Ruska jako dodavatelské země. A Evropany povzbuzuje ke hledání alternativních zdrojů. Každý problém s přepravou suroviny přes Ukrajinu oslabuje její roli tranzitního státu a stává se také argumentem pro budování plynovodů typu Nord Stream, které se jejímu území vyhnou.
S tím Rusové počítají. Cítí se být silnější než Ukrajinci. Z Evropy sice zaznívá hodně kritických hlasů vůči Moskvě a mnoho slov o solidaritě s Kyjevem, ale realita bývá jiná. Navzdory všem politickým změnám nemá Ukrajina dobrou pověst. Zdaleka ne všichni to vykřikují do světa, ale pravdou je, že ji mnozí lídři v Evropě vnímají jako nestabilní, zkorumpovanou zemi, která se o tranzitní plynovody nedokáže dobře starat. Záleží na Kyjevu, jak se mu bude v budoucnu dařit tuto pošramocenou image vylepšovat.
Rusové mohou kalkulovat i s tím, že jejich plány v oblasti přepravy plynu mají podporu v Německu. Přímá podmořská cesta suroviny z Ruska Němcům vyhovuje, kromě jiného posiluje pozici jejich země jako plynárenské křižovatky. A nemá smysl popírat, že sílící přeprava ruského plynu z Německa přes naše území na Slovensko či do Rakouska zvyšuje také význam Česka jako tranzitní země.
Ani v Moskvě by ale neměli předčasně slavit. Evropa není jen Německo. Jsou tu země EU, jimž ruské plány vyloženě vadí – v čele s Polskem. Evropská komise je vůči Moskvě a ruské energetické politice také mnohem ostražitější než Berlín. Ostatně i ta německá vstřícnost má své meze. Kancléřka Angela Merkelová dala Rusku jasně najevo, že podmínkou pro fungování Nord Streamu 2 je zachování tranzitu určitého množství suroviny přes Ukrajinu. Tím, kdo se dnes nejvíce snaží dotlačit Rusy a Ukrajince k dohodě, je nicméně Evropská komise. Pomohlo by, kdyby pro své úsilí získala z Berlína ještě silnější podporu.
