K nočním můrám většiny dospělých obyvatel Česka, zvláště těch, kteří mají rodinu, patří dlouhodobá nemoc. Jakákoli vážná choroba může znamenat propad do chudoby. Přesněji řečeno měsíční příjem postižených padne pod hranici chudoby.
Způsob, jímž je v současnosti stanoven výpočet nemocenské, znamená, že tyto obavy se reálně týkají prakticky všech lidí s podprůměrným příjmem. A to je celých 70 procent ekonomicky aktivních jedinců. Čtyřicet procent populace pak podle průzkumů nemá našetřeno dost peněz na to, aby případný náhlý propad příjmu vykrylo.
Neúnosný stav – a rovnou je potřeba připomenout, že se nejedná o simulanty, kteří se chtějí vyhnout práci – je už dlouhá léta známý. Takže chce-li stát chronický problém alespoň začít řešit, je to samo o sobě chvályhodné.
Jenže ministerstvo práce, které připravilo hned dva návrhy, jež by mohly lidem ulevit, opět k věci přistoupilo po svém. Drží se pěkně při zdi. Taktika „nemusí pršet, jen když kape“ v prvním případě znamená, že dlouhodobě nemocní by si po měsíci marodění polepšili každý další den nemoci o celých 49 korun.
Další varianta, aniž by bylo nutné zabíhat do velkých podrobností, není o moc lepší. Opatrnější verze by státní pokladnu přišla na 2,3 miliardy korun. Ona odvážnější na necelé tři miliardy.
S návrhem razantnějšího zásahu přišli včera na jednání tripartity odboráři. Podle jejich mínění by měla být cifra, o kterou by se nemocenská zvyšovala, čtyřmístná. Proti odborům se ale okamžitě postavilo ministerstvo financí a tripartita jako celek se na výši dávek neshodla. Na stole dál zůstávají tři návrhy.
Další komentáře čtěte ZDE.
O zvýšení nemocenské při delší pracovní neschopnosti by měla ještě tento týden jednat koaliční rada. S tím, že by se neúnosná situace dlouhodobě nemocných lidí měla zlepšit, tak nějak souhlasí všichni. Vláda by dokonce úpravu chtěla zapracovat do novely zákona o zdravotním pojištění, která už leží ve sněmovně.
Snad v tom mezičase, kdy se budou politici dohadovat, jim někdo vysvětlí, že bez razantnějšího zlepšení si stát jen pěstuje budoucí adresáty sociálních dávek. A že takovým lidem jen velmi těžko vysvětlí, že bude líp, natož potom že líp už je.
Dlouhodobě nemocným je úplně jedno, že česká ekonomika roste a zvyšuje se kupní síla obyvatel. Musejí přemýšlet, co si ještě vůbec mohou dovolit, až uhradí základní potřeby, jak seškrtat rodinné výdaje, aby jim za dveřmi po čase nestál exekutor. Námitky, že měli myslet na zadní kolečka, tady neplatí. Z podprůměrných příjmů se těžko šetří, o placení jakéhokoli druhu pojištění nemluvě.
Je celkem s podivem, že politici nedokážou přemýšlet komplexně a příčiny, které vedou k chudobě, řeší ad hoc. Jde o složitý a vrstevnatý problém, na který salámová metoda nezabírá. Zvláště pak platí, že k ničemu nevede ideologický pohled na věc, ať už zprava nebo zleva.
