Premiérem Babišem pečlivě budovaná fasáda úspěšné vlády dostává v posledních týdnech trhliny. Nad marketingem začínají vítězit fakta, která ministrům nelichotí. Ani těm osobně vybraným samotným premiérem, ani těm delegovaným sociální demokracií.
Nejčerstvější příklad je hodně křiklavý. Šedesát IT specialistů-dobrovolníků dokázalo přes víkend naprogramovat systém na prodej elektronické dálniční známky, za který byl Státní fond dopravní infrastruktury ochoten zaplatit 400 milionů korun. Zodpovědný ministr sice padl a sporná zakázka je zrušena, ale nic to nemění na tom, že velký objem peněz, které stát rozděluje, zjevně není zcela pod kontrolou. Problematických případů je víc.
Další ministr za ANO, pro změnu šéf obrany, horko těžko vysvětluje, proč rezort nakoupil pasivní radary za třikrát vyšší cenu než NATO. A proč utracená částka jedna a půl miliardy neodpovídá ani tomu, s čím počítala vláda. Skutečná útrata činí dvojnásobek ceny zapsané v materiálu předloženém vládě. Bylo to sice před třemi lety, ale otázka, zda se na trhu mezitím tak drasticky změnily podmínky, zůstala bez srozumitelné odpovědi. Ministr Metnar přiznal, že obrana při nákupu pasivních radarů Věra NG chybovala, odmítá ale, že by cena byla naschvál přemrštěná. Prostě se vloudila chybička.
K chlubení nejsou ani elektronické neschopenky. Podle ministryně práce Jany Maláčové z ČSSD měly dnes být miláčkem lékařů. Teď to spíš vypadá, že Sdružení praktických lékařů zažaluje Českou správu sociálního zabezpečení za to, že jim nový systém přidělává práci a stojí je peníze. Nestěžují si jen doktoři, hudrují i zaměstnavatelé. Některé neschopenky jim nedojdou vůbec, jiné třeba šestkrát.
Každý nový digitální informační systém mívá mouchy, které je třeba vychytat, a ne každý lékař je blízký kamarád s počítačem nebo má supermoderní vybavení. S tím se dalo počítat. Systém nemusel nutně nabíhat v době, kdy chřipková sezona každoročně žene do ordinací víc lidí. Rozhodující ale nebyla rozvaha, nýbrž rivalita vládních koaličních partnerů. E-neschopenky se prostě spustit musely.
Kabinet čím dál tím více zatěžuje politický boj koaličních partnerů, v němž je ke vzájemnému očerňování dobrá každá záminka. Dobrat se faktů nebo jejich věrohodné interpretace přes marketing, PR akce i veřejná vystoupení členů vlády či šéfů podřízených organizací není jednoduché. Sílící mínění, že se premiérovi řízení „firmy“ začíná vymykat z rukou, ale nebude daleko od pravdy. Heslo „nekecáme, makáme“ přestává být k smíchu. Spíš je důvodem k obavám.
