Místo občanského demokrata Petra Bendla zasedá ve sněmovně jeho stranický kolega Martin Kupka. Volební komisaři, kteří sčítali preferenční hlasy, se zmýlili. Jejich chybu napravil Nejvyšší správní soud, Bendlovu volbu zneplatnil. Celkový výsledek parlamentních voleb výměna křesla mezi dvěma reprezentanty ODS neovlivňuje, nic se na něm nemění. Vlastně se nic moc nestalo. Opravdu?
Soud přepočítal odevzdané hlasy v polovině Středočeského kraje, ve více než 900 okrscích. Chybovalo skoro 200 z nich. O malé chybě nemůže být ani řeč. Navíc se na ni přišlo jen náhodou. Díky jednomu voliči, který byl tak důsledný, že si ve statistikách vyhledal, jak dopadl jeho hlas. Takových lidí je pomálu a jiná kontrola práce okrskových volebních komisí neexistuje.
Přezkum Nejvyššího správního soudu přitom napovídá, že k chybným výsledkům mohli komisaři dojít nejen ve středních Čechách. Představa, že mezi okrskovými volebními komisemi a Nejvyšším správním soudem nestojí žádná kontrola, by mohla - jak varuje i předseda soudu Josef Baxa - příště vést přímo k zásahům do voleb.
Volební praxe je v Česku poměrně složitá. Jinak se volí do parlamentních komor, jinak do obcí, krajů a tak dál. Platí ono ironické – proč to dělat jednoduše, když to jde složitě. Chyby u složitějších typů voleb jsou přitom téměř zákonité. Politolog Tomáš Lebeda také upozorňuje na to, že se stále více stupňuje tlak na rychlost sčítání hlasů. Podle něj se z toho stal zvláštní závod, reality show, kde je důležitější rychlost než přesnost. Je to trochu nadsázka, ale není daleko od reality.
Je ale potřeba si všimnout ještě jedné, mnohem závažnější skutečnosti. Pohled na to, jak jsou volební lístky odevzdané ve Středočeském kraji sváženy k soudu, byl opravdu tristní. Spíše než jako převoz volební dokumentace to vypadalo jako svoz odpadu do sběrného dvora. Samozřejmě není dobré paušalizovat.
Vypadá to ale tak, že poté, co uhodí poslední hodina, si lidé z komisí úlevně vydechnou, že už to mají z krku, a honem běží domů. Nebylo by divu. Většina z nich druhý volební den nejspíš sedí zavřená v místnostech zejících prázdnotou. Volební praxe je zkrátka z mnoha důvodů určitě zralá na změnu.
Po epizodě ze Středočeského kraje je minimálně jasné, že moderní správa „úředních volebních záležitostí“ vypadá jinak. Její zastaralost lze odstranit technickými zásahy, ať už jde třeba o software nebo podobu volebních lístků. To je úkol exekutivy, ministerstva vnitra. A s nápravou není potřeba otálet. Jiná věc je, jestli měnit dvacet let starý volební zákon. S tím tedy opatrně. Nějaké zkušenosti už máme – a ne nejlepší.
Chuť k jeho změně alespoň některým politikům jistě scházet nebude. Stačí si vzpomenout například na nedávné prohlášení prezidenta Miloše Zemana, že v případě svého znovuzvolení bude mimo jiné prosazovat také povinnou volební účast.
