Česká republika v první fázi pandemie obstála velmi dobře. Stát ukázal odvahu a přistoupil k rázným a plošným opatřením, díky kterým jsme získali tolik potřebný čas pro naše zdravotnictví, to se mohlo lépe připravit na případné větší počty vážně nemocných. Skvěle obstála i naše společnost.
Vzájemná svépomoc, solidarita s těmi nejslabšími a nejohroženějšími, ochota přijmout tvrdá nařízení bez velkého remcání. Je to až neuvěřitelné s jakou pokorou a disciplínou se celá společnost semkla a prošla počáteční vlnou šíření pandemie. Ale život jde dál a já začínám mít pocit, že nyní se začíná tápat a zmatkovat.
Uvolňovat rychleji, nebo pomaleji? Důležité je především jak!
Postupně se dostáváme do další fáze pandemie. Tentokrát hlavními hrdiny nebudou pracovníci v první linii, ale politici, ekonomové a podnikatelé. Respektive ti, kteří budou rozhodovat o obnově ekonomiky. A tady se nám ukazují problémy.
Velmi zjednodušeně to lze popsat následně. Čím déle bude trvat nouzový stav, přísná opatření, uzavření hranic, služeb a obchodu, tím se bude zvyšovat tenze ve společnosti a ekonomické náklady. Místo společného postupu, zde bude narůstat rozkol mezi ekonomicky aktivní částí obyvatelstva a tou, které není umožněno se o sebe ekonomicky postarat. A toho se musíme vyvarovat.
Bývalý prezident Václav Klaus už dokonce mluví o vzpouře davů. A přesně to nesmíme dopustit. Jestliže na začátku byla nejúčinnější jednoduchá a plošná opatření, teď se dostáváme do doby, kdy budou naopak nutná opatření chytrá, chirurgicky přesná a rychlá.
Uvolňování restrikcí musí být chytré
To znamená, že uvolňování ekonomiky se musí urychlit a zároveň se musí zvýšit ochrana těch nejzranitelnějších. Typickým příkladem tohoto přístupu je projekt chytré karantény nebo zvýšené ochrany domů pro seniory. Vše musí jít ruku v ruce a všichni si musíme udržet dosavadní disciplínu a solidaritu.
Bez ochrany zranitelných není možné uvolnění ekonomiky. A platí to i obráceně. Na druhou stranu nepropadejme falešné iluzi, že státy, které zvolily volnější režim, na tom budou ekonomicky lépe. Typickým příkladem je Švédsko, kde sice restrikce jsou mírné, ale ekonomický propad podle odhadů MMF bude stejný, možná dokonce ještě větší, než v ostatních zemích. Takže klíčová otázka nestojí jak rychle, ale jak chytře restrikce uvolňovat.
Pojďme budovat odolnější ekonomiku i společnost
S pandemií sílí hlasy volající po větší soběstačnosti národních ekonomik nebo evropské ekonomiky. Nelze se prý vrátit do stejných kolejí, nastává čas deglobalizace a posilování státu v ekonomické rovině.
Ponechme stranou, zda se jedná pouze o dlouhodobá přání a preference jednotlivých politiků a ekonomů nebo zda to bude skutečný trend a soustřeďme se na to důležité. Budovat zcela soběstačnou ekonomiku je z dlouhodobého hlediska nesmysl. Ekonomické náklady takového projektu jsou tak enormní, že to postupně přinese chudobu všem.
Hledání nového modelu fungování
Na druhou stranu asi nebude vše probíhat tak, jako dosud. Typicky je to například otázka výroby zdravotnického materiálu. Pojďme tedy společně nalézt model, který bude ekonomicky funkční a správnou reakcí na současnou krizi. A zde se nabízí projekt budování odolné společnosti. Téma resilience, odolnosti, je v posledních letech trendem například v Izraeli.
V ekonomické oblasti se tedy jedná o takové budování hospodářství, které bude schopné se rychle adaptovat, přizpůsobit, ale při tom neztratit schopnost vysokého růstu produktivity. Konkrétně např. jde o to, jak tržními nástroji motivovat firmy k vyšší udržitelnosti, celospolečenské odpovědnosti a vytváření rezerv na krizové situace.
A podobně lze motivovat i domácnosti, veřejný sektor, obce nebo jakoukoliv jinou komunitu. Budování vyšší odolnosti se zkrátka může stát naší odpovědí v postpandemické době. Umožní nám uchovat naši tradiční otevřenost v ekonomice a zároveň posílit stabilitu naší hospodářské struktury.
