Během víkendu se opět potvrdilo, že k senátním volbám chodí málo lidí. Dobrou zprávou je, že podle volebních výsledků mezi těmito voliči jasně převažují lidé, kteří Senát vidí jako smysluplnou součást českého ústavního systému.
Opačný názor, zhusta propagovaný prezidentem republiky i předsedou vlády, má přitom sám o sobě ve společnosti poměrně širokou podporu. Horní komora má podle průzkumů dlouhodobě důvěru zhruba třetiny obyvatel a v žebříčku ústavních institucí se statečně pere o poslední místo s Poslaneckou sněmovnou a vládou. Ty ale nikdo rušit nechce.
Touha po zrušení horní komory však zjevně není tak silná, aby dostala k volebním urnám dostatek podobně smýšlejících voličů. Přitom by měli z čeho vybírat. Návrat k jednokomorovému systému prosazuje SPD, sní o něm ve své knize šéf ANO Andrej Babiš, k milovníkům Senátu nepatří ani komunisté – zástupci všech těchto stran do Senátu kandidovali, nicméně pohořeli. Dokud budou voliči svou nedůvěru či odpor vůči horní komoře vyjadřovat tím, že se nebudou účastnit voleb, mohou být senátoři v klidu. Tudy cesta k ústavním změnám nevede.
Na druhé straně je nízká volební účast v těchto volbách smutná. Právě v letošních volbách mohl Senát vyprávět silný příběh o důležitosti protivah v politickém a ústavním systému, o krocení přehnaných politických choutek i populistických poblouznění, jimž někdy podléhají poslanci ve sněmovně. Že se ani za stávajících podmínek na politické scéně senátní volby nedokážou účastí přiblížit k ostatním volebním kláním, je nepříjemná zpráva, která bude „radu moudrých“ dál pronásledovat.
Stejně tak ji bude dál pronásledovat i Andrej Babiš. Nezpochybnitelný debakl hnutí ANO a obecně stran vládního spojenectví a současně nezpochybnitelný úspěch ODS a Starostů udělají ze Senátu de facto čistě opoziční parlamentní komoru. Každý vládní návrh tu bude mít extrémně těžký život. Šéf ODS Petr Fiala už delší dobu mluví o tom, že chce ze své strany postavit silnou alternativu k hnutí ANO, a velmi silný senátorský klub je k tomu vítaným nástrojem.
Dá se čekat, že Babiš se bude na Senát v příštích letech zlobit. Často a hodně. Slova o zbytečnosti dvoukomorového systému pro zemi naší velikosti uslyšíme často. A Babišova slova zesilovaná jeho marketingovou mašinerií mají váhu. Jistě se rád přidá i prezident. Senát bude pod tlakem a jeho už teď nízká podpora u veřejnosti také. Možná se bude testovat, kde je ta kritická hranice nevole, která autentické odpůrce Senátu dostane k senátním volbám.
Je v silách senátorů tomuto vývoji zabránit, pokud se stanou nejen ústavní protiváhou, ale také protiváhou společenskou a názorovou. Zejména vůči babišovské rétorice postavené na rychlých řešeních „pro všechny“, jimž ústavní mechanismy vlastně jen překážejí v cestě. Pokud Senát nedokáže dostat k urnám více svých příznivců, nakonec k nim přijdou ti odpůrci.
