Komentář Martina Čabana: Pohroma jménem OLAF
Že zpráva evropského úřadu OLAF dříve nebo později unikne na veřejnost, bylo celkem zjevné přes všechnu trapnou snahu ministerstva financí zdůvodnit její utajení. Přišlo to spíše dříve než později, zprávu získala a obsáhle z ní citovala média z vydavatelství Economia. Závěry nejsou nijak překvapivé, to ale zdaleka neznamená, že nejsou podstatné.
OLAF dospěl k závěru, že Farma Čapí hnízdo čerpala evropskou dotaci pro malé a střední podniky neoprávněně, jelikož za ní v skrytu stál chemicko-potravinářský kolos Agrofert, tehdy ve vlastnictví dnešního premiéra Andreje Babiše. OLAF proto doporučil českým úřadům postupovat podle trestních paragrafů o dotačním podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie.
Je to prakticky stejná konstrukce a paragrafy, s nimiž už delší dobu pracuje česká policie a státní zastupitelství. České orgány ovšem Babiš setrvale obviňuje z toho, že plní politickou objednávku. V případě evropských kontrolorů už taková teze obstojí skutečně jen u nejzarytějších příznivců českého premiéra. Důležité ovšem bude, zda obstojí mezi poslanci, kteří budou rozhodovat o Babišově vydání k trestnímu stíhání – možná ještě na stávající schůzi sněmovny.
Se zprávou OLAF fakticky padly poslední argumenty, které bylo možné proti vydání uplatnit. Není žádný důvod, proč nenechat policii a státní zástupce, aby dělali svou práci, a Andreje Babiše, aby se (jen v případě obžaloby, samozřejmě) obhájil před soudem. Načasování, politická motivace české policie, zásahy kmotrů, tyhle všechny výmluvy jsou po stanovisku evropské autority ve psí. Pokud skálopevně neuvěříte v teorii opravdu veliké celoevropské účelovky, nemáte v rukou nic byť jen trochu racionálního, čím hlasování proti stíhání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka obhájit. Protože jakákoli souvislost podstaty kauzy (získání dotace) s politickou činností dnešního premiéra byla vyloučena od samého začátku.
Babiš se často rozčiluje, že kdyby nevlezl do politiky, nikdo by o Čapím hnízdě nic nevěděl. To je pravda jen částečně. Případ slavné dotační farmy se objevil v médiích už v roce 2010, tedy dlouho před Babišovým politickým entrée. Jen význam kauzy a intenzita jejího mediálního pokrytí rostly přímo úměrně s tím, jak rostl význam Andreje Babiše ve veřejném životě – a ano, vyústěním této dynamiky bylo pravděpodobně i anonymní oznámení, které někdo poslal na OLAF. Na dynamice samotné ale není nic zvláštního – když je někdo poslanec, ministr, či dokonce premiér, těší se i se svými problémy většímu veřejnému zájmu než dejme tomu velkopodnikatel.
Stručně řečeno, poslanci, kteří odmítnou vydat Andreje Babiše k trestnímu stíhání, se jednoznačně budou rozhodovat podle jiných kritérií, než jsou dostupná fakta či úvahy o smyslu poslanecké imunity. Ať už to bude jenom stranické tričko, nebo nějaké hezké funkce či prebendy, je dobré to mít na paměti.
