Ve všech obchodech bychom měli nakupovat hezky česky. Sice pouze potraviny, ale za sedm let až z 85 procent. Respektive s takovou povinnou nabídkou sortimentu české provenience počítá pozměňovací návrh k zákonu o dvojí kvalitě potravin, který nyní putuje Poslaneckou sněmovnou.
Nápad vzbudil očekávatelné vášně. Podle jeho propagátorů se tím podpoří české zemědělství a potravinářství. Odpůrci se obávají zhoršení nabídky pro spotřebitele a zdražování, posílení pozice zdejších agrokoncernů a učebnicového střetu zájmů.
Zmíněný pozměňovací návrh byl předložen už počátkem března. Počítá s tím, že by podíl „českých potravin“ – mimochodem počítá s tímto označováním – příští rok musel v obchodech činit alespoň 55 procent a každý další rok by se o pět procentních bodů zvyšoval. Až do roku 2027, kdyby to bylo už 85 procent.
Předložila ho dvojice poslanců z ANO (Margita Balaštíková) a SPD (Zdeněk Podala). Celkem je pod ním 25 podpisů, většinou z těchto dvou stran (z každé deset). Po jednom se připojili i zástupci ČSSD, KSČM, ODS, KDU-ČSL a Trikolóry, přičemž v posledních dvou případech přímo šéfové stran.
A návrh je to pozoruhodný. Mísí v sobě prvky protekcionismu, nádech populismu, špetky vlastenectví, pachuť vybraných podnikatelských zájmů a pikantní může vzhledem k některým podporovatelům být i to, že má zelený nádech. Praví se v něm totiž, že přispívá k plnění cílů Agendy 2030 (iniciativa OSN týkající se udržitelného rozvoje), a dokonce i snižuje uhlíkovou stopu.
Návrh je to ale především škodlivý, ne-li přímo šílený. Vedl by k většímu pokřivení již tak pokřiveného trhu s potravinami, dalším zbytečným regulacím v maloobchodě (a samozřejmě administrativě a riziku kontrol), horší nabídce pro zákazníky a možná i dalšímu zdražování. Obecně k narušení svobodného principu, že obchod má právo si vybírat, co prodává, a spotřebitel, co kupuje.
Panuje též obava, že by návrh pomohl hlavně velkovýrobcům. Tudíž je tu i podezření, že může jít o jakousi malou domů pro podniky spojené s premiérem Babišem (nyní zaparkované ve svěřenských fondech) a rodinou ministra zemědělství Tomana.
Což neznamená, že čeští zemědělci a výrobci potravin si nezaslouží podporu a ochranu před nezdravými vlivy zvenčí, zvláště vzhledem k nesmyslné dotační politice na úrovni EU. A je samozřejmě proti zdravému rozumu převážet základní potraviny přes celý kontinent či půlku světa. S tím se ale dá bojovat jinak. Navíc už takhle řada zdejších obyvatel preferuje české potraviny, bez ohledu na nějaké státní regulace či vládní rady.
