Přijel, viděl, promluvil, zaujal. Návštěva amerického ministra zahraničí přitáhla pochopitelnou pozornost, a to hned z několika důvodů.
Jednak je to jeden z nejvýše postavených představitelů hlavní světové velmoci. Proud prominentních návštěv z USA už také zeslábl, po polistopadové euforii se dostává do normálu a začíná odpovídat významu, jaký Česká republika v geopolitice zaujímá. Neboli, byla to návštěva výjimečná.
Jistou roli na zvýšené pozornosti médií hrál určitě i fakt, že Mike Pompeo sem přijel během okurkové sezóny, kdy je hlad po tématech. Jeho návštěva byla ale důležitá i tak. Jak svojí formou, tak obsahem. A v obojím byla cítit snaha po navázání na „staré dobré časy“, kdy byl svět rozdělen jen na dva hlavní tábory.
Nejdříve k tomu prvnímu. Američané si potrpí na symboly a jednoznačná sdělení. Jasný význam mělo, že šéf americké diplomacie zavítal do Plzně, kam měl původně přijet už v květnu při oslavách 75. výročí konce války. Tehdy to ale překazil koronavirus.
Symbolické bylo i to, že zavítal a promluvil na půdě Senátu, což u podobných návštěv nebývá obvyklé (mimochodem, Sněmovnu vynechal). Je tu zřejmá souvislost se záměrem šéfa horní komory Miloše Vystrčila neuhnout v záměru jeho předchůdce a navštívit Tchaj-wan.
Z amerického pohledu to je nejen podpora ostrova, který má pro Washington strategickou důležitost a už léta i jejich bezpečnostní krytí. Je to i způsob, jak si otestovat reakci Pekingu, a samozřejmě malý políček do tváře čínským pohlavárům. Koneckonců Číně a hrozbám přicházejícím z pevniny Pompeo věnoval i většinu své senátní řeči.
Čímž se dá volně přejít od formy k obsahu, od symbolů k samotným jednáním. Americký ministr zahraničí si tu vyslechl mnoho hezkých slov – a sám je i rozdával. Ať už šlo o podporu demokracie a stavění hrází vůči autokratům a despotům. Anebo o praktická témata, jak boj proti kyberzločinu, vytěsňování čínské firmy Huawei z budování sítí 5G či vyřazení čínských a ruských zájemců z dostavby Dukovan.
Tady ale vřelost narazila na určité limity, Pompeo si z Prahy žádný písemný příslib – například v podobě memorand – neodvezl. A své hranice euroatlantického nadšení prokázal i Andrej Babiš, když se zdrženlivě vyjadřoval k zúžení výběru dodavatelů pro Dukovan. O možné přítomnosti amerických vojáků na českém území nemluvě.
Jinak to ale pro českého premiéra byla vítaná příležitost ukázat se jako státník a prozápadně orientovaný politik, což může hrát roli i v nynější předvolební době. Snaha zúročit přítomnost šéfa americké diplomacie dokonce Babišův PR tým dovedla až k výrobě videa s „exkluzivními záběry“ ze setkání obou politiků a jejich partnerek.
Klíčový je ale dopad na českou politickou scénu jako takovou. Příjezd takto významného člena americké administrativy byl nepochybně vzpruhou pro zdejší atlantické vazby. Utlumené jednak rezervovaným postojem k postavě prezidenta Donalda Trumpa, ale především přebíjené zájmem směřujícím na východ – především do Číny.
A taky příležitostí k nostalgickému zavzpomínání, kdy sem jak na běžícím pásu jezdili i američtí prezidenti, chodili do hospod a hráli v hudebních klubech. A kdy českého prezidenta nejen zvali do Bílého domu, ale ještě mu tam uspořádali undergroundový koncert.
