Česko je zpátky ve vyjetých kolejích. Andrej Babiš a jeho „bývalý“ Agrofert mají problémy s dotacemi, premiér je opět trestně stíhanou osobou. Když se dostatečně vydovádíme nad rozhodnutím nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana obnovit Babišovo stíhání, otevře se prostor pro dvě poznámky.
První je politická. Ještě včera ráno bylo řešením situace kolem střetu zájmů buď Babišovo odstoupení, nebo prodej Agrofertu či slepý trust. Odpoledne už zbyl jen bezpodmínečný odchod z politiky. Otázka nezní, zda má Babiš odejít, ale jak ho k tomu donutit. Náměstí nefungují, parlamentní opozice nemá sílu. Řešení je proto v rukou samotného Babiše. Ten by v normálních časech buď odstoupil a nabídl za sebe loutkového premiéra, anebo kormidloval k předčasným volbám. Jenže normální časy v Česku skončily nejpozději v létě roku 2013 a Babiš nikdy neodstoupí, to si zapamatujte.
V zádech má silnou podporu: prezidenta Zemana a jeho známé postoje. Nikoho jiného než Babiše by premiérstvím nepověřil, navíc mu slíbil abolici. Tečka. Proti tomu se prakticky nedá argumentovat. A to ani při vědomí, že by Babiš prezidentovu milost nepřijal, jak sám v září řekl.
Druhá věc je složitější a týká se kondice soustavy státního zastupitelství. Až zásah nejvyššího žalobce poukázal na nezákonnost rozhodnutí Jaroslava Šarocha, který stíhání v kauze Čapí hnízdo na konci srpna zastavil. Nezákonnost v podání strážce zákonnosti trestního řízení? Je to termín tvrdý, jakkoli také formální a očekávaný. Nemůžeme se tvářit, že nejde o mimořádnou a nezvyklou kritiku práce pražských městských žalobců. Šaroch bude kauzu dál dozorovat, ale bude v ní zároveň vázán pokyny Pavla Zemana. Pokud ovšem v takto sledované kauze potřebují žalobci „vést za ručičku“, jak asi vypadají kauzy, kam světlo veřejného zájmu nedopadá?
Nejde přitom o maličkost. Státní zástupce Šaroch rozhodoval pod tlakem času, na samotné hraně lhůt, které mu na vyšetřování byly uděleny. Přesto musel nyní Zeman konstatovat, že věc není ve stavu, v němž by bylo možné rozhodnout buď o obžalobě, nebo o zastavení stíhání. Po čtyřech letech nehotová věc. Jde přitom o městskou úroveň žaloby, navíc o Prahu, kde by člověk očekával jistou profesní erudici a vyspělost. Ukázal se rovněž rozpor mezi „městem“ a vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou; Zeman ji pochválil, řekl, že se s jejím názorem ztotožňuje. Bradáčová měla Čapí hnízdo dvakrát na přezkumu, dvakrát de facto řekla „stíhat“.
Přesto Šaroch a Erazím nařídili zastavení. Před českou soustavou státního zastupitelství stojí těžké otázky k zodpovězení.
