Nepokoje v Saské Kamenici ukazují na obecnější problémy německé společnosti i na specifika zemí bývalé NDR, úžeji Saska.
Německo je nadále velmi úspěšná, bohatá, demokratická země. Bez ohledu na příchod zhruba 1,5 milionu uprchlíků vykazuje německý rozpočet rekordní přebytek, nezaměstnanost je nejnižší za mnoho let a kriminalita klesá. Přesto země zažívá sociální, kulturní i politickou fragmentaci. Jde o změnu chování části obyvatel, kteří se cítí otřeseni ve svých jistotách. Toho využívá extrémní pravice, která se prolamuje do veřejného prostoru. Politika, která měla oba fenomény včas prakticky řešit, klopýtá za vývojem.
Obavy řady lidí, zejména žen, jsou spojeny i s pocitem fyzického ohrožení. Přes celkový pokles kriminality totiž vzrostl počet násilných činů. Část veřejnosti žije v nejistotě a přesvědčení, že stát selhává. Vedle toho sílí takzvané kulturní ohrožení: společnost a okolí se mění „domácímu“ obyvatelstvu před očima, roste počet lidí jiných etnik a kulturních okruhů. Mnoho lidí vnímá tuto změnu jako příliš rychlou, dříve dobře známé prostředí se ztrácí. Roste obava a snaha se tomuto trendu postavit. Navíc nehledě na hospodářský úspěch země je téměř pětina obyvatel ohrožena chudobou, roste nerovnost, digitalizace a globalizace mění svět práce a zpochybňují navyklé jistoty. Potud všeobecné jevy.
Kde jsou specifika východních zemí Německa? Nejistota a ohrožení jsou zde pociťovány jako hlubší i proto, že zdejší společnost musela teprve nedávno strávit demontáž bývalé NDR, která představovala přes všechny výhrady známý kulturní a sociální rámec. Nyní je východ spolkové republiky vystaven novým změnám, na něž je kvůli chybějící zkušenosti s multietnicitou připraven ještě méně než západ. Navíc se transformace a modernizace na východě týkala především dopravní a ekonomické infrastruktury, nikoli infrastruktury společensko-politické. Nedostatečné je politické vzdělávání na školách, je málo institucí, které spojují veřejnost s politikou, jednotlivce s demokratickým státem.
Toho využila extrémní pravice. Šokovala rychlostí, s níž koordinovala svůj dramatický vstup na scénu. Neonacisté se navíc dokázali obratně smísit s běžnými demonstrujícími občany. Projevilo se tak velké selhání saské CDU: během své 28leté vlády sice extrémní organizace zakazovala, ale podcenila sílu vznikající extrémně pravicové subkultury a dostatečně se vůči ní nevymezila.
Poučení ze Saské Kamenice je ovšem širší a týká se nejen Německa. Stát musí obnovit důvěru v bezpečí i běžný pořádek, reagovat na pocity sociální nespravedlnosti a vyloučení. Dokud palčivá témata nebudou předmětem politické debaty, budou je přebírat populisté, kteří společnost dále polarizují a zpochybňují politický systém. Růst Alternativy pro Německo ukazuje, že radikální a jednoduché postoje nacházejí u části veřejnosti podporu – to může nakonec zásadně změnit politickou mapu Německa.
Autor působí na katedře německých a rakouských studií FSV UK a v Ústavu mezinárodních vztahů
