Češi se obávají migrantů mnohem více než jiné evropské národy. Největší problém nemají s muslimy, ale paradoxně s Romy. Z výsledků rozsáhlého mezinárodního šetření navíc vyplývá, že pro Čechy jsou důležitější peníze než zdraví a v porovnání s ostatními jsou skutečně národem věčných kverulantů. Čím lépe se jim daří, tím jsou navíc sobečtější.
„Ukazuje se, že máme velké výhrady k některým skupinám migrantů. Z hlediska toho, kdo je pro nás přijatelný, vyplývá, že mnohem radši přijmeme nekvalifikované dělníky z nám bližších zemí, než vzdělaného muslima a úplně nejhůř na tom jsou Romové. Ti jsou podle výsledků ještě méně akceptovatelní než muslimové,“ vysvětluje pro Info.cz jedna z autorek knihy Jak se žije Čechům v současné Evropě? Jaroslava Pospíšilová. Se svými kolegyněmi ze Sociologického ústavu Akademie věd sestavily pomocí dat z European Social Survey studii, která srovnává postoje Čechů s jinými evropskými národy.
Radši muslimy než Romy
K migraci Romů do Česka se vyjádřilo odmítavě 63 % oslovených, muslimy nechce v žádném případě přijímat 55 % lidí. Češi jsou obecně méně otevřeným národem. Ve srovnání s evropským průměrem by jim více vadil příchod lidí jiných ras, obyvatel chudých mimoevropských zemí i imigrace Židů.
„Lidé se migrace bojí a Češi v tom nejsou výjimkou. Obávají se rostoucí kriminality a jediný rozdíl, který Česká republika vykazuje, je, že obavy Čechů jsou dvojnásobné oproti ostatním zemím. Dá se tak říct, že Češi jsou více ostražití,“ dodává Pospíšilová. Znamená to, že zatímco v Evropě se migrace obává v průměru 30 % vysokoškolsky vzdělaných obyvatel, v Česku se bojí více než 60 % lidí s titulem. Největší obavy z migrace pociťují v Česku voliči pravicových stran, celkem 79 % z nich. Z přistěhovalců má také strach 79 % lidí s nejnižšími příjmy.
Výzkum se také zabýval tím, co Češi potřebují ke štěstí, respektive k tomu, aby svůj život dokázali ohodnotit jako spokojený. „Z výsledků vyplynulo, že pro Čechy je nejdůležitější práce a materiální zabezpečení, zdraví bylo až na druhém místě, byť těsně,“ vysvětluje vědkyně. Znamená to tedy, že pro obyvatele Česka jsou důležitější peníze, než jejich zdraví.
Národ kverulantů?
Češi se v hodnocení spokojenosti pravidelně umísťují v dolní polovině žebříčku. Mezi nejspokojenější národy Evropy patří Dánové, Švýcaři a Norové, nejméně spokojení jsou Portugalci, Lotyši a Maďaři. „Vysvětlení je ošemetné. Možná je to skutečně tak, že Češi jsou takový ten národ Švejků a kverulantů, kteří si často stěžují. Je to vidět i při vyplňování dotazníků. Češi při hodnocení na škále neradi používají extrémy a vždy se drží blíže u těch mírnějších hodnocení uprostřed. Ve finále z toho ale při porovnání vyjdou kriticky, protože severské země naopak hodně používají horní pozitivní hodnocení. Hodně to odpovídá hodnotovému nastavení společnosti,“ dodává Pospíšilová. Experti ale upozorňují na relativitu tohoto měření, protože spokojenost a štěstí může pro různé národy znamenat něco jiného a hodnocení tak není nijak objektivní.
Zajímavé je také porovnání hodnot, které jsou pro jednotlivé národy důležité. Česko v něm opět vyniká specifičností, protože má oproti předpokladu mnohem nižší míru tolerance. „Česko je sice blízko postkomunistickým zemím, které vykazují nejnižší míru tolerance a orientace na druhé, ale má své specifikum. Tolerance a orientace na druhé totiž většinou roste s ekonomickou prosperitou. U České republiky ale s rostoucími životními standardy tolerance proti předpokladu klesá, a v tomto ohledu se od Západu čím dál více vzdalujeme,“ doplňuje odbornice.
Úspěšní sobci
Čím lépe se tak Češi mají, tím více jsou sobečtější. U jiných národů je to přesně naopak. Výjimkou jsou také obyvatelé Česka s vysokoškolským vzděláním. Obecně totiž v Evropě platí, že se vzděláním roste altruismus. „V Česku je to naopak a vyšší hodnoty orientace na druhé vykazují lidé s nižším vzděláním a vysokoškoláci jsou naopak vysoce orientování na úspěch a moc,“ vysvětluje Pospíšilová.
I tyto postoje je vzdalují od Západu, kterému se po revoluci chtěli Češi tak brzo přiblížit. Zatím se to ale nedaří. „Podle výsledků nepatříme ani na Východ, ani na Západ. Odpovídá to i našemu geografickému umístění v srdci Evropy. Jsme tak někde na pomezí mezi Západem a Východem, i když ve většině témat, kterým jsme se věnovali, se více přibližujeme našim východním sousedům. Ale ze všech postkomunistických zemí jsou Češi Západu nejblíže,“ ubezpečuje Pospíšilová. Dědictví komunismu je podle ní v odpovědích stále patrné. Možnost dohnat Evropu ale existuje.
„I Západ se vyvíjí, on se nezastavil. My jsme se připojili v turbulentní době, kdy se Západu snažíme přiblížit, ale Západ se v tu chvíli také pohybuje. Paradoxně někteří autoři tvrdí, že se nyní Západ naopak začne přibližovat k nám a že se opravdu někde uprostřed potkáme,“ předpokládá vědkyně.
Evropské země se ovšem jednoznačně shodují na představě fungování demokracie. „V tom se neodlišujeme od zbytku Evropy, ve které existuje sdílená definice demokracie. Jako její základní hodnoty Evropané vnímají rovnost před soudy, odpovědnost vlády a svobodné volby,“ dodává Pospíšilová.
Další články si můžete přečíst na Info.cz ZDE >>>
