Lenin řekl, že můžeme prožít desítky let, kdy se nic neděje. Ale pak přijdou týdny, v nichž se stanou celé dekády. Takové urychlení se právě teď povedlo Rusku.
Na tento konflikt se na jednu stranu připravovalo dlouhodobě. Doplnilo devizové rezervy na zhruba 650 miliard dolarů, tedy asi 40 procent HDP. Národní fond bohatství se díky vysokým příjmům z komodit podařilo navýšit na 12 procent HDP. Rusko sankce očekávalo, ale jen v podobě po své invazi na Krym, tedy omezení některých vývozů do Ruska. V tom se přepočítalo.
Zmrazení velké části devizových rezerv nenechalo centrální bance nástroj, jak zabránit pádu rublu, jehož hodnota klesla o třetinu. Odstřižení velké části ruských bank od SWIFT je pro Rusko nepříjemné, ale ne zničující. Rusko může přijímat platby za plyn a ropu. Nicméně právě absence devizových rezerv snižuje možnosti Ruska vyhrožovat zastavením dodávek plynu a ropy, protože platby za ně jsou jediným zdrojem deviz, které země potřebuje na nákupy ze zahraničí.
Rusko je závislé na dovozu čehokoliv s vyšší přidanou hodnotou: strojů, technologií, elektroniky, aut, léků a zdravotních potřeb. Prostě čehokoliv, co netryská ze země. A polovina dovozů přitom jde z EU. Klíčové jsou také sankce, které míří proti oligarchům a jejich rodinám.
Rusko dokázalo zrušit dlouho budovanou neutralitu dvou států a vojenskou zdrženlivost další země. Švédsko se rozhodlo, že podobně jako EU dodá zbraně Ukrajině. A Švýcarsko se připojilo k EU v zákazu přeletu ruských letadel nad svým územím, ale především rozhodlo zmrazit majetek vybraným Rusům a firmám. Německo během pár dnů přebudovalo svou bezpečnostní politiku. Na obranu bude dávat dvojnásobek. A také změnilo svou energetickou strategii, vybuduje dva terminály na LNG. Firmy, které investovaly v Rusku, se začínají zbavovat ruských podílů, což v mnoha případech bude znamenat jejich odpis.
Mimochodem abychom měli správně nastavené parametry ruské ekonomiky: Rusko představuje asi dvě procenta světové populace, dvě procenta světového HDP a tři procenta ze světových výdajů na armádu. Kombinace vývozů a dovozů EU do Ruska jsou na 1,2 procenta HDP EU. Ekonomika Ruska je sice desetkrát větší než ekonomika Ukrajiny, ale ekonomika EU je zase desetkrát větší než ekonomika Ruska. Ekonomicky tedy Rusko nemůže EU konkurovat.
Jaké dopady můžeme čekat na naši ekonomiku? Vývozy z ČR do Ruska a na Ukrajinu představovaly loni asi 2,2 procenta HDP. Průměrná dovozní náročnost vývozů je cca 50 procent, takže naprostý výpadek vývozů do těchto zemí by snížil HDP asi o jedno procento.
Větší problémy může přinést výpadek dovozů surovin, respektive růst jejich cen. Pokud by se ceny plynu dostaly na 100 eur, tak se dopad bude pohybovat o další dvě procenta HDP. A tento dopad se projeví ve vyšší inflaci a nižším růstem. Ceny potravin může zvýšit narušení dodávek pšenice, slunečnice a dalších potravinářských komodit. Stejně tak výpadek nebo omezení surovin pro výrobce hnojiv.
Případný nedostatek palladia, niklu a mědi bude mít podobný dopad jako zadření dodavatelských řetězců: vzhledem k tomu, že jde o suroviny na začátku výrobního cyklu, dopad se dominově rozšíří do celé ekonomiky. Pokud tentokrát nebudou globální výrobu omezovat lockdowny spojené s covidem, tak můžeme předpokládat, že omezení dovozů z Ruska by mohlo mít na HDP asi dvouprocentní dopad.
První velmi hrubý odhad tedy ukazuje, že česká ekonomika letos poroste v lepším případě o dvě procenta, v případě výraznějšího růstu cen a nedostatku surovin nás čeká stagnace či mírný pokles. Česká ekonomika to tedy přežije.
