Je to více než padesát let, co se v britské BBC objevil spot ukazující, jak robotická paže „Unimate“ připravuje snídani – opečený toast se šálkem čaje. Od té doby urazily robotické paže dalekou cestu, řadu lidí – obzvláště těch z dělnických profesí a odborářských hnutí, však nadále děsí, že jim seberou práci. To však nebude tak žhavé.
Robotické ruce jsou dnes sice obratnější, menší, rychlejší, ale přesto stále stejně hloupé – co jim člověk pomocí jasného programování nepřikáže, neudělají. Vidět je to i zde v dánském Odense, kde sídlí největší dodavatel stolních robotických ramen na světě, společnost Universal Robots. Ta se krom toho, že takzvané koboty – kolaborativní roboty – vyrábí, soustřeďuje také na to, aby je uživatelé zvládli naprogramovat a nastavit na různé typy úkonů.
„V příštích 15 až 20 letech se totiž technologie nezmění – roboti budou nadále hloupí a lidé jim budou stále velet,“ tvrdí Jürgen von Hollen, šéf firmy, která denně vyrobí kolem 60 nových kobotů. To vše za pomoci vlastních kobotů. Lidský faktor ovšem nezmizel z výrobního procesu ani u tak silně inovativně založené firmy.
A podobné to prý bude u dalších firem. Dělník, který po celou šichtu dělal jeden dva typy úkonů, jen projde školením a podepíše novou smlouvu hovořící o změně typu práce – kobotovi bude mistrovat, bude mu vymýšlet nová či efektivnější uplatnění.
Dává to smysl – kdo jiný než člověk, který po X let dělat daný typ práce, by měl dohlížet na správnost pracovního postupu robota? Kdo jiný než člověk by měl dozorovat robota a za pomoci své inteligence a znalostí operativně řešit nestandardní situace? To je ta práce, která se v budoucnu bude danit.
