Premiér Petr Fiala vyhlásil restart Česka. Nabídl vizi. Popsal, proč posledních minimálně deset let stagnujeme. A řekl, že nám chybí sebevědomí a shoda na tématech, která přežijí jedno volební období.
Fajn projev. Dokonce takový, na kterém se dokážou shodnout když ne všichni, tak určitě drtivá většina účastníků páteční konference Česko na křižovatce, kde Fiala mluvil. Tedy byznysmeni, „kapitáni průmyslu“, možná i zhruba třetinová masa voličů, která je ještě ochotna naslouchat jiným než jednoduchým řešením a uvažovat v horizontu přesahujícím topnou sezonu. Pokud chtěli organizátoři konference pozvat řečníka s projevem na pomezí politologie, psychologie a motivačního koučingu, Fiala zadání splnil.
Problém je snad jen v tom, že shrnutí dobře známých faktů, na kterých je těžko co rozporovat, a jejich zabalení do motivačního balíčku s mašličkou samo o sobě nestačí. A že je těžko pominout, že je Petr Fiala dnes především politik s výrazně omezenou dobou spotřeby, která aktuálně čítá dva roky se čtyřletou opcí. A to značně nejistou.
Petr Fiala nejspíš hluboce věří všemu, co říkal. Ono také není moc čemu nevěřit, známe to všichni, kdo se kdy aspoň na chvilku vezli na baťovském nebo havlovském sentimentu. Česko mělo v jistých obdobích skvělou budoucnost, bylo evropskou, když ne světovou špičkou. Promrhalo étos sametu a uspokojilo se vstupem do EU. Petr Fiala si dokonce přesně sedm minut po odvysílání projevu na sociálních sítích změnil profilovou i úvodní fotku na sociálních sítích, nechal si tam vložit ty z pátečního projevu a doplnil je sloganem Restart Česka. Ve využití pro účely politického marketingu možná vidíme i start předvolební kampaně pro rok 2025.
Psychologicko-motivační vzkaz premiérova projevu zní takto: Jsme úspěšný národ, jen nám chybí sebevědomí. Máme-li se stát světovou špičkou, musíme se stát křižovatkou Evropy. Fiala nejspíš ví, že sebeúrovňovější a promakaná křižovatka, ze které ovšem dojedete nejdál do Náchoda nebo k Mikulovu, je k ničemu. A tak to raději nezpochybňuje, exekutivním politickým řešením (chcete-li: kdy tedy konečně dojedeme po dálnici do Wroclawi nebo rychlovlakem do Vídně) nás ani sebe neobtěžuje. Jen říká, že bez toho to nepůjde. Děkujeme.
Známe to všichni z různých firemních sedánků: Problém motivačních projevů bývá jejich odtržení od blízké reality. Na pojmenování problematického stavu se shodneme. Celkem tušíme, proč Fiala mluví o zaostávání v poslední dekádě, i když realita je příšernější a s posledním aspoň trochu vizionářským programem pro Česko přišel Mirek Topolánek a jeho stínová vláda v roce 2006.
Nejkonkrétnější byl Fiala v části, v níž mluvil o strategických investicích. V šesti prý pečlivě zvolených oblastech zmínil dvě, kde musí Česko dohánět dluhy: dostavba infrastruktury a posílení energetiky. Zbylé čtyři oblasti pak už jsou prý příležitosti: expanze jádra, automobilový průmysl, zapojení do průmyslu čipů a nejnovější trendy včetně umělé inteligence.
Shrnuto: Petr Fiala jako politik pro další dva roky hledá cestu, jak prodat to lepší z vládnutí svého kabinetu. Proto zmiňoval zahraniční politiku nebo zvládnutí migrační výzvy. Mluvil o strategických investicích, nutně v řádech stamiliard, spíš bilionů korun. Neřekl, kde na ně vezmeme, a tak si pomůžeme citací z jiného aktuálního článku: „Ministerstvo financí předložilo vládě návrh státního rozpočtu na příští rok se schodkem 252 miliard korun. Návrh počítá s poklesem výdajů ve většině rozpočtových kapitol. Nejvíc stát vydá, tak jako každý rok, na takzvaných mandatorních výdajích.“ A snít můžeme jít zase jinam.
