Polská národně-konzervativní Právo a spravedlnost (PiS) sice vede v průběžném sčítání polských voleb, odhady výsledků ale naznačují, že potřetí v řadě vládnout nebude. Na výsluní se nejspíš vrátí někdejší premiér a předseda Evropské rady Donald Tusk s Občanskou koalicí (KO). K funkční většině bude potřebovat získat centristickou Třetí cestu a Novou levici, což by však neměl být větší problém. Nedělní volby ukázaly, že Poláci už jsou unavení z dlouhé vlády PiS a jejího věčného hledání nepřátel. Ani venkov si věčně nelze kupovat předvolebními dárky.
Odhady a průběžné sčítání hlasů signalizují, že osm let vládnoucí strana Jaroslawa Kaczyńského skončí sice s nižším výsledkem než minule, ale s podobným jako v roce 2015. Tuskova partaj společně se spojenci však letos zřejmě zaboduje více a rozhodující nakonec bude výsledek potenciálních koaličních partnerů obou nejsilnějších uskupení. Vše přitom nasvědčuje tomu, že nacionalistická Konfederace získala podstatně méně hlasů, než se ještě nedávno předpokládalo. Velmi dobře si naopak zatím stojí Třetí cesta.
Jejich předběžné skóre naznačuje, že nevyhranění Poláci dali před radikalismem přednost umírněnosti a kompromisu a vsadili na alianci, která slibuje konec věčných sporů a polarizace. Tusk také na rozdíl od svého konkurenta pochopil, že bude koaliční partnery potřebovat, a nechal je vyrůst.
Sázka na Třetí cestu přitom byla velmi nejistá. Trochu divoce spojuje tradiční lidovce s agrárním zázemím s Polskem 2050, které kombinuje prvky křesťanství, liberalismu a ekologie, ale místo výrazné ideologie je spíše stranou pro všechny. Aliance klade důraz na decentralizaci a venkov, vzdělávání a na obnovitelné zdroje a slibuje tak, že bude skutečně řešit strukturální problémy země, které se PiS pokoušelo zalátat štědrými příspěvky pro rodiny.
Ukázalo se ovšem, že i když Právo a spravedlnost před volbami slíbila posílit své hlavní lákadlo a zvýšit přídavky na děti z 500 zlotých na 800 zlotých, nové hlasy tím už nepřitáhne. Lidé si na tučné bonusy zvykli a opozice slibovala, že je rušit nebude. Kaczyński, který dlouhodobě sázel na rurální voličstvo, možná také podcenil trend posledních let, kdy se liberálněji smýšlející lidé s vyšším vzděláním stěhují z měst a venkov se postupně proměňuje.
V neposlední řadě mohl únavu z dlouhé vlády podpořit aktuální nepřesvědčivý výkon polské ekonomiky, jenž je v kontrastu se solidními růsty hrubého domácího produktu, které země zažívala v uplynulých hlasováních. Tuskovi v tuto chvíli stačilo ukazovat na to, že Evropská komise kvůli krokům vlády v oblasti justice blokuje desítky miliard eur pro Varšavu z mimořádného fondu na pomoc ekonomikám po covidové pandemii.
PiS si ale zřejmě nakonec nejvíce uškodila sama. Její kampaň byla příliš agresivní, od útoků na politické soupeře přes strašení migrací po zhoršení vztahů se sousedy. Zatímco rusofobie Kaczyńského v době války na Ukrajině funguje, jeho zavilé nepřátelství k Německu je zřejmě na Poláky příliš.
Ve snaze nedovolit sbírat Konfederaci hlasy venkovanů a neztratit zemědělce nakonec vystupovalo Právo a spravedlnost poměrně tvrdě i vůči Kyjevu a vyhrotil se tak spor o ukrajinské obilí. To vše vedlo k velké mobilizaci voličů, účast byla nejvyšší od pádu komunismu, a to ku prospěchu opozice.
Tusk už ohlásil vítězství svobody a demokracie a konec PiS, s vládou to však nemusí mít snadné. I pokud se skutečně stane premiérem, bude muset kolektivní vítězství opozice proměnit ve smysluplně fungující koalici. Proti sobě přitom stále bude mít mocného soupeře, z Práva a spravedlnosti vzešlého prezidenta Andrzeje Dudu. Hlava státu může poměrně úspěšně blokovat jeho reformy a Poláci tak mohou být nakonec zklamaní, že proměna země nepostupuje tak rychle, jak by si přáli.
