Válka na Ukrajině přesunula těžiště světové pozornosti na východ Evropy a z Varšavy se stal důležitý aktér na poli diplomacie, bezpečnosti a energetiky. Polsko s 38 miliony obyvatel mělo vždy pocit, že mu přinejmenším v sedmadvacítce náleží důležitější role. Nyní má příležitost se realizovat, jeho ambice jsou nejčitelnější právě v blížících se volbách.
Hlasování 15. října rozhodne nejenom o tom, jak bude vypadat vnitrostátní polská politika, ale také o vztazích Varšavy s Bruselem, Berlínem a částečně i Prahou. „Polské podzimní parlamentní volby jsou pro Česko nejdůležitější zahraniční volební událostí roku,“ uvádí ve své analýze výkonný ředitel Asociace pro mezinárodní otázky Vít Dostál.
Rýsují se tři povolební scénáře. Není zdaleka vyloučené, že se konzervativní Právo a spravedlnost (PiS) udrží u moci i pro třetí volební období. Opozice v čele s Občanskou platformou Donalda Tuska však cítí šanci, že by mohla po klání dát dohromady většinu. Ve hře je i povolební pat a nutnost hlasování, nejspíš na jaře, zopakovat. I kdyby se opozici skutečně podařilo Polsku v příštích letech vládnout, nebude to mít s prováděním změn snadné. Zde je pět důvodů, proč se vyplatí sledovat polské volby a vývoj v sousední zemi.
1. Polsko je velký, ale problematický člen EU
Osmiletou vládu PiS silně poznamenaly spory s Bruselem týkající se zejména justiční reformy. Vedly až k žalobě Evropské komise a blokaci desítek miliard eur pro Varšavu z mimořádného fondu na pomoc ekonomikám po covidové pandemii. Opozice proto ráda tvrdí, že PiS ohrožuje polské zájmy a země kvůli vládní politice přichází o unijní prostředky.
Pokud by u severních sousedů došlo k politickým změnám, projevily by se tak zejména v přístupu Polska k sedmadvacítce. „Pro vládu současné opozice by byla prvním a nejdůležitějším tématem otázka odblokování prostředků z fondu obnovy,“ je přesvědčen Dostál. Zdůraznil však, že dokud Polsko nezmění justiční zákony, vyplaceny nebudou. A to nebude snadné, jelikož tyto kroky může svým vetem mařit prezident Andrzej Duda, jenž vzešel z PiS. Jeho nesouhlas musí Sejm přehlasovat třípětinovou většinou a je silně nepravděpodobné, že by ji nynější opoziční strany po volbách měly.
„Evropská komise v tomto nemůže ustoupit, protože celou dobu tvrdila, že nejde o politickou záležitost. Nedovedu si představit, že by k tomu přistoupila, aniž by tím zásadně narušila svou reputaci,“ míní analytik.
Nástup Tuska, jenž byl pět let předsedou Evropské rady, by znamenal i celkový posun polského pohledu na evropskou integraci. Pro Právo a spravedlnost jsou unijní instituce nástrojem členských států a ústředním tématem strany je suverenita a neochota vzdát se pravomocí. Nynější opozice podle Dostála míní, že Varšava může dosáhnout svých cílů i prostřednictvím nadnárodních institucí a byla by zřejmě svolnější ke kompromisům při debatě o reformě EU.
2. Varšava chce být evropskou vojenskou velmocí
Současná polská vláda vždy brala vážně hrozby na své východní hranici a válka na Ukrajině ji přiměla k tomu, aby ještě stupňovala své úsilí na poli bezpečnosti. Pozornost se upírá především k modernizaci polské armády a masivnímu zbrojení.
„Krom nákupu moderních tanků, houfnic i letadel F35 se snaží i o rozšíření počtu aktivních vojáků na tři sta tisíc. V neposlední řadě usiluje i o posílení domácího obranného průmyslu,“ vypočítává Jan Kofroň z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „Pokud by všechny tyto plány vyšly, z Polska by se stala jedna z vojenských mocností Evropy,“ podotýká.
S tím souhlasí i Oldřich Krpec z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, podle něhož budou dopady polských snah značné. „Pokud by Polsko realizovalo byť jen z významné části své plány, vznikla by na východě Evropy skutečná vojenská mocnost, schopná sama odradit a případně vojensky porazit jakéhokoliv myslitelného protivníka v regionu. To by samozřejmě představovalo zásadní změnu rozložení sil a potažmo posílení východního křídla NATO,“ zdůrazňuje.
Krpec však vidí v plánech Varšavy i jistá úskalí. Využívá podle něj válku na Ukrajině k realizaci snů o velmocenském postavení Polska a její úsilí není primárně příspěvkem do evropské obrany. Ze zbrojení mají jen malý prospěch evropské firmy, spíše ty americké a především Jižní Korea. „Největší handicap evropské zbrojní politiky jsou malé a nárazové objednávky, které neumožňují smysluplně udržovat rozsáhlejší výrobní kapacity. Nyní mají být produkovány stovky tanků, děl a transportérů nově rozšiřovanými a budovanými polskými kapacitami na základě transferu z Jižní Koreje, tedy od konkurentů evropských zbrojovek,“ vysvětluje Krpec.
Zatím však není jasné, nakolik se ambiciózní plány sousední země zhmotní. Její armádní výdaje by měly v příštím roce dosáhnout čtyř procent HDP v době, kdy polská ekonomika není v nejlepší kondici a rozpočet zatěžují i štědré vládní sliby či náklady na energetickou transformaci. Může se tak stát, že Varšava bude nucena své záměry omezit, zvlášť v případě vítězství opozice.
„Zdá se, že PiS je v tomto ohledu radikálnější a jeho vítězství by zřejmě znamenalo snahu tyto plány dovést do konce. Opozice by se zřejmě chovala o něco umírněněji, nelze ale říci, že by v případě jejího vítězství Polsko na vojenskou modernizaci rezignovalo,“ domnívá se Kofroň. Krpec nečeká, že by vítězství opozice znamenalo omezení podpory Ukrajiny, obranné výdaje by však podle něj byly nižší a držely by se spíše kolem dvou procent HDP. Považuje také za možné, že by nová vláda přehodnotila svou spolupráci s Koreou a více se otevřela společným evropským projektům.
3. Země na Baltu se stává důležitým energetickým uzlem
Polsko v době války na Ukrajině nabylo na důležitosti i po stránce energetiky. Před ní se řada evropských zemí spoléhala na přívod plynu z Ruska několika potrubími, která ale postupně víceméně vyschla. Polsko se snažilo už dříve diverzifikovat své zdroje a tak mohlo před rokem zprovoznit plynovod Baltic Pipe, který do země po dně Baltského moře přivádí surovinu z Norska. Otvírá tak možnosti i dalším zemím regionu, v současnosti zejména Slovensku.
To může díky přípojce do Polska těžit i z toho, že Poláci už dříve ve Svinoústí vybudovali terminál na zkapalněný plyn. V současnosti plánují jeho rozšíření a v roce 2028 by měl začít fungovat i plovoucí terminál v Gdaňském zálivu. „Naším plánem je stát se energetickým uzlem, zejména plynovým, pro střední Evropu,“ řekl na jaře premiér Mateusz Morawiecki.
Česko však ambicí svého severního souseda zatím využít nemůže, jelikož plynovou přípojku z Polska nemá. Její stavba je ovšem v plánu a pokud vše půjde hladce, potrubí Stork II by mělo být zprovozněno v roce 2026. Za zmínku stojí i pokračující expanze polostátní společnosti Orlen, která má také zjevnou ambici být silným regionálním hráčem. V Česku provozuje dvě rafinerie a ovlivňuje tak, odkud do tuzemska poteče ropa. Firma navázala úzké partnerství se Saúdskou Arábií, náhradu ruské ropy v Česku ale zatím brzdí malá kapacita ropovodu TAL.
Pro Česko nyní bude také velmi důležité sledovat, jak si Polsko poradí se záměrem rychle vybudovat jaderné elektrárny. Současná vláda chce postavit šest reaktorů. První tři by měla stavět severoamerická firma Westinghouse, další jihokorejská KHNP, tedy zájemci o stavbu nového bloku v Dukovanech.
„Polsko má jinou výchozí situaci, neprovozuje žádný energetický reaktor a má tudíž zájem o české zkušenosti, bilaterální spolupráci a dobré vztahy s naším průmyslem, což se za ministerstvo průmyslu a obchodu snažíme podpořit,“ uvedl Tomáš Ehler, zástupce vrchního ředitele sekce energetiky a jaderných zdrojů na ministerstvu.
Podotýká však, že Varšava šla cestou mezivládní dohody, zatímco Česko na základě svých zkušeností a kapacit zvolilo formu tendru tak, aby získalo co nejlepší podmínky. „Polský přístup zároveň potvrzuje, že v případě flotilové výstavby lze dosáhnout větších úspor z rozsahu a synergií, ale i větší míru zapojení domácího průmyslu,“ tvrdí Ehler. Výběr u sousedů podle něj sice nebude mít vliv na výsledek českého tendru, v případě výběru stejné technologie však může dojít k ještě větším synergickým efektům i příležitostem pro české dodavatele.
4. Sousedské vztahy nejsou bez šrámů
Polsko s Českem sdílí 760 kilometrů hranic a je pro něj důležitým partnerem. „Česko-polské vztahy leží na velmi dobrých základech bez ohledu na to, kdo v jedné nebo druhé zemi vládne. Mezi zeměmi je obrovská obchodní propojenost, obrat nadále roste,“ popisuje Dostál. Polsko patří mezi klíčové obchodní partnery České republiky, na straně vývozu je třetí po Německu a Slovensku, v případě dovozu rovněž zaujímá třetí příčku po Německu a Číně. V roce 2022 dosáhl dovoz z Polska do Česka 441 miliard korun a vývoz k sousedům 400 miliard.
Sousední země v současnosti nabízí řadu investičních příležitostí, především v dopravní infrastruktuře, stavebnictví, energetice a ICT. Polská vláda láká na řadu investičních pobídek a firmy, které v zemi působí, si pochvalují dobré podnikatelské klima.
„V Polsku je byznys na prvním místě a má velkou podporu. Polsko si uvědomuje, že podnikání s sebou přináší restrukturalizaci ekonomiky a že konkurenční trh práce vede ke zvyšování mezd,“ řekl už dříve e15 Milan Kratina, investor do průmyslových nemovitostí ze společnosti Accolade. Nedá se tak očekávat, že by se s případným politickým obratem přístup Varšavy nějak změnil.
Za rozmachem sousední země je podle Krpce řada faktorů, především velký trh, historicky nižší stupeň rozvinutosti infrastruktury, průmyslu a urbanizmu, stále nižší náklady práce, ale i vyšší tolerance vůči zásahům do veřejného prostředí. „Obecně lze říct, že tyto faktory působí v současné době ve prospěch Polska bez ohledu na to, kdo zvítězí ve volbách,“ vysvětluje.
Dostál má pocit, že v postcovidovém období se zvýšil i zájem české veřejnosti o Polsko. „Lidé tam například začínají jezdit na dovolenou k moři a přivážejí si pozitivní zážitky,“ řekl. Polsko se pro Čechy v poslední době také stalo symbolem levných nákupů nejen v supermarketech, ale i u čerpacích stanic. Sousedské soužití ale kalí některé polské aktivity, například provoz obřích skleníků nedaleko hranic a především důlní činnost. Spory o těžbu v dole Turów se staly v uplynulých letech výrazným tématem česko-polských vztahů.
„Země nadále bude spojovat otázka bezpečnosti, přístupu k Rusku a společný cíl, aby Ukrajina neprohrála válku. Otázkou je, jestli se podaří prohlubovat spolupráci v oblasti evropské politiky,“ předestírá Dostál. Mohlo by se podle něj zdát, že v případě změny vlády bude Praha schopná vytvořit s Varšavou silný středoevropský tandem. Její představitelé by ale nejspíš jezdili hlavně do Bruselu, Berlína či Paříže a na střední Evropu by neměli tolik času.
Pokud u moci zůstane PiS, spor s Bruselem a zeměmi západní Evropy se s blížícími se volbami do europarlamentu spíše prohloubí. „A česko-polský tandem už vůbec nebude fungovat, protože Česko je mnohem pragmatičtější v evropských záležitostech, byť ODS a PiS patří do stejné evropské politické rodiny,“ vysvětluje analytik.
5. PiS dráždí svými konzervativními postoji
Polsko pod vládou PiS nebudilo v Evropě pozornost pouze svou justiční reformou. Často se debatuje i o stavu lidských práv v zemi, kritika se týká zejména práv párů na umělou reprodukci, žen na interrupci, chování k sexuálním menšinám a imigrantům. Mimořádný rozruch vyvolal v roce 2020 ústavní soud svým nálezem, že dosavadní potratový zákon je v rozporu s ústavou.
V důsledku toho již v zemi není možné ukončit těhotenství ani při vážných vývojových vadách plodu. Interrupce zůstaly povoleny pouze pro případy ohrožení života či zdraví matky, anebo pokud je těhotenství důsledkem znásilnění či incestu. Medializované případy navíc vyvolávají pochybnosti o tom, zda někteří lékaři skutečně ohrožení zdraví žen berou v potaz. Téma dopadá i na Česko, které je častým cílem potratové turistiky Polek a Varšava se dokonce v Praze domáhala toho, aby těmto ženám nevycházela vstříc.
Ani v těchto směrech případné vítězství opozice zřejmě nepřinese rychlé změny. „To, co by se dělo jako první, je úplná výměna kádrů ve státní správě. Po osmi letech vládnutí PiS je aparát hodně vychýlený směrem k jeho světonázoru a opozice by k těmto lidem neměla důvěru,“ je přesvědčen Dostál. Změny zákonů by ale i v tomto případě mohl brzdit prezident. A v neposlední řadě zůstane problémem ústavní soud, jehož postoj současný stav s potraty způsobil.
