V energetických odvětvích se lze často setkat s pojmem přirozený monopol. Obecně vzniká tam, kde je pro distribuci zboží či služeb třeba vybudovat přepravní infrastrukturu. Nejčastěji to bývá distribuce elektřiny, plynu, vody, tepla, ale také například silniční síť nebo železnice.
Elektřina a plyn představují komodity, které se ke spotřebitelům rozvádějí specifickou infrastrukturou. Majitel této infrastruktury bude mít vždy monopol na rozvod elektřiny nebo plynu, protože by bylo ekonomicky nesmyslné, aby si každý obchodník či výrobce budoval vlastní paralelní síť pro dopravu komodity.
Přirozený monopol se přitom vztahuje pouze k rozvodu, nikoli k výrobě. Do sítě může mít přístup více obchodníků s komoditou a není důvod, proč by je do ní majitel přepravní sítě nepustil. Stejně jako po silniční síti jezdí automobily různých vlastníků, i přepravní infrastrukturou může dopravovat elektřinu nebo plyn více výrobců.
Stejně jako u každého jiného monopolu, i v tomto případě nastává regulace ze strany státu. V Česku ji zajišťuje Energetický regulační úřad, který se stará o to, aby si monopol nediktoval libovolné ceny.
Úkolem regulátora je, aby regulace nevedla k podfinancování sektoru a potenciálně ke špatnému stavu distribuční sítě, v důsledku pak k prodlevám a výpadkům dodávek. Zároveň Energetický regulační úřad zajišťuje, aby platby za dopravu komodity nebyly neúměrně vysoké.
Autorka je předsedkyní ERÚ
