Putin by chtěl uzavřít manželství, Čína se ale k vyvrhelovi vázat odmítá
Ruský prezident Vladimir Putin si v Moskvě pro svůj čínský protějšek připravil dokonalé námluvy. Si Ťin-pchingovi skládal komplimenty, které nápadně připomínaly servilní výroky exprezidenta Miloše Zemana o studiu stabilizace společnosti. Čínského prezidenta po schůzce doprovázel k autu a všemožně dával najevo, že stojí o hluboký a jedinečný vztah. Přesně to mu však Peking nabídnout nemůže. Jednoznačná sázka na izolovaného potížistu, který čelí obvinění z válečných zločinů, nezapadá do čínského vzorce budování sítě pragmatických vztahů.
Návštěva Si Ťin-pchinga v Moskvě ukázala, že čínsko-ruské přátelství, které se verbálně pyšní neexistencí limitů, má ve skutečnosti hranice pevně dané. Čínský prezident Putinovi neslíbil nic, co by od něj Kreml už neměl. Peking dlouhodobě odmítá odsoudit ruskou agresi na Ukrajině a Si zjevně nemá problém potřást si rukou se státníkem, na něhož nedávno vydal Mezinárodní trestní soud zatykač kvůli únosům ukrajinských dětí z okupovaných území.
Peking, jenž se dostává do stále ostřejších střetů s Washingtonem, nepochybně potřebuje mít Moskvu na své straně. Tímto spojenectvím může strašit Západ a dokazovat, že se současné globální pořádky hroutí a k moci se derou neliberální síly. Není však ochotný riskovat americké sankce a ztrátu zákazníků v podobě Spojených států a Evropské unie, jež Rusko nikdy nedokáže nahradit. Přestože Čína od začátku války zásobuje agresora zbožím, které už nemůže získat ze Západu, a vzájemná výměna loni dosáhla rekordu, tvořila pouhá tři procenta celkového čínského obchodu.
Vše tak nasvědčuje tomu, že současná praxe bude pokračovat i po velkolepé návštěvě. Západ bude nadále podezírat asijskou velmoc z pokoutního posílání podezřelých technologií do Ruska, pravděpodobně se ale v nejbližší době nedočkáme otevřených dodávek zbraní, které by Moskva naléhavě potřebovala.
Kreml nemůže být z výsledku setkání nadšený ani po energetické stránce. Pekingu vyhovuje, že má v důsledku západních sankcí a bojkotů možnost odebírat ruskou ropu a zemní plyn s velkými slevami, které podle některých zdrojů dosahují až sedmdesáti procent. Nyní Putin ohlásil, že Rusko bude do roku 2030 do Číny dodávat nejméně 98 miliard metrů krychlových plynu ročně.
Jenže současná kapacita plynovodu Síla Sibiře je omezená, až bude naplno fungovat v roce 2027, poteče tudy jen 38 miliard kubíků. A dohoda o novém potrubí zjevně doladěna nebyla, což je pro Rusko velký problém, jelikož do Evropy před válkou posílalo 155 miliard. Si možná nechce opakovat evropské chyby a odmítá se vázat dlouhodobými smlouvami nebo čeká na ještě výhodnější podmínky. Peking má v tuto chvíli další možnosti, odkud surovinu brát, především ve zkapalněné podobě.
VIDEO: Vladimir Putin a čínský prezident Si Ťin-pching
Moskva tak nemá na vybranou a je odsouzena hrát roli zoufalého prosebníka. Čína sice určuje podmínky, musí však být ostražitá, aby na mezinárodní aréně nepřecenila své síly. Aktuálně má na kontě velký úspěch v podobě vyjednání dohody mezi Saúdskou Arábií a Íránem a vítr jí vane do plachet. Její přímé zapojení do války by však vyvolalo ostrou reakci Západu a zároveň i podrylo důvěru u jejích globálních partnerů. A také ještě více zalarmovalo další silné asijské hráče.
Už nyní v Pacifiku díky paktu s USA a Británii vojensky posiluje Austrálie. Japonsko nejenže se probouzí z poválečného pacifismu a zbrojí, ale je připravené být aktivnější i na poli mezinárodní bezpečnosti. Premiér Fumio Kišida v posledních dnech nezavítal pouze na Ukrajinu a do Polska, ale také do Indie. Zjevně se ji snažil přimět k tomu, aby jejich země společně vytvořily silnou hráz čínské rozpínavosti. Peking si tak musí dát pozor, aby se multipolární svět, který nadšeně buduje, nestal nebezpečným i pro něj.