Pokud bychom chtěli být na šéfa Českomoravské konfederace odborových svazů Josefa Středulu hodní, řekneme, že má za sebou úspěšný týden. Byl hodně v novinách, nejprve vysvětloval své platové poměry a v sobotu se postavil před několik tisíc svých odborářů na Václavské náměstí a zazpíval si s nimi státní hymnu. O kom se nemluví, ten jako by nebyl, což konstatujeme především s ohledem na Středulovu prezidentskou kandidaturu.
Pokud bychom chtěli být naopak ke Středulovi přísnější, napíšeme, že za sebou nemá dobrý týden. Pokud by měl jako prezidentský kandidát byť na vteřinu myšlenku, že stupňované tempo demonstrací bude dobrá podpůrná cesta k Hradu, po víkendu na ni může rovnou zapomenout. Očekávání byla veliká: „Na Prahu! Středula šikuje desetitisíce lidí,“ hlásaly ještě v sobotu ráno Lidové noviny, aby pak bombastický titulek odpoledne nahradily střízlivějším: „Lidé museli na směnu, vysvětlil Středula malou účast.“ Řečeno s Cimrmanem, fázi očekávání vystřídala fáze zklamání.
Sobotní demonstrace si neúspěch nesla již ve své genetické výbavě. Předně šlo o srovnání, a to hned dvojí. Byly to samy odbory, kdo připomínal deset let staré demonstrace proti vládě Petra Nečase a ministra financí Miroslava Kalouska. Ty byly podle tehdejších odhadů až stotisícové, k čemuž se teď Středula nedokázal přiblížit ani vzdáleně. A pak je tu odhadem sedmdesátitisícová demonstrace z počátku září a její opakovaná svatováclavská verze. Co naplat, úspěšnost demonstrace se neměří silou hesel, ale počty. Středula byl prý spokojený i s pár tisícovkami, o extremisty volající po ruském plynu prý nestál. „Udělali jsme vše pro to, aby kdokoli, kdo by chtěl mít něco k extremismu, na naši demonstraci nepřišel. A myslím, že jsme udělali dobře,“ řekl. Je to pro něho z nouze ctnost, ono zazpívat si hymnu s bývalým členem neonacistické kapely skutečně není nic moc extra.
Když už jsme zmínili sílu hesel, ve věcné rovině jsou požadavky odborářů sporné. Zavedení cenové regulace a zastavení poklesu reálných mezd jsou prázdná hesla, dokud neříkáte, jak toho chcete dosáhnout. Varování před dopady vysoké inflace je dokonce v přímém kontrapunktu s voláním po plošných opatřeních, která mohou inflační spirálu roztáčet. Nemůžete chtít oboje, ale dobře se to na náměstích skanduje.
O tom, že demonstrace byla výsostně politická, nemůže být sporu. Odbory jsou důležitým účastníkem v trojúhelníku tripartity. Pokud ale jejich vyjednávací úloha přeroste k výzvám k odstoupení vlády, už jsou v politickém rybníku a hrají politickou kartu. A přesně to se v sobotu stalo: „Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod. Vládo, hledej způsoby. Pokud je hledat nechceš, předej to jiným,“ vyzvala šéfka zdravotnických odborů Dagmar Žitníková. Na demonstraci si hřály polívčičku i menší strany, komunisté, sociální demokraté a Šlachtova Přísaha. Čistá politika.
Vláda samozřejmě neodstoupí, protože ji k tomu vyzvalo pár tisíc lidí, stejně jako předtím nenakoupila ruský plyn proto, že to na ni pokřikovalo jiných 70 tisíc demonstrantů. Zpráva ze sobotní demonstrace zní, že od organizovaných oborů v tuto chvíli Fialovu kabinetu nebezpečí nehrozí. Problém odborů je nejspíš právě v oné organizovanosti. Na „povinnou“ demonstraci to do Prahy netáhne a nákupy v Kotvě už taky nejsou, co bývaly.
Autor je spolupracovníkem redakce
Průvodce prezidentskými volbami
