V Česku se po deseti letech nahromadila protibabišovská energie
Vítězstvím Petra Pavla v prezidentských volbách a už třetí porážkou Andreje Babiše končí éra morálního úpadku a lži jako prostředku v politické kampani. Česko má dnes prakticky jako jediná země visegrádské čtyřky naději na jasné proevropské směřování a posílení demokracie i občanské společnosti.
Výhra Petra Pavla už nemohla být jasnější po tak vypjaté kampani, kterou Česko zažívalo především v posledních čtrnácti dnech. Andreje Babiše porazil téměř o milion hlasů, oproti prvnímu kolu dokázal přesvědčit zhruba milion a čtyři sta tisíc nových voličů a dosáhl absolutně největšího počtu hlasů získaných v prezidentských volbách v novodobé historii Česka – výsledek Miloše Zemana z druhého kola před pěti lety překonal o více než půl milionu hlasů.
Takhle jasné poselství zřejmě nečekal ani Andrej Babiš, ačkoli už několik posledních dnů musel vědět, že trend nedokáže zvrátit. Zklamání na něm bylo patrné, jakmile přijel do svého štábu na pražském Chodově. Beze slova se odebral do útrob budovy za svými podporovateli, ještě předtím ho stačila dokonce trefit televizní kamera do hlavy. Na tiskové konferenci byl pak mnohem smířlivější než přede dvěma týdny. Bylo znát, že by nejraději vynadal alespoň přítomným novinářům, ale i díky šťouchancům od své manželky Moniky udržel nervy na uzdě.
Rozhovor s Petrem Pavlem
Pro Babiše je to už třetí porážka v poslední době, pokud počítáme prohru v předloňských sněmovních volbách, nevýhru v prvním kole prezidentských voleb a neúspěch v druhém kole. Šéf hnutí ANO nedokázal převzít voliče po Miloši Zemanovi, chyběly mu rétorické schopnosti dosluhujícího prezidenta a dalo by se říct, že před druhým kolem dělal jednu chybu za druhou.
Jeho nepodařená kampaň se navíc potkala s nahromaděním protibabišovské energie mezi voliči, což bylo patrné zejména během Pavlových výjezdů do Ústí nad Labem, Ostravy či do Brna. Desetiletá éra Zemanova prezidentství doplněná intenzivním Babišovým vlivem na zdejší politiku už většinu lidí očividně otrávila.
Pavlovi se podařilo mezi prvním a druhým kolem chytit takzvané momentum, kdy surfoval na vlně, kterou stále více rozdmýchávali jeho fanoušci. Postupem času se z toho stala i spontánní oslava svobody a demokracie, která měla odkazovat k 17. listopadu 1989. Toto téma se Pavlovi podařilo dokonale přivlastnit. Zatímco Babišovi nezbývalo než dohánět zjevný rozdíl negativní kampaní a nepovedenými útoky, během nichž začal hrát vabank. A několikrát si přitom kopl míč do vlastní brány.
Vítězství Petra Pavla otevřelo cestu k bezproblémové spolupráci Hradu a vlády. Česká zahraniční politika by konečně mohla mluvit jedním hlasem a lze očekávat, že Česko bude v zahraničí pro své partnery čitelnější. Velký úkol stojí před Petrem Pavlem v regionech, které současnou ekonomickou krizi pociťují mnohem intenzivnějši než velká města. Pavel má jedinečnou šanci posílit důvěru v politiku a obecně i zlepšit náladu hlavně u „zapomenutých lidí“ v pohraničí a ve vnitřních periferiích, kde dosud lovili hlasy třeba právě Miloš Zeman a Andrej Babiš.
Pavlova autorita založená na minulosti vysoce postaveného vojáka a diplomata by po odmlce vyplněné Zemanovým nadbíháním Číně a Rusku mohla českému byznysu více otevřít západní trhy a vazby ve vyspělých demokraciích. Je možné očekávat, že Pavel bude mnohem vítanějším hostem ve Spojených státech, než by byl Babiš. A Česko by se také mohlo po dlouhých letech dočkat pozvánky do Bílého domu pro hlavu státu.
Ale nejdůležitější ze všeho je uklidnění celé atmosféry v české politice zjitřené prezidentskými volbami a Babišovými ataky. Petr Pavel bude civilním prezidentem, který v kampani nedával žádný náznak toho, že by chtěl zneužívat své pravomoci nebo se pohybovat na hraně ústavy. A tento klid teď Česko skutečně potřebuje.